Bad Boys [Marcus & Martinus]

Švestka

Annie
Dny ubíhaly pomalu, nudně a v celku nezajímavě.

Uběhl již skoro týden od začátku mé nemoci a mně se konečně začínalo dělat dobře.

Horečka se snížila, nebolívala mě hlava a obecně jsem se cítila mnohem lépe.

Pravděpodobně za to mohly všechny ty prášky, co jsem do sebe denno denně házela. Já jsem však věřila tomu, že mi silně prospěla i Marcusova přítomnost.

Každý den po škole za mnou chodil, aby se ujistil, že jsem v pořádku. Vždycky mi uvařil něco dobrého k jídlu, občas si se mnou i zdřímnul.

Když už mi teď ale konečně bylo líp, chtěla jsem jít já za ním.

Chtěla jsem ho vidět, nějak mu poděkovat za to, jak se o mě staral.

Rozhodla jsem se tedy se k němu, tak trochu bez pozvání, vydat.

Byl víkend, tak jsem předpokládala, že budou doma.

Cestou jsem se stavila v menším obchůdku, abych mu koupila něco dobrého, za odměnu.

Netrvalo dlouho a od obchodu jsem se dostala k velkému domu v barevné ulici plné květin.

Trochu nervózně jsem stlačila menší zvonek a netrpělivě čekala, až mi někdo otevře.

„Oh, ahoj, Annie." otevřel po nějaké době překvapený Martinus.

„Ahoj, Martinusi." pozdravila jsem nazpět. „Je doma Marcus?" optala jsem se hned na to.

„Jo, je u sebe v pokoji. Pojď dál." pustil mě dovnitř, když pochopil, proč jsem přišla.

„Kdo přišel, bráško?" objevila se na schodech najednou hnědovlasá holčička.

„Ahoj, Emmo!" pozdravila jsem ji vesele.

„Jéé! Annie!" rozběhla se rychle ze schodů dolů.

Hned, co ke mně doběhla, silně mě objala.

„Dlouho jsi tu nebyla." poznamenala chytře.

„Já vím, ne-" než jsem však stihla větu dokončit, skočil mi do řeči Martinus.

„Ona ale nepřišla za tebou, Emmo. Je tady kvůli Macovi, tak nezdržuj." protočil očima.

„Nebuď protivnej." zamračila se malá dívenka.

„Jo, nebuď protivnej." uchechtla jsem se.

Pak už jsem se vydala nahorů, do Marcusova pokoje.

Naštěstí jsem cestou nikoho nepotkala, ani paní Gunnarsenovou, to by byl asi trochu průšvih.

Když jsem došla před velké světlé dveře, zastavila jsem se a lehce na ně zaklepala.

„Dále!" ozvalo se z pokoje po chvíli.

Stiskla jsem tedy kliku a opatrně vešla dovnitř.

Rozhlédla jsem se po pokoji, abych spatřila rozcuchaného Marcuse v teplácích a špinavém tričku s telefonem v ruce a švestkou v puse.