Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Příprava na letní kino

Šel jsem se projít do lesa, protože nevím, co bych jiného v chatce dělal. Nepotřebuji být v blízkosti Bakuga a Kirishimi. I když je Kirishima fajn, ale stejnak.

~ Skip ~

Probudil jsem se a byl celý zlomený. Zívl jsem se a posadil se. Hm... Podrbal jsem se na zátylku a podíval se z okna. Je tma... Kolik je sakra hodin? Vzal jsem si telefon a podíval se. Deset... Máme ještě čas.

Odpočíval jsem na gauči, když jsem si dal tu dlouhou procházku. Bolí mě nohy, heh. Asi bych si měl vážně někdy dát den odpočinek, kdy nebudu chodit. Jinak mi ty nohy brzo odpadnou.

Vstal jsem a přišel k tašce. Vytáhl jsem si košili a kalhoty. Převlékl jsem se. Prohrábl jsem si vlasy a vyšel z pokoje. Podíval jsem se do kuchyně a do obýváku. Ti dva jsou v pokoji? Přivřel jsem oči. Povzdechl jsem si a šel do kuchyně se napít.

Pšíkl jsem si a sedl si. ,,Tak jak si se vyspal?" Optám se Midoriyi, který mizí do kuchyně. Uh....

Eh... Hm? Podíval jsem se na něj. Um... ,,Jo docela dost dobře... Dneska v noci budu strašit." Zahuhlal jsem. ,,Co jsi dělal ty...?" Otevřel jsem lednici a vytáhl si pití.

Bude strašit jo? Heh... ,,Procházel jsem se po lese." Odpověděl jsem mu.

Zívl jsem a promnul si oči. ,,Aha..." Vydechl jsem a nalil si. Napil jsem se a pak šel do obýváku. Sedl jsem si.

,,Na to, že si spal, tak mi připadáš více unavený." Zamumlám... Snad ho nebudu muset odnést do chatky, že?

,,Ne. Jen to je z toho. Že jsem přespaný. A vždycky když vstanu jsem unavený chvíli." Zamručel jsem a zapnul televizi.

,,Dobře, no." Naaah. Světlo. Zavřel jsem pevně oči a snažil se zvyknout na světlo, na které jsem si pomalu začal zvykat až jsem měl normálně otevřené oči.

,,V kolik tak půjdeme. Cesta tam trvá tak deset. Patnáct minut." Zamumlal jsem. Možná tak ve čtvrt na dvanáct nebo v půl.

,,Tak samozřejmě tam musíme být o něco dříve, tak by stačilo jít v půl. To tam budeme dostatečně brzo, no ne?"

,,Jo to by stačilo." Hlesl jsem a zapnul tam zprávy. Stejně se nic neděje ale nic nedávají. Opřel jsem se a hlavu si podepřel rukou.

Díval jsem se s ním na zprávy. Prostě normálka tam. Dlouze jsem vydechl. Co za tu dobu budeme dělat?

,,Kluci jsou u sebe?" Zeptal jsem se. Je mi trapně, ale příliš ticha je taky hrozný.

Bakugou: Ležím na posteli s rukama pod hlavou a spím. Teda snažím se, protože ten tupec mi leží na rameni a chrápe!! Zavrčel jsem a zakuckal obočím. Vzal jsem polštář a strčil mu ho do pusy. Ts!

,,Jo, jsou... Už odešli asi tak před hodinou k sobě do pokoje." Odpověděl jsem mu a podíval se na něj.

Kirishima: Začnu se dusit a hned otevřu oči. Vyndám si ten polštář a sednu. ,,Ble!" Tak to bylo pěkně nechutný. Já teďkom nemám chuť na polštář...

Aha. Vydechl jsem. Kacchan vím, že chodí spát brzy no. Kirishima šel asi taky spát... Tak my jdeme ještě do kina.

Bakugou: ,,Chrápeš idiote." Přetočil jsem se na bok čelem ke zdi a ruku si dal pod hlavu. Zavřel jsem oči.

Podíval jsem se kolem. ,,Taky cítíš tu trapnou atmosféru mezi námi?" Optal jsem se... Snad nejsem jediný.

Kirishima: Zabručel jsem a zezadu ho objal. Zabořil jsem ksicht do jeho zad.

Bakugou: Odfrkl jsem si ale nechal ho. Zamračil jsem se a zase usnul.

,,Um... Jo..." Vydechl jsem a promnul si zátylek. Od té doby to je hrozný... Možná bylo lepší, když jsem to nevěděl... Přivřel jsem oči.

,,Promiň." Zamumlal jsem a podíval se na zprávy. Já mu to prostě neměl říkat, ale on mě do toho tak nutil!

Povzdechl jsem si. ,, Neřeš to...' hlesl jsem. Co já vím. Třeba to bude v pohodě. Nohu jsem si přehodil přes druhou.

,,No, dobře, no." Zašeptal jsem a díval se nadále na zprávy. Normálně jsem si sedl a opřel se. Dlouze jsem vydechl a odpočíval si.

Vydechl jsem. Nechci to prostě řešit. ,,A nemáš se za co omlouvat." Zamručel jsem a zavřel oči.

,,Ale mám. Měl jsem se udržet, když jsem málo pil." Zamumlal jsem. Ale on se prostě tak nabízel a já se nemohl udržet. Ugh... Radši bych cestoval časem a řekl svému bývalému já, aby se buďto udržel a nebo nenechal ho pít tolik, nebo abych já tolik nepil.

Zabručel jsem. ,,Dejme tomu, že to je chyba obou." Řekl jsem, odvrátil pohled a zčervenal. Povzdechl jsem si.

,,Chyba obou? Když to tak bereš." Zamumlal jsem a podíval se na něj. ,,Co je?"

,,Nic..." Hlesl jsem. Přivřel jsem oči. Podíval jsem se na hodiny. ,,Za chvíli půjdeme." Řekl jsem.

,,Dobře." Pokývu hlavou. Měl bych se jít převléct. Určitě bude v noci chladno. Vstanu a jdu do pokoje se převléknout do něčeho teplejšího.

Vstal jsem a protáhl se. Vypnul jsem televizi. Půjdu jen v tričko. Je léto a zima tak nebude. Vydechl jsem a šel ke dveřím. Obul jsem se a čekal. Jdeme dřív, ale můžeme jít pomaleji.

Přišel jsem na chodbu a pak k němu k botám. Obul jsem se do bot. Jdeme o trochu dříve, takže nemusíme kam spěchat.

Otevřel jsem dveře, vzal si peníze, klíče a vyšel ven. Za námi jsem zavřel a šel s ním do vesnice.

Mlčky jsem šel vedle něj, protože jsem nevěděl co říkat. Dlouze si povzdechnu a podívám se konečně na něj.

Je tu strašné ticho. Zamručel jsem a podrbal se na ruce. Vydechl jsem. Pro mě to je hrozný.

Dám ruku kolem jeho ramen. Nevím proč, ale prostě chci. Třeba bychom to mohli dát někdy dohromady, ale on se teď stydí, nebo bojí, no ne?

Zamrkal jsem a lehce zčervenal. Em. Co to dělá? Zamručel jsem. Myslel jsem, že mu vadím. Přivřel jsem oči ale nechal to být. Už jsme byli u vesnice.

Dlouze jsem vydechl a šel s ním takhle dál. ,,Kolik máme ještě času?" Optám se ho. Jsem líný vytáhnout mobil.

Vytáhl jsem telefon a podíval se na čas. ,,Ještě tak třicet minut." Řekl jsem a telefon schoval. Nevím co dělat ale tam se mi nechtělo být.

,,Hmmm... Tak to máme ještě dost času." Ani jsme nejedli. ,,Tak tě pozvu na večeři, hm? Přece nebudeme hladový."