Bad Boys [Marcus & Martinus]

Mám se bát?

Pomalu jsem otevřel oči a rozespale se rozhlédl po pokoji.

Hned, jak mi došlo, kde vlastně jsem, přesunul jsem svůj zrak zpět do postele, přesněji na Annie.

Ležela vedle mě a klidně oddechovala. Musel jsem se pousmát, byla tak roztomilá.

Chvíli jsem zde jen tak ležel a koukal na ni, když mě potom napadlo, že bude mít hlad, až se probudí.

Opatrně jsem vstal z postele a tiše se vyplížil z pokoje dolů až do kuchyně.

Nějakou dobu jsem přemýšlel, co mám připravit, aby se jí z toho neudělalo špatně, nebo něco takového.

Nakonec jsem se rozhodl pro polévku.

Z dřevěné police jsem vyndal středně velký hrnec, který jsem zhruba do poloviny naplnil vodou.

Následně jsem našel nějaký bujón, nakrájel snad všechnu zeleninu, kterou jsem zde objevil a nakonec jsem do hrnce přidal i trochu masa.

Abych se přiznal, ze začátku to moc vábně nevypadalo. Nakonec z toho však vyšlo vcelku normální jídlo.

Když už jsem byl v tom vaření, rozhodl jsem se uvařit nový čaj, aby nemusela pít ten studený z odpoledne.

Když jsem byl v kuchyni hotový, šel jsem najít nějaké prášky na bolest hlavy a hlavně na zmírnění teploty.

Opravdu jsem se zde už cítil jako doma.

Nakonec jsem všechno nachystal na jídelní stůl v kuchyni a šel se podívat, zda-li je už Annie vzhůru.

Už jsem šel po schodech nahoru, když najednou někdo zazvonil.

Vydal jsem se tedy zpět dolů.

„Ahoj, Adel." usmál jsem se trochu nervózně, když jsem ji spatřil ve dveřích.

Nevěděl jsem, jak přesně zareaguje na to, že jsem tady.

„Ahojky!" usmála se. „Co ty tady děláš?" začala si sundávat boty, jakoby nic.

Nevím, jestli čekala, že tady budu, nebo si na mě prostě jenom zvykla, každopádně jsem byl rád, že jsem jí zde nevadil.

„Chtěl jsem jenom vidět Annie." usmál jsem se.

„Tak to chápu." uchechtla se. „Kde vůbec je?" rozhlédla se po domě.

„Měla horečku, tak jsem ji dal spát. Jo a uvařil jsem něco k jídlu, takže jestli máš hlad, můžeš si dát." nabídl jsem.

„Proč se ten tvůj bratr někdy nemůže chovat stejně?" odignorovala mou nabídku.

Připomněla mi tím, že je s Martinusem pořád rozhádaná a mě tak napadl geniální nápad.

„Jdu se podívat na Annie." zamumlal jsem z ničeho nic.

Ona na mě pouze nechápavě kývla, pak odešla do kuchyně.

Já jsem se vydal nahoru, cestou jsem však vytočil Martinusovo číslo.

„Čauky, bráško! Co potřebuješ?" ozvalo se po chvíli ze sluchátka.

„Ahoj, potřebuju, abys mi něco přinesl." zamumlal jsem.

„Co? A kam?"

„Teploměr, ke Smithovým. Myslím, že má Annie horečku, ale nemám čím jí to změřit." řekl jsem první hloupost, co mě napadla.

„Oni doma nemají teploměr?" optal se lehce otráveně.

„Ne, rozbil se." zalhal jsem.

„Je tam Adel?"