Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Vyřešení náhlého problému

Když jsem šel, tak nějací lidi na mě prapodivně čuměli. To jsem snad nějaký mimozemšťan? Vždy se mě nikdo tak nevšímal jako teď a je mi to docela nepříjemné. Přece jsem introvert a komu by se tohle líbilo? Asi jenom někomu, kdo si myslí, že je slavný. Povzdechnu si a po pár minutách jsem přišel před policejní stanicí. Tak a do toho... To zvládnu. Jen něco vymyslet na výmluvu a to, že můj otec je padlý na hlavu. Chvilku jsem přemýšlel, jak to vysvětlím a tak, ale to přemýšlení mi trvalo tak pět minut a nic jsem nevymyslel. Cítil jsem docela v úzkých. Přece tohle není jenom tak, že tam přijdu, řeknu že jsem v cajku a pak odejdu. Tohle musím řešit, ale jak začít? Vždyť zavolají mého tátu. Jako fakt... Stálo mu to za to? Tak jsem se pak i odhodlal a vešel do budovy. Začal jsem to tam v klidu řešit, i přes to, že se mi lehce klepaly ruce z nervozity, která byla silnější a silnější. Říkal jsem jim, že jsem prostě normálně odešel a tohle bylo dlouhé vysvětlování. Přece jen tak z ničeho nic někdo neodejde bez toho aniž by něco řekl, ne? Dokonce pak zavolali mého otce. Tohle bude mega bolet. Ugh... Vážně ho museli zavolat. Bože, ten bude nepříjemný jak osel. Vůbec jsem ho nechtěl vidět, ale co nadělám, když tohle způsobil. Tohle trvalo taky dost dlouho, než konečně přišel. Byl nabručený jako obvykle. Přece přišel z práce a musel tohle udělat, aby zahrál divadélko, že se o mě zajímá. Tahle divadlo mě vůbec nebaví a já jen koukal chladně na svého otce, který mi to oplácel, ale i se k tomu občas lehce zamračil. Tohle mi je tak nepříjemné. Radši bych byl s Midoriyou, ale ten mě prostě ukecal, abych šel na policii. Já bych dobrovolně nešel. Spíše bych čekal, než by mě policie chytila, což by asi trvalo dlouho, ale za tu dobu by to klidně i stáhl, ale to si myslím asi jenom já. Kdyby tu nebyla policie a nebyli bychom na tomhle místě, tak by mi určitě už jednu ubalil. U něj je to zvykem, když někdo nejde podle něj a podle jeho pravidel. Policie to pátrání zrušili. Přece...po čem pátrat, když jsem nebyl ztracený? Jakože...stálo mu to za to? Že musí makat na dalších papírech a že mohl být v klidu v práci? On nemá mozek. Vážně ne. Tak jak dokáže žít bez mozku? Po papírování jsem konečně mohl jít, ale to by mě musel nechat být i otec, s kterým jsem se začal dohadovat. Teda...spíše on se mnou, ale pak jsem se na něj vyprdl a šel pryč. Nebudu si povídat s někým, kdo je bez mozku. Naštěstí mě už snad nechal na pokoji a já v klidu mohl jít domů. Koukl jsem na mobil kolik je hodin. Vážně tohle všechno trvalo hodinu a půl? Oh, bože... Já mám Vážně neodbytného otce. Po tomhle divadle jsem přišel domů a vyzul se. Dlouze jsem vydechl. Konečně tady... Otec mě jednou zabije. Mám docela smíšené pocity... Jsem naštvaný a mám menší strach, že tohle je jenom začátek. Táta je schopný všeho, aby dosáhl svého. Aspoň, že z toho Midoriya nemá průšvih, protože vím, že by otec do toho zatáhl i jeho. Je schopný všeho, aby mi zničil život. Parchant jeden. Zamýšlím nad tím, že bych přece jenom, co nejdříve odešel. Třeba si najít spolubydlící. Nechci, aby byl kvůli mně v maléru. Už málem byl, kdyby mi neřekl, že by z toho měl taky průšvih. Jinak bych tam vážně nešel.

Hrál jsem si s kočkami a pak se rozhodl. Že bych mohl alespoň připravit věci na Katsudon, tak jsem v kuchyni vyndal všechny ingredience a připravil mu je tu. Tak. Hm? Je tady. Vyšel jsem z kuchyně a podíval se na něj. ,,Jsi živý a jsi tady. Takže se to vyřešilo v pohodě co?" Usmál jsem se.

Podívám se na něj. ,,Naštěstí jsem živý, ale je to jen kvůli tomu, že jsem byl na stanici. Jinak bych určitě zemřel, že jsem si dovolil odejít." Dlouze vydechnu. ,,A ano... Vyřešilo se to. Táta tohle divadlo udělal úplně k ničemu. Totiž ho vytáhla policie z práce a ještě u policie měl papírování." Uchechtnu se. ,,Ale myslím si, že tohle není konec, ale začátek.... Mám už dělat oběd, co?" Optám se ho a jdu do kuchyně.

Usmál jsem se a přišel k němu. Dal jsem mu ruku na rameno. ,,Klid. Vyřešilo se to a jsi plnoletý. Takže i kdyby tvůj otec sebevíc chtěl aby jsi se vrátil, tak nemůže. Tohle je na tobě. Výhoda plnoletosti." Hlesl jsem. ,,Jo jo. Já ti pomůžu." Usmál jsem se.