Bad Boys [Marcus & Martinus]

Andílek

Martinus
„Sakra!" zasáhl můj sluch naštvaný výkřik. Rychle jsem otevřel oči a prudce se posadil na postel. Naskytl se mi tak pohled na Adel, která vztekle cpala učebnice do své tašky.

„Dobré ráno." upozornil jsem na sebe.

„Oh, dobré ráno!" otočila se na mě. „Vzbudila jsem tě?" optala se vystresovaně.

„Jo, ale to nevadí." promnul jsem si oči. „Kam se ženeš?" zeptal jsem se po chvíli.

„Do školy. Je středa ráno, kam jinam bych šla?" zasmála se.

„Ahá, škola!" plácl jsem se do čela. „Víš, kdo má dneska ředitelské volno? Jsem to já!" zasmál jsem se provokativně.

„Radši mi pojď pomoct." protočila očima. Vstal jsem z postele a pomohl jsem jí s věcmi.

Rychle jsem se převlékl, abych ji stihl doprovodit na zastávku. Taky jsem nechtěl zůstávat u ní doma sám.

Přes noc napadlo trochu sněhu, tudíž jsem byl rád, že jsem včera nepřišel jenom v mikině.

„Večer ti zavolám." dala mi rychle pusu na tvář a nastoupila do autobusu. Pouze jsem jí přes namrzlé okénko zamávál a vydal jsem se domů.

Po pár minutách rychlejší chůze jsem se dostavil před nás zasněžený dům.

Odemkl jsem vchodové dveře a vešel dovnitř. Sundal jsem si budnu, vyzul si boty a bezmyšlenkovitě vyšel nahoru po schodech.

Chtěl jsem jít do svého pokoje, když jsem zaslechl hlasité chrápání z Emminy ložnice.

Mírně mě to překvapilo, protože si nemyslím, že by ona takhle chrápala. Otevřel jsem tedy dveře, abych se podíval, o co jde.

V malé, růžové postýlce ležela Emma, Marcus, který tak hlasitě chrápal a k mému překvapení i Annie. Lekl jsem se. Neuvědomil jsme si, že když Ann včera nepřišla domů, přespala tady.

„Vstávejte, nebo s vámi ta postel praskne!" zakřičel jsem v úmyslu vzbudit je a tím dostat Annie z tohoto domu pryč.

Nelíbilo se mi, že tu byla přes noc. I když jsem měl se Sam dohodu, že se pokusíme je dát dohromady, teď jsem to tak nechtěl. Nelíbila se mi představa, že ji tady budu vídat odpoledne, večer i po ránu.

„Nekřič, my chceme spinkat!" hodila po mně polštář moje mladší sestra.

„Ty!" zasmál jsem se. „Že já tě zlechtám!" dodal jsem. Na to Emma zareagovala jekotem a rychlým výskokem z postele.

„To bys mě nejdřív musel chytit!" vykřikla a vyběhla z pokoje pryč. Chtěl jsem běžet za ní, ale v tu chvíli jsem měl skvělou příležitost na provokaci a té jsme se nehodlal vzdát.

V postýlce totiž pořád ležel můj bratr a ona. Leželi podezřele blízko u sebe. Skoro se až objímali.

„Wow, myslel jsem si, že jestli někdy Smithovou najdu v  něčí posteli, bude tvoje, né Emmina." zasmál jsem se na Marcusův účet.

Hned na to mi do obličeje přiletěl další polštář.

„Drž hubu, Tinusi." zamumlal Mac stále se zavřenýma očima. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat, přiřítila se do pokoje Emma.

„Venku je sníh! Pojďme ven, prosím!" křičela natěšeně.

„Super nápad! Půjdeme ven." ušklíbl jsem se.

Marcus otevřel oči a mírně se protáhl. Nevypadal moc šťastně. Zřejmě nechtěl, abychom jim ničili to krásné společné ráno.

„Annie, vzbuď se!" rozběhla se Emma k postýlce a následně skočila na břicho své nové kamarádky. Ta překvapeně otevřela oči a rozhlédla se po místnosti.

„Vstávej, malá Smithová! Jdeme stavět sněhuláky." usmál jsem se provokativně. Annie pouze protočila očima a společně s Marcusem vstali z postele.

Všichni jsme se připravili a vyšli ven, napříč zmrzlému parku nedaleko našeho domu.

Nikdo tu nebyl. Všichni byli buď ve škole, práci nebo ještě v posteli.

„Miluju zimu!" prohlásila Emma, když si lehla do sněhu v úmyslu udělat andílka.

„Ne, ne, ne! Nech mě být!" křičela se smíchem Annie. Rychle jsem se otočil, abych věděl, co se děje.

Naskytl se mi pohled na Marcuse, jež měl přes rameno přehozenou Ann a utíkal s ní k velké hromadě sněhu.

„Opovaž se mě shodit, ty-" vyhrožovala mu. Než však stihla větu doříct, ležela v kupce třpytivého sněhu.

„Studí?" smál se hlasitě můj bratr. Po chvilce jí však podal ruku, aby jí pomohl se zvednout.

Annie však udělala přesně to, co bych udělal já. Stáhla ho k sobě do sněhu.

Pozoroval jsem celou tu situaci. Oba se smáli, vypadali šťastně. Vypadali jako pár. Krásný pár z reklam a filmů.

„Sluší jim to spolu, že?" objevila se vedle mě z ničeho nic Emma, celá od sněhu.

„Jak to myslíš?" podíval jsem se na ni nechápavě.

„No, že si Mac vybral hezkou holku." ukázala kus od nás na Annie, která se momentálně válela po Marcusovi.

„Není to jeho holka, Emmo." zakroutil jsem hlavou.

„Co kecáš? Včera večer jsem je přistihla jak se líbali!" bránila se.

„Cože?!" vylekal jsem se. Čekal jsem všechno, ale tohle ne.

„Já vím, je to hnusný." kývla na mě soucitně hlavou. Potom se otočila a rozběhla se k těm dvoum.

Já jsem zůstal stát. Byl jsem naštvaný. Nevěděl jsem, že je mezi nimi něco víc. A už vůbec jsem nečekal, že se to dozvím od Emmy.