Bad Boys [Marcus & Martinus]

Hádka

„S čím teda začneme?" usmála jsem se na kluky, když jsem si stoupla k nim do kuchyně.

„Já bych prvně našel nějakej recept." kouknul se na mě Marcus pobaveně.

„Dobrý nápad." vytáhla jsem z poličky nad umyvadlem knížku s recepty. Nalistovala jsem stranu 53 a koukla, se co budeme na dort potřebovat.

„To budeme péct ovocný dort?" znechuceně se podíval do receptu Martinus.

„Jo." koukla jsem se na něj nechápavě. Nějak jsem nechápala, proč se tváří tak znechuceně.

„Já myslel, že budeme péct čokoládovej." zakňučel.

„Promiň, děda má rád ovocné dorty." šťouchla jsem ho kamarádsky do ramene a začala jsem z ledničky vytahovat potřebné ingredience.

„Mouka, vajíčka, cukr..." četl nahlas ingredience Martinus. Všechno jsem vytáhla a položila na linku. Začala jsem krémem. Naházela jsem všechno do mísy a začala jsem to mixovat. Marcus a Martinus začali dávat piškoty do formy.

„Neujídej to!" okřikla jsem se smíchem Marcuse, když mi ujídal krém.

„Když mně to tak chutná!" oblizoval se Marcus. Ruce jsem měla celé od krému. Otočila jsem se a umyla si je. Už jsem se otáčela zpátky, když mi najednou v obličeji přistála hrstka vanilkového krému. Otřela jsem si oči a podívala se před sebe. Marcus i Martinus se váleli smíchy.

„Vy jste dementi." zamračila jsem se. Můj kamenný výraz mi moc dlouho nevydržel a začala jsem se smát s nimi.

„Moc ti to sluší." vyprskl Marcus. Jenom jsem ho probodla pohledem a začala jsem ze sebe krém utírat. Netrvalo dlouho a dort jsme měli hotový.

„Ten se nám fakt povedl." řekl hrdě Martinus při pohledu na hotový dort.

„Ještě, aby ne." založila jsem si ruce na prsou. Všechno jsme uklidili a vydali se domů.

„Hele, Annie..." řekl při cestě Martinus.

„No?" usmála jsem se jemně.

„Nechtěla by jsi někam zajít i zítra?" řekl nevinně, když už jsme stáli před naším domem.

„Zítra nemůžu, slavíme dědovy narozeniny." vytáhla jsem si klíče, odemkla, rozloučila se a vešla dovnitř.

„Kdo to byl?" nenechala mě sestra ani vyzout si boty.

„Kamarádi ze školy." odpověděla jsem.

„Jména, věk, třída?" řekla na jeden nádech Adel.

„Marcus a Martinus, je jim 14 a do třídy chodí se mnou."

„Zadaní?" zašklebila se.

„Jak to mám vědět?" nechápavě jsem nadzvedla obočí.

„Děláš si srandu? To je ta nejdůležitější informace." protočila očima. Jen jsem se zasmála, pokroutila nad ní hlavou a odešla jsem do svého pokoje.

Ráno jsem vstala, nasnídala se, oblékla se, provedla ranní hygienu a šla jsem do školy.

Když jsem procházela kolem skříňek narazila jsem na Sam.

„Ahoj Sam!" pozdravila jsem ji. Jenom se na mě podívala a bez výrazu ve tváři odešla. Asi je naštvaná kvůli tomu včerejšku.

Celý den probíhal docela v pořádku, ale bylo mi na nic z toho, že se se mnou Samantha nebaví. Alespoň jsem tu měla Gunnarseny. Nejhorší byl asi oběd. Seděla jsem sama, než si za mnou přisedli Marcus s Martinusem.

„Dobrý den, je tady volno slečno?" usmál se Martinus.

„Ano." uculila jsem se. Marcus si sedl naproti a Marinus vedle mě. Všimla jsem si, že se na mě Stacy hnusně kouká, ale u ní to není žádná novinka. Asi ji naštvalo, že nějací kluci ze školy nestojí o její přízeň.

Domů jsem šla sama. Obvykle chodívám se Sam, ale dneska na mě nečekala.

Doma jsme oslavili dědovy narozeniny. Byla jsem ráda, že mu dort chutnal.

Spát jsem šla pozdě, ale nevadilo to, protože zítra je sobota.

Celý víkend jsem strávila koukáním na filmy a vymýšlením omluvy pro Sam.