The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

15. Kapitola

„Proč si to udělal?" zeptal se ho Taehyung po hodině se sklopenou hlavou a Jungkook pokrčil rameny. „Viděl jsem, že ti není úplně dobře, tak jsem se přihlásil místo tebe..."
„Příště to nedělej," řekl Taehyung a chtěl odejít, ale Jungkook ho chytil za ruku a přitáhl si ho k sobě. Taehyung se zapřel dlaněmi o lavici a Jungkook se postavil. Otočil jednu židli před sebou čelem k sobě a ukázal na ní. „Sedni si."

Taehyung ale nic nedělal a tak ho Jungkook donutil si sednout.
„Fajn, tak... jez," Jungkook vytáhl box s tousty a podal mu ho. „Co?"
„Jez, nevíš co to je?" zeptal se Jungkook ironicky, vzal do ruky toust a přitlačil mu jím na rty. „Aaaa..."
Taehyung s nechutí pootevřel ústa a skousl kousek toustu. Jungkook se usmál a dal mu do ruky kousek toustu. 

Po snědení pár toustů začala další hodina a Jungkook se jí snažil celou přežít.
Naštěstí ji přežil a stejně tak i ty ostatní.

„Taehyungu, jdeš na oběd?" zeptal se ho Jungkook, když skončila poslední hodina. Taehyung pokrčil rameny a vzal si batoh. „Asi ne..."
„Proč ne?" zeptal se ho Jungkook a rozešel se za Taehyungem, který už vycházel ze třídy. „Protože nepotřebuju vidět tu skupinu kreténů..."
Jungkook se před něj postavil a ochranářsky dal ruce v bok. „Budu s tebou já jako bodyguard."
Taehyung se na něj chvilku díval a potom sklopil pohled. „Kolikrát ti mám říkat, že to není dobrý-"
„Seru na to, pokud si myslíš, že to je špatný nápad. Prostě se jdeme najíst a teď hned." Jungkook ho chytil za ruku a rozešel se do jídelny. Tam na ně sice všichni koukali, ale to Jungkook nijak neřešil. S Taehyungem si vzali jídlo a sedli si k nějakému volnému stolu.

„A teď jez..." zamumlal Jungkook a začal jíst. Taehyung se na něj chvilku díval, jelikož... Jungkook byl vždy hrozně roztomilý při jedení, jelikož vypadal jako králíček a tak z něj Taehyung chvilku nespustil oči. Potom ale zatřepal hlavou a začal jíst taky. 

„Po dlouhé době jsem se mohl v klidu najíst..." zamumlal Taehyung u skříněk a Jungkook se zasmál. „Nechápu je..."
„Já jo," vydechl Taehyung, zavřel skřínku a rozešel se pryč.
„Nikdo se nechce bavit s takovou troskou jako jsem já... lepší je z ní dělat ještě něco horšího."

Taehyung se ještě zastavil než udělal další krok a podíval se na Jungkooka. 
„Díky, žes... mě dotáhl na ten oběd a zařídil, abych se v klidu najedl..."

Jungkook se jen vřele usmál a Taehyung odešel. Opřel se zády o skřínky, zaklonil hlavu a s povzdechem si položil jednoduchou otázku: „Co je na něm tak zajímavýho...?"

----

Pardon, že kapitolek moc nebylo, ale snažím se opravit si ty první povídky, které jsou... 
No, hrůza za hrůzou, co si budeme :)