Bad Boys [Marcus & Martinus]

Šlehačka

Zastavila jsem se a koukala na ně. Nevím, proč mě Samantha tak zaskočila. Je to přece moje kamarádka, ne? Bude to lepší než bez ní, ne?

„Už je tady!" vykřikl nadšeně Martinus a podíval se na mě. Pouze jsem se usmála a šla k nim blíž.

„Ahoj." pozdravil mě Marcus.

„Ahoj kluci, ahoj Sam." řekla jsem.

„Tak kam půjdeme jako první?" vychrlila nedočkavě moje nejlepší kamarádka.

„Jo Sam, ty to vlastně nevíš." šeptla jsem. „Jdeme péct dort k mé babičce." Samantha se na mě nechápavě podívala. Požadovala vysvětlení.

„Víš, už před nějakou dobou jsem slíbila babičce, že s ní budu péct dort k dědovým narozeninám. Úplně jsem na to zapomněla a domluvila jsem si s vámi procházku. Zavolala jsem Marcusovi a on se nabídl, že půjde se mnou. Martinus se přidal taky. Chceš jít?" usmála jsem se mile, i když nějaká část mě se mračila a Samanthu tam prostě nechtěla.

„K tvojí babičce? Nikdy!" vykřikla rozzlobeně.

„Proč ne?" uchechtla jsem se.

„Ty jsi zapomněla? Tvoje babička mě nesnáší!" zašklebila se.

„Ajo vlastně." zasmála jsem se.

„Musíte tam jít?"

„Ano Sam, musíme." založila jsem si ruce na prsou.

„Prosím, nechoďte tam. Co tady sama budu dělat?" posmutněla si.

„Nevím, ale my už budeme muset. Jdeš teda? Nebo tě tady máme nechat?" odfrkla jsem si.

„Jdu domů. Užijte si to." usmála se falešně a poté odešla. Bylo mi jasné, že ji to štve.

Já, Marcus i Martinus jsme tedy vyrazili k mé babičce.

„Annie, o čem jste to mluvily?" zeptal se najednou Martinus.

„Cože?" nechápal jsem.

„Ty a tvoje kamarádka. Říkala, že ji tvoje babička nesnáší. Proč?" vyzvídal Martinus. Marcus pouze poslouchal.

„No víš, když jsme byly se Sam mladší, dělaly jsme hrozný kraviny a-" Martinus mě přerušil.

„Kraviny děláte i teď ne?" zasmál se. Pouze jsem se uchechtla a pokračovala jsem ve vyprávění.

„A jednou jsme byly u mojí babičky doma. Řekla nám, že jde pověsit prádlo na šňůru tak, že máme počkat doma. Řekla nám, že nás tam sama nechá jen, když ji slíbíme, že budeme hodný. Slíbily jsme a babička odešla. Se Sam jsme si hrály, když najednou dostala Sam 'úžasný' nápad, ohřát si šlehačku." zasmála jsem se.

„Ohřát si šlehačku?" zeptal se pobaveně Marcus.

„Jo." kývla jsem. „Vzaly jsme teda šlehačku a zapalovač, kterej měla babička na stole a šly jsme ohřívat. Najednou do domu přišla babička, my jsme se lekly a Samantha vyhodila šlehačku i zapalovač do vzduchu. Bohužel si nevšimla, že šlehačka hoří. Takže babičce zhořely závěsy a ubrusy." smála jsem jako idiot, ale na tuhle scénu v životě nezapomenu.

„Aha, tak to chápu." propukl ve smích Marcus a po pár vteřinách i Martinus. Chvíli jsme se ještě smáli jako kdyby jsme se nadýchali hélia. Poté jsme se opět dali do kroku. Netrvalo dlouho a byli jsme u babičky. Zazvonila jsem na zvonek od malého rodinného domečku. Chvilku jsem čekala, ale pak se dveře rozrazily a v nich stála má babička.

„Ahoj babi!" usmála jsem se.

„Ahoj Annie, zlatíčko." rozzářila se babička. „Koho jsi to s sebou přivedla?" poupravila si brýle moje bábi a zvědavě si prohlížela dva blonďáky stojící pár metrů za mnou.

„Tohle jsou moji kamarádi, Marcus a Martinus." ukázala jsem na ně. „Přišli nám pomoct s pečením toho dortu. Nevadí, že jsem je vzala s sebou?" zaptala jsem se nevinně.

„Jestli nebudou jako Samantha tak mi to nevadí." prohodila moje babička a pobídla nás, abychom šli za ní dovnitř. Zavedla nás do své rozkošné kuchyňky.

„Annie? Zvládnete to tady sami? Musím jet dědovi koupit dárek." řekla vážně.

„Snad jo." zasmála jsem se.

„Hodně štěstí." babička nasedla do auta a odjela do obchodního centra.