Bad Boys [Marcus & Martinus]

Sladký a pozorný

Annie
Při zazvonění budíku jsem si sedla na postel a promnula si oči. V mé hlavě se střádalo tolik myšlenek, že jsem ani nevěděla, na kterou z nich právě myslím. Všechny se motaly kolem včerejšího večera. Od Martinuse a Adel, přes Sam, až k Marcusovi. 

„Snídaně!" vyrušil mě z přemýšlení Adelin hlas. Vstala jsem z postele a utíkala jsem do kuchyně.

„Díky." šeptla jsem, když jsem si od ní brala talíř s lívanci.

Včera, hned po tom, co mě Marcus doprovodil domů a odvedl si svého bratra, jsme spolu neprohodily ani slovo.

„Hele, Annie," začala Adel. „chci si s tebou promluvit o tom, co se včera stalo." posadila se naproti mně.

„Není o čem." strčila jsem si do pusy kus lívance.

„A co třeba o tom, co máš za problém s Martinusem?" nadzvedla obočí. Zvedla jsem pohled od lahodných lívanců a podívala jsem se na ni.

„Nestíhám." řekla jsem a dřív, než stihla zareagovat, jsem odešla do svého pokoje.

Rychle jsem se připravila do školy a vyběhla jsem z domu. Po cestě jsem přemýšlela nad vším, co se mi teď v životě děje. Sam je na mě naštvaná, já jsem naštvaná na Martinuse a částečně i na Adel a Marcus mi jenom motá hlavu.

„Au. Dívej se na cestu, nemehlo!" vyrušil mě z přemýšlení pád a následně křik. Zvedla jsem hlavu, abych věděla s kým mám tu čest. Překvapilo mě, když jsem spatřila Sam.

Natáhla ke mně ruku a pomohla mi zpět na nohy. Pouze jsem se usmála a dřív, než jsem stihla cokoliv říct, Sam se začala omlouvat.

„Ann, chci se ti omluvit. Včera večer jsem to fakt přehnala a mrzí mě to. Promiň." vychrlila na mě.

„Taky se omlouvám, za všechno. Takže, všechno dobrý?" usmála jsem se.

„Jestli mě pozveš na zmrzku..." zazubila se. Se smíchem jsem ji objala a začala se s ní domlouvat, kdy na tu zmrzlinu půjdeme.

Marcus
„Martinusi, dělej, nebo ti uteču!" pobídl jsem netrpělivě svého bratra při cestě do školy.

„Nemám problém jít sám." usmál se provokativně Tinus.

„Tak dobře." usmál jsem se na zpět a přidal jsem do kroku. Martinus si pouze odfrkl a bezstarostně šel několik metrů za mnou.

Šel jsem směrem ke škole, když jsem si najednou všiml Annie a té její kamarádky. Stály pár metrů od školy a s úsměvem si povídaly. Byl jsem tak rád, že se Annie usmívá.

Pomalým krokem jsem se dostal až k nim.

„Ahoj." pozdravil jsem je s úsměvem.

„Ahoj!" podívala se na mě rozzářeně Annie. Po dlouhé době byla zase ráda, že mě vidí. Zato ta druhá dívka nad mým příchodem protočila očima.

„Tak já už půjdu. Uvidíme se pak." řekla Samantha a odešla pryč.

„Jejda, promiň. Nechtěl jsem vám překazit rozhovor." podíval jsem se s lítostí v očích na Annie, když mi došlo, že ta dívka odešla kvůli mně.

„To je v pohodě." mávla nad tím rukou. „Stejně už jsme si všechno řekly." zasmála se.

„Jsem tak rád, že se usmíváš." podíval jsem se se na ni. Musel jsem se pousmát, když jsem si všiml, že se červená.

„A co, že jsi mě takhle po ránu přišel přivítat?" změnila rychle téma.

„Chtěl jsem vědět, jak ti je, po tom včerejšku a tak..." pokrčil jsem rameny.

„Jsem v pohodě." přikývla a společně jsme se vydali do školy.

„Ty, Annie..." zastavil jsem se uprostřed chodby.

„Copak?" zastavila se taky a tázavě se na mě podívala.

„Chtěl jsem se zeptat, jestli... no, jestli bys se mnou třeba nechtěla-"

„Tady jsou, moji dva oblíbenci!" rozléhal se chodbou křik mého neschopného bratra. Já i Annie jsme se otočili jeho směrem. „Jakpak se máme?" vkročil mezi nás a každého objal kolem ramen jednou rukou.

„Teď už špatně." odstrčila Annie Martinuse.

„Radši si na mě začni zvykat, jelikož teď mě budeš vídat mnohem častěji, než dřív." mrkl na ni provokativně.

Já jsem tam pouze stál a pozoroval celou situaci.

„Na všechny ty tvoje agresivní výlevy a dementní narážky jsem už dávno zvyklá." zasmála se Annie. Martinus se zamračil.

„Nejsem agresivní a ani nemám žádný dementní narážky." probodl ji pohledem. „Jsem sladký a pozorný kluk." zašklebil se Martinus.

„A to ti řekl jako kdo?" vyprskla smíchy Annie.

„Tvoje sestra, například." usmál se ironicky.

„To by nikdy neřekla. Obzvlášť ne o tobě." zavrtěla hlavou Annie.

„Máš pravdu, včera večer spíš říkala něco ve stylu-"

„Dost!" přerušil jsem jejich hádku, když mi došlo na jakou činnost tím Martinus narážel.

Annie pouze něco zamumlala a odešla pryč. Chtěl jsem jít za ní, ale měl jsem dost práce s Martinusem.

„Co to sakra děláš, ty idiote!" strčil jsem do Martinuse větší silou, než jsem chtěl.