Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Jungle

Najednou jsem ucítil váhu na své hrudi. Asi mi vlezl na hruď, heh. Ještě, aby mě jakože nezabil s toho jak je velký. To snad ne. Jen...budu mít chvilku s otcem s tímhle problémy, že tu mám kocoura. Snad mi ho nezabije...

Usmál jsem se a telefon odložil. Co teď? Jak tady, tak tam se nudím... Povzdechl jsem si a zavřel oči. Tak se tam jen podívám, ale Todorokiho otravovat už nebudu a najdu si asi nějaké svoje vlastní místečko. Soustředil jsem se a do půl hodiny astrálně cestoval.

Já si tu vymyslel úžasnou jungly. Mám občas chuť blbnout, no. Mám na sobě oblečení, které je takové...eeh...prostě do přírody. Plus mám na zádech šípy a v ruce držím luk. Mám i křídla, ale teď si tu blbnu. Když mi bylo patnáct, tak tohle jsem si vymýšlel. Prostě se nějak zabavit a vždy jsem chtěl prozkoumat jungly. Nejvíc je hustý skákat s liánama, heh... Procházím se a koukám kolem. Snažím se i nějaké části upravit, aby to vypadalo co nejrealištěji.

Objevil jsem se tam jako vždycky a podíval se na toho kluka. Ten má fantazii. Vydechl jsem a šel si tak vzduchem hledat nějaké svoje nové místečko.

Střelil jsem lukem rychle do vzduchu, kde jsem slyšel zašustění. Vůbec jsem nevěděl, že už tu je Mi...Mido něco.

Hm? Mě chce střelit? Zabručel jsem a udělal si velký černý obláček, do kterého jsem si lehl. Ležet na mraku je lepší než postel. Chci to domu.

Koukl jsem, co to bylo. Ježiši! Já ho málem střelil! Jsem tak rád, že jsem ho netrefil. Uh... Jdu radši dál...protože ho nechci střelit. Pak jsem, ale uslyšel hlas a tím skončilo to, co jsem si vymyslel. Opět se tu objevily postavy bez tváře a jen tu bloudily jako vždycky. Povzdechl jsem si a sedl si na své místo. Opět sem démon hodil nějakého člověka, který buďto vyzkoušel astrální cestování bez toho, aby si pořádně přečetl rizika, a nebo nemá dost silné myšlenky... Koukl jsem na postavu, která má světlě modré vlasy. Prohlédl jsem si ji. Oh, ne... Ženská! Vypadá kolem čtrnácti let... Vypadala poněkud zděšeně a zároveň zaujatě. Vydechnu a chladně koukám před sebe. Když se zeptá a poprosí jak odsud, tak ji poradím, ale jinak nebudu komunikovat. Očkem jsem na ni koukal. Chvilku se rozhlížela, pak přemýšlela a potom přistál na mě její pohled. Lehce se pousmála a hned ke mně cupitala. Začala se mě na něco vyptávat a já jen na ni koukal a vůbec jsem ji neodpovídal, protože proč bych měl? Já jen radím jak odsud, ale ona se mě ptá úplně na něco jiného, co mě nezajímá... Ji to trochu naštvalo, že neodpovídám, tak byla chvilku ticho... Může jít pryč? Nesnáším to. Nah! Pak už se mě konečně zeptala a dokonce poprosila jak odsud. Hned jsem ji poradil a to úplně stejně jak tomu zelenovlasém klukovi. I jsem byl chvilku udivený, že poděkovala a pak po pár vteřinách zmizla. Vydechnu a kouknu před sebe. Doufám, že ji nepotkám v reálu a nebo, aby na mě ani nepromluvila. To bych byl dost rád... Přivřel jsem oči a přemýšlel, co dál. Napadlo mě, že bych mohl opět vymyslet svého kocoura, aby tu byl. Ten se tu vmžiku zjevil a lehl si mi do klína. Koukám na toho kocoura... ,,Víš, že mám taky doma kocoura? Je skoro jako já... Jenom barvy má jinačí." Jop...Povídám si s kocourem, který ani neexistuje, ale zdá se mi, že líp poslouchá než kdokoliv jiný. ,,Normálně jsem zapomněl pro něho koupit záchůdek, ale naštěstí doma byli na to věci... Krom teda té podestýlky, tak jsem tam dal toaletní papír. To újde, ne?" Lehnu si a zavřu oči. ,,Přál bych si žít sám... Ale táta je takový hajzl..." Zavrčím... ,,Nu, což...Musím to přežít a nějak se pokusit najít práci bez toho, aby to věděl..." Což bude těžké, protože on to je magor! Povzdechnu si. ,,Nebo mít aspoň lepšího otce. To by taky šlo, ale bohužel nemám... Škoda, že to co je tady nejde využít v reálu... I když...kdyby to bylo v reálu, tak by svět dopadl špatně...," otevřu oči a kouknu na kocoura. ,,nemyslíš?" Optám se ho, i když vím, že se odpovědi nedočkám. To bych si musel vymyslet, aby ten kocour mluvil, ale to by bylo už mega divné a šáhlé. ,,Nebo, že bych zdrhl z domu? Ale kde bych bydlel?" Zamumlám si spíše pro sebe. Jako, že bych žil na ulici? To nevím... Jakože se docela bojím. Přece jenom existují takový lidi a takový bezdomovci, že by dokázali ublížit... Jako samozřejmě, že bych se bránil a tak. Jenom kdyby na mě šla skupina, tak bych byl v určitém místě. Povzdechnu si. Ale možná by bylo zajímavé žít na ulici. Jenom bych pak neměl čas na astrální cestování. Na prázdný žalůdek jsme zvyklý, takže s tímhle by to šlo, ale co to ostatní? Je těžké se dostat z ulice. Kdo by přece vzal do práce někoho, kdo ultra smrdí? Nikdo... I když by se možná někdo našel, kdo by mě vzal.

Kdyby mě střelil, nic by se stejně nestalo. Jsem teď jen duch ne? Vydechl jsem a podíval se na něj. Nějakou dobu jsem koukal jak ho za holka otravuje a pak si povídá s kocourem. Nechápu ho. Povzdechl jsem si a koukal se pak nějakou dobu na oblohu.

Už jsem jenom tiše mlčel a koukal na nebe, které jsem si začal podle svých myšlenek tvořit. Když bylo nebe vytvořené podle mých představ, tak jsem už nic nedělal a jenom se koukal.

Povzdechl jsem si. On se přátelit nechce a předtím ignoroval a řekl mi jen jednu delší větu. Nikdo jiný tu není. Nevím co dělat a ne tu nuda... Vydechl jsem. Možná se sem nevrátím. Teď mám už doma společníka. Nechal jsem zmizet mrak a pak jsem zmizel sám.

Já si tu stále ležel a odpočíval. Najednou mě něco zašimralo pod nosem a já si musel pšíknout. Po chvilce jsem se vrátil k tělu a po chvilce otevřel oči. Kocourek si tu máchal svým ocáskem pod mým nosem. ,,Ty kocouřisko jedno." Zabručím a pohladím ho. ,,Měl bych se najíst." Vezmu kocoura a dám vedle. Nesouhlasně zamňoukal a já se nad tím uchechtnul. Odešel jsem do kuchyně, kde jsem začal dělat jídlo pro sebe a taktéž i pro ostatní...

Doma jsem vstal a dal kotěti čistou vodu. Pak jsem si jí posadil na postel a vzal provázek. ,,Tak co kuličko?" Usmál jsem se a začal si s ní hrát.

Udělal jsem všem jídlo a já se najedl. Odešel jsem zpátky do svého pokoje a on mi spal na polštáři. Tak na co jsem mu kupoval pelech?! Na nic! Ugh...

Ta kočka je ale asi dost líná, protože pak přestala a šla spát... No bezva. Povzdechl jsem si a pohladil jí. Pak jsem si lehl a hladil jí. Pak jsem se teda rozhodl zase astrálně cestovat. Sice bude nuda... Ale už nevím co dělat.