Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Idk, jak tohle nazvat.

,,Projít? Dobře." Vylezl jsem z bazénu. ,,Jdu se tedy převléct." Rozejdu se dovnitř a potom do pokoje.

Em... Myslel jsem až potom, ale dobře no. Vstal jsem a osušil se. Následně jsem šel dovnitř a vešel do pokoje.

V pokoji jsem se rychle převlékl než on vešel do pokoje. Dlouze jsem vydechl. To jsme nebyli v bazénu moc dlouho, ale já to tak nemusím. Radši se procházím.

Přišel jsem k věcem a převlékl se. Vydechl jsem a přišel ke dveřím. ,,Můžeme jít?" Zeptal jsem se a podíval se na něj.

,,Hm? Jojo." Povím a jen čekal na něj, kdy se obuju. Já to stihl za tu dobu, kdy se převlékal. Přece obutí trvá pár vteřin.

Kývl jsem a obul se. Otevřel jsem dveře a vešel s ním ven. Zavřel jsem za námi dveře a šel s ním se projít.

Procházel jsem se s ním dál do lesa. Tak snad ti dva nepodpálí chatku. To by dost rychle skončilo, heh.

Je hezky, ale v dálce se začínalo zatahovat. Takže tak za hodinu bude pršet. Nevadí. Ruce jsem si dal do kapsy a rozhlížel se cestou.

Jen jsem čuměl na zem a šel dál. Jen jsem poslouchali okolí. Je tu docela klid. I když nějaké zvuky se objeví, ale asi tenhle les nepatří do těch hlučných.

Procházel jsem se s ním. ,, Až budeme hrát pravdu nebo úkol, tak si k tomu můžeme rozdělat brambůrky, colu a pustit si film." Navrhl jsem.

,,Hm?" Podívám se na něj. ,,Co si to říkal?" Optám se ho. Vůbec jsem neposlouchal.

Zamručel jsem. ,,Televize, cola, brambůrky. Při hře úkol nebo pravda." Řekl jsem zkráceně a koukl před sebe.

,,Jo, aha. Jo, jo." Vydechl jsem a šel dál. ,,Tak snad se do toho i oni zapojí." Zamumlal jsem.

,,Já si myslím že jo." Kirishima určitě a Kacchana přesvědčí. Vydechl jsem a zaklonil hlavu.

,,Když myslíš, ale není to nikdy jisté." Miknu ramenama a díval se na něj. ,,A máš nějaký program na zítřek?"

No jo. Vydechl jsem a pokrčil rameny. ,,Nevím. Uvidíme co.' řekl jsem.

Hm... ,,Jen aby si se cestou zpátky neztratil." Zamumlal jsem. Chci se procházet dýl než on asi očekává.

Kývl jsem. ,,Neboj. Kdyžtak si od chaty budeme tahat provázek nebo něco dávat na zem." Uchechtl jsem se a usmál se.

,,Jak Jeníček a Mařenka, co? Ti si dávali buďto kamínky a nebo kousky chleba. Tedy si myslím." Pousměju se.

Uchechtl jsem se a kývl. ,,Jenže kamínky by se na zemi ztratili a chleba by snědli nějaký zvířata a taky by se to na zemi ztratilo. " Hlesl jsem. Spíš nějaký praporky nebo provázky na strom.

,,Nom, tak v té pohádce to bylo jinačí. Spíše jim to došlo." Miknu ramenama.

Asi je trapný, že jsem to neviděl, ale to vědět nemusí. Em... ,,Jo taky pravda." Hlesl jsem a procházel se s ním ještě tak dvacet minut. To černo je blíž. Možná by jsme se měli otočit a jít pomalinku zpátky.

Podívám se na něj. ,,Jestli chceš, tak se můžeš vrátit. Já se budu ještě procházet." Pousměju se na něj a dám si kapuci.

Zakroutil jsem hlavou. ,,Půjdu taky." Usmál jsem se a šel.

,,Dobře, ale na to, že je to dost velký les, tak je tu docela ticho." Zamumlal jsem a ohlédl se. Asi tu není moc zvířat.

,,Tak to je normální. A nebo je ticho před bouří." Pokrčil jsem rameny a rozhlížel se.

Tak ticho bylo i předtím. ,,Když jsem se procházel lesem tam v městě, tak tam byl hluk." Zamumlal jsem. Ale asi to bude vážně kvůli té přicházející bouři. ,,Neměl by se když tak ten bazén nějak zakrýt? Co když to bude šílená bouře?"

Tak to bylo i blízko města. Tady je jen les, žádný auta, nic. Ale nejsou slyšet zvířata nic, takže ta bouřka no. ,,Jo zakryjeme ho až se vrátíme, nebo ho určitě zakryje Kirishima." Hlesl jsem.

,,Tak jestli ho to napadne." Miknu ramenama a podívám se na něj. ,,Co zatím ty? Co o tomhle výletu říkáš?"

Hm? ,,Nemůžu ještě nic říct. Jsme tu teprve pár hodin, ale zatím to jde." Usmál jsem se a kaplo na mě. ,, Už půjdeme zpátky."

Hm? ,,Tak dobře." Otočím se o 180 stupňů a jdu tedy zpátky. Tak určitě nechci být opět nemocný a celou chatu proležet.

Kývl jsem a otočil se taky a šel s ním cestou zase zpátky. Nebo dobrý jak se neztratit, jít furt rovně, otočit se a jít furt rovně zpátky.

Šel jsem a díval se před sebe a někdy i pod nohy, když tu bylo dost klacků.

Po asi deseti minutách začalo pršet. Hm... Nemám kapuci... Zamručel jsem a šel dál. Ještě tak pět minut. Šli jsme docela daleko.

Sundal jsem si mikinu a využil to pro nás jako deštník. Ještě by byl on nemocný. To by chybělo. Vydechl jsem a šel dál.

Hm? Pousmál jsem se. ,,Vem si ji na sebe. Ještě budeš nemocný." Hlesl jsem a mikinu mu stáhl na něj.

,,Neštvi mě." Zabručel jsem a opět jsem dal tu mikinu jak předtím. Nemůže prostě tohle brát a né, aby přestal vyvádět. Štve mě to.

Uh... Zamručel jsem a sklopil pohled. Šel jsem s ním teda dal bez jediného slova. Po pěti minutách už jsme byli na místě. Akorát na čas, protože začalo pršet víc.

Pověsil jsem si svou mikinu a šel se schovat do pokoje.

Kirishima: ,,Nazdar, kde jste byli?" Optal jsem se Midoriyi. Zrovna jsem přišel, když jsem zakrýval bazén.

Zavřel jsem dveře a sundal si boty. Podíval jsem se na Kirishimu a oklepal se. ,,Em. Šli jsme se projít ale začalo pršet. Hele. Řekli jsme si. Že by jsme si mohli zahrát flašku. Pravda nebo úkol. Chceš?" Zeptal jsem se a usmál se.

Kirishima: ,,Pravda, nebo úkol? To beru!" Usměju se. ,,Ihned jdu pro Bakuga." Rozejdu se do pokoje.

,,Super." Usmál jsem se. Šel jsem do pokoje. Zatím vše připravím a převléknu se. Vydechl jsem a vešel do pokoje. Zavřel jsem dveře.

Bakugou: Seděl jsem na gauči a chtěl si zapnout televizi. Televize i světla blikla, ale pak to šlo. Naštěstí, jinak bych tu zhebl.

Kirishima: Ou, on je tady. Opřu se za gaučem vedle něj. ,,Bude se hrát pravda, nebo úkol." Povím mu.

Převlékám se z těch navlhlých věcích.

Podíval jsem se na něj a zčervenal. Odvrátil jsem pohled a přišel ke svým věcem. Jak už nabral trochu váhy, tak jeho tělo už je normální a ne vyhublé. Ale je to dobře. Usmál jsem se a začal se taky převlékat.

Bakugou: ,,Užij si to." Zabručel jsem a pohled měl na televizi. Ovladačem jsem přepínal na další kanál. Nic nedává sakra!