Kirishima: ,,Hm. Tak to já zas mohu říct o tom tvém chlastání s Todorokim. Taky byste mohli být spolu. Co ty víš." Miknu rameny a usměju se.
,,Ale my se zase nemáme rádi víc než jako přátelé." A to je rozdíl. Zabručel jsem.
Kirishima: ,,Vážně ho nemáš rád více jako kamaráda?" Optám se ho a usměju se.
Zabručel jsem. ,,Nevím. Ale však víš jak na tom jsem, když se mi někdo líbí. Ale zpátky k tobě a nebo už to nechci řešit. Vydechl jsem a vylezl. Osušil jsem se.
Kirishima: Tsss.... ,,Fajn." Vstal jsem. ,,Tak já se zatím projdu, hm... Tak si dávej bacha na Bakuga, když tu nebudu." Zamumlal jsem a šel dovnitř, abych se obul. Nebo vezmu Bakuga sebou?
Nadzvedl jsem obočí. Proč bych si na něj měl dávat pozor? Znám ho déle. Vydechl jsem a šel dovnitř. Dám si sprchu.
Kirishima: Dlouze jsem vydechl a obul se. Ale měl bych se zeptat Bakuga jestli něco nechce. Vyzul jsem se a tedy zašel za Bakugoem. ,,Chceš něco v obchodě?"
Ležím na posteli a čumím do stropu. Nic zajímavějšího mě nenapadlo.
Přišel jsem dovnitř a rovnou do koupelny. Jen jsem se nakonec převlékl a šel do pokoje. Vešel jsem. Oh. Em. Zamručel jsem a sedl si před postel. Opřel jsem se o postel a vzal si telefon.
Bakugou: Hm? Zabručel jsem. Ležel jsem na posteli a podíval se na něj. ,,Hah?! Prosimtě nevíš co mám rád. Jdu taky." Zahuhlal jsem a vstal.
Podívám se na Midoriyu. Povzdechnu si a opět koukám do stropu jak debil. Nemám co jiného na práci, no.
Bakugou: Šel jsem do chodby a obul se. Čekal jsem.
Povzdechl jsem si. Já věděl že ten týden to bude hrozný. A to je teprve první den od zjištění... Zaklonil jsem hlavu a zavřel oči. ,,Nechceš... Někam jít?"
Podívám se na něj. ,,A kam bys chtěl?" Optám se ho a sednu si. Jako, že by další procházka lesem? Jenom nebojí se mě, že bych ho někde ohl? Asi ne.
Kirishima:Obul jsem se a vyšel tedy ven s Bakugoem.
,,Nevím. Můžeme jít do té větší vesnice." Zamumlal jsem a vydechl. Nevadí mi to. Prostě na to nebudu myslet a hotovo.
,,Dobře." Vstal jsem a dlouze vydechl. Tak se uvidí co bude ve větší vesnici.
,,Em. Ale jestli nechceš, tak nemusíš." Nenutím ho. Jen nechci aby tahle atmosféra byla celý týden.
,,Hm?" Podívám se na něj. ,,Já, ale chci jít." Pousměju se na něj. Snad nebude pršet, nebo bych si měl vzít mikinu kolem pasu?
,,Dobře." Usmál jsem se a vstal. Počkám na chodbě. Vyšel jsem z pokoje a šel ke dveřím. Obul jsem se a vzal si peníze.
Obvázal jsem si mikinu kolem pasu a pak si vzal do kapes od kalhot mobil a peněženku. Pak jsem tedy vyšel a přišel k botám, kde jsem se obul.
Vydechl jsem. Jen klid. Asi by bylo horší kdybych si to pamatoval. Teď jsem sice nervózní a tak, ale nepamatuju si to. Vyšel jsem ven a za námi zavřel a zamkl. Šel jsem s ním do vesnice.
,,A víš tak nějak co je v té vesnici, nebo tu jsi poprvé?" Zeptám se a jdu vedle něj. Radši koukám na cestu než na něj. Jde vidět, že je ze mě nervózní.
Kousl jsem se do rtu. ,,No. Je to větší vesnice. Je tam menší letní kino, pár obchodu. Park menší ale i hřiště dohromady a pak jen domky." Zahuhlal jsem.
,,Dobře. Tak co třeba na zítřek zařídit kino?" Optám se ho. ,,Samozřejmě i s těma dvěma."
Usmál jsem se a potom sklopil pohled. Aha. ,,Jasně." Řekl jsem. Hlesl jsem a šel dál. ,,Klidně i dneska večer." Zamumlal jsem.
,,Hm?" Kouknu na něj. ,,Dobře, tak se jich pak zeptej." Zamumlal jsem. By mě zajímalo, co budou asi tak dávat.
,,Jo zeptám se." Kývl jsem a šel. Přišli jsme po chvíli na místo. Takže... Asi se podívat třeba do obchodů, jestli třeba si něco nekoupíme.
Dlouze jsem vydechl a podíval se kolem. Je tu ticho. I když nějaký ječící děcka slyším. ,,Víš, kde je tu nějaký obchod, nebo se budeme procházet než něco nenajdeme?"
,,Támhle je jeden. Támhle je druhý." Ukázal jsem na dva. Zamručel jsem a šel tam.
Šel jsem vedle něj a pak mu otevřel dveře. Nechal jsem ho vejít první. Tak snad tu bude něco dobrého, no.
Pousmál jsem se a vešel dovnitř. Tak. Vzal jsem košík, kdyby jsme si chtěli něco koupit a šel.
Šel jsem vedle něj a koukal po věcech, co jsou v obchodě. Nic moc tu nebylo, ale stejnak tu bylo dost na výběr. Jen mi to občas trvá než si něco vyberu.
Je tu hodně obchodů na vesnici. Každá je určená na něco. Tenhle je spíš na potraviny. ,,Pokud chceš oblečení, tak tady je obchod další." Hlesl jsem.
,,Dobrý. Oblečení mi stačí." Zamumlal jsem. Podívám se na něj. ,,Chceš tu něco, nebo půjdeme dál?"
Hm... ,,Asi nic. Ty nic nechceš?" Zeptal jsem se a šel s ním teda pomalu zpět. Je tu víc obchodů, tak se můžeme podívat tam. Hm? Oh. Přišel jsem a vzal si sušenky. Tyhle mám rád. Vezmu si je.
,,Ani ne. Když tak se podíváme do ostatních obchodů. Času je dost." Usměju se. Podívám se, co si vzal. Hmm....
Šli jsme k pokladně a já kývl. Koupil jsem si je a vyšel s ním ven. Tak jo. Celkem pokud se nepletu je tu pět, šest obchůdku. Tak jsem s ním šel do dalšího obchodu.
Nebudeme vypadat jako dva blbci? To je fuk. Vydechl jsem a šel vedle něj. Nevím, co říkat, ale atmosféra mezi námi je divná.
Cestou jsem rozbalil sušenky. ,, Chceš?" Zeptal jsem se a podal mu. Určitě mu budou chutnat.
Jednu sušenku jsem si tedy vzal. ,,Děkuji." Ochutnal jsem a pousmál se. ,,Je to docela dobrý."
Usmál jsem se. ,,Jo jsou." Hlesl jsem a vešli jsme do dalšího obchodu. Tak.
Hm... Tak jídlo na chatce máme. Tak něco na chuť by se šiklo, ale co? To bude těžké...
Hm... ,,Nechceš si dát zmrzlinu?" Zeptal jsem se a došel k mrazáku. Mají tady na výběr
Přišel jsem k němu. ,,Třeba." Pousměju se a vybírám si zmrzlinu, kterou mají na výběr. Není toho moc, ale dá se to na vesnici.
Usmál jsem se a vydechl. Je to mnohem lepší když na to nemyslím. Jsem sice v jeho přítomnosti trochu nervózní, ale je to lepší na to nemyslet. Otevřel jsem mrazák na zmrzlinu a vytáhl si jahodový nanuk.
ČTEŠ
Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)
FanfictionPříběh dvou chlapců, kteří se setkají v jiném světě než kde jsou. Jejich těla bez hmoty a musí mít chladnou hlavu, aby v tomhle světě byli silný. Todoroki už v tomhle světě snad už žije. Midoriya tenhle svět zase vyzkouší. Povede se mu to? A co by s...