Astrální poznání -Tododeku- [Twoboys] (Done)

Todoroki je jako dítě

Přišel jsem. ,,Už odešel?" Zamrmlal jsem si pod nosem a vzal si na sebe kocoura, který se ke mně začal tulit.

Mávl jsem a klíčky pověsil. Podíval jsem se na Todorokiho. ,,Jo jo odešel." Hlesl jsem a vzal si do ruky ten stan a svou tašku. ,,Jdu si vybalit ty věci." Šel jsem do pokoje.

,,Dobře." Já si už vybalil, když si tu povídali. Nah... Zašel jsem zpátky do pokoje, kde jsem se zavřel, sedl na postel a začal se mazlit se svým kocourkem. ,,Chyběl jsi mi." Jop... Strašně moc mi chyběl. Je to můj první mazlíček...

Vybalil jsem si a v koupelně dal špinavé prádlo do pračky. Asi půjdu udělat něco k obědu... Vyšel jsem z pokoje a šel do kuchyně.

Domazlil jsem se a pustil kocoura, aby si šel kam chce. Šel určitě za kočkou. Co jiného čekat... By mě zajímalo jaké by měli koťata. Taky tak přerostlé jako je můj kocour? Co já vím... Vstal jsem a šel do obýváku.

Přišel jsem do kuchyně a začal dělat nějaké jednoduché jídlo. Něco lehkého, ale i dobrého. Rýže a rybu.

Uslyšel jsem hluk v kuchyni, tak jsem tam přišel a podíval se na něj. Zezadu jsem ho objal. Mám rád objímání!

Zamrkal jsem. Em... Nechal jsem ho takhle být. Rýži jsem dal vařit a začal dělat ještě zeleninový salát. Musí do sebe dostat jídlo, ale dám mu menší porci samozřejmě.

,,Měl jsi říct. Uvařil bych." Pustil jsem ho a vydechl. Sedl jsem si ke stolu a pozoroval ho.

Usmál jsem se a podíval se na něj. ,,V pohodě prosimtě." Hlesl jsem. ,,Hele. Pračka doprala moje oblečení. Mohl by jsi ho jen přendat do sušičky a zapnout?" Podrbal jsem se na zátylku.

,,Jo, jasně." Pokývu hlavou a šel do koupelny. Cestou jsem podrbal kočku a potom vešel do koupelny, kde jsem přendával oblečení do sušičky, kterou pak zapnu.

Usmál jsem se a otočil se zpět. Dodělal jsem zeleninový salátem a začal dělat na pánvičce rybu. Zatím se udělala o rýže. Pak jsem vzal dva talíře, nandal rýži, rybu a zeleninu. Jemu trochu míň. Jen trochu.

Vrátil jsem se do kuchyně a čuměl na to kolik mi toho nandal. ,,Šílíš? To nesním snad za týden." Zamrmlal jsem a koukal na to jídlo. On chce, aby mi vybouchlo břicho. ,,Vždyť jsem jedl před chvilkou..." Zabručel jsem...

,,Nandal jsem ti toho málo. Musíš se naučit jíst. Další jídlo budeš mít až tak za šest hodin." Hlesl jsem. Jemu jsem nalil ještě vodu. ,,Jez pomalu."

Povzdechnu si a sednu si ke stolu. U tohoto strávím snad měsíc... Začnu zničeně jíst. Jak on mě do tohoto může donutit?! Vždyť já jsem starší! Ale...chovám se jako děcko, které odmítá jíst. ,,Máš to dobré, nom..."

Povzdechl jsem se. ,,Pij u toho. Půjde ti to líp." Hlesl jsem a sedl si taky. Začal jsem jíst.

,,Jo, jo, jasně." Napil jsem se a jím... Už teď to nedávám. Já chtěl odpočívat, než půjdu zítra do práce! Ugh!

Zabručel jsem. Je to těžký. Bude to jako starat se o dítě, než bude jíst normálně... Vydechl jsem a zavřel oči. Jedl jsem.

Vydechl jsem a opřel se o ruku. Jedl jsem a chladně koukal na to jídlo, které udělal... Jako je to dobré jídlo. Jen já prostě nemám hlad a ani chuť.

Podíval jsem se na něj po tom co jsem dojedl a povzdechl jsem. Myslím to dobře, ale asi nedokážu být hnusný nebo přísný... Vstal jsem a talíř dal do dřezu. Pak to umyju. Přišel jsem k Todorokimu. ,,Promiň. Jez jak budeš chtít. Nebudu tě už nutit..." Vzal jsem mu talíř, protože šlo poznat že je plný. ,,Dám ti to do mikrovlny a vem si to kdy chceš." Dal jsem mu to do mikrovlnky. Prohrábl jsem mu vlasy a šel k sobě do pokoje.

,,Díky..." Vydechl jsem a vstal. Šel jsem hned do pokoje a lehl si do postele. Zavřel jsem oči a odpočíval. Mám otevřené dveře, kdyby se sem chtěl podívat můj kocour. Je mi špatně... Tak se to budu snažit přespat.

Rozplácl jsem se na postel. Ať si dělá co chce. Nejsem jeho rodič ani bratr. Zamračil jsem se a vzal si telefon. Hm.. hned jsem ho odložil a vytáhl si sešity. Měl bych se učit. Hm, všechno jsem dal na postel a začal se učit. Dveřmi ke mně pak přišla Kulička a lehla si vedle mě.

Nevydržel jsem a hned odběhl do koupelny, kde jsem se vyzvracel a spláchl to. Opláchl jsem si ústa. Škoda jídla... Ale zase mám v břiše prázdno. Ugh... Jdu tedy dojíst ten zbytek.

Hm? Vydechl jsem. Jo. Ať si dělá co chce. Zamručel jsem. Hladil jsem kuličku a u toho se učil. Ne moc dlouho, ale chvíli jo.

Dojedl jsem ten zbytek, umyl to po sobě a uklidil. Pak jsem si vzal kocoura, který šel málem do Midoriyova pokoje. Strašně nahlas zamňoukal v nesouhlas. ,,Mlč." Odešel jsem s ním v náručí do pokoje, kde jsem za sebou zavřel a sedl na postel.

Hm? Mohl ho nechat. Ten kocour musí být chudák zůstávat jen v jeho pokoji... Přivřel jsem oči a podíval se na Kuličku. Usmál jsem se a učení po chvíli uklidil. Vstal jsem a šel do obýváku.

Lehnu si a jeho si dám před sebe. Lehce ho obejmu a přitáhnu k hrudi. ,,Ale nech toho." Povzdechnu si, když mě kouše do prstů...

Kočka odešla z mého pokoje a začala škrábat na dveře Todorokiho pokoje. Povzdechl jsem si a sedl si na gauč. Zapnul jsem si televizi a pustil zprávy.

Hm? Vstal jsem a otevřel dveře. Ihned kocour přiběhl a začal se k ní lísat. Bože... ,,Znáte se pár dní a už se k sobě máte." Pokroutil jsem nad něma hlavu a tady zavřel dveře a lehl si sám do postele.

Nic mi zajímavého... Povzdechl jsem si a na gauč si lehl. Ruku jsem si dal pod hlavu a v televizi něco zapnul. Přivřel jsem oči a jen tak koukal na nějaký seriál.

Ugh... Tak lepší bylo stanování, kde jsem mohl někoho aspoň objímat. Zabručel jsem a zavřel oči.