The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

72. Kapitola

Taehyung se vzbudil kvůli hroznému pocení. Byla mu strašná zima, ale zároveň se mu kvůli potu lepily vlasy na čelo. Potom zničehonic cítil jakýsi žhnoucí pocit, který mu projel celým tělem a on musel tiše zasténat.

Jungkook se kvůli tomu i kvůli špatnému pocitu probudil a podíval se vedle sebe. Taehyung tam ležel na zádech s hlavou zakloněnou a rukou na čele.

„Tae? Vše v pořádku...?" zeptal se tiše Jungkook a Taehyung se na něj otočil. Chtěl přikývnout, ale chytila ho křeč taková jako dřív. Jungkook se vyděsil a rychle seběhl schody dolů, aby se dostal k věšáku, kde má Taehyung bundu. V kapse měl prášky proti bolestem. Jungkook je vzal, rychle se vrátil a podal je Taehyungovi, který už plakal bolestí.

„Tae... Už je dobře, jsem tu s tebou, přestane to..." zašeptal Jungkook a Taehyung se k němu přitiskl. Jungkook ho u sebe stiskl a políbil ho na líčko.

Po dlouhém půlhodinovém uklidňování Taehyung začal usínat... „Spinkej zlatíčko," řekl Jungkook a Taehyung se zasmál. „Ty jsi zlatíčko... děkuju. Jen... zazpívej mi."
Jungkook se pousmál a zakroutil hlavou. „Musíš spát, ty prášky potom jsou k ničemu..." zašeptal a Taehyung pokrčil rameny.
„Chci slyšet tvůj hlas..." zamumlal Taehyung a poplácal Jungkooka po zadku. Ten se zasmál a povzdechl si.

Jungkook mu tedy začal jemně zpívat píseň, na kterou si zrovna vzpomněl a Taehyung konečně usnul. Jungkook s mírnými obavy zíral do stropu a povzdechl si.

Nechtěl nic uspěchat, ale věděl že čím déle bude s Taehyungem a neudělají to, tak se mu bolesti budou pořád vracet...

----

Strašně se omlouvám... Dnes už nic nevyjde a zítra asi taky ne... Možná ano, ale nevím. Wi-fi mi doma nejde vůbec a netuším, kdy to půjde, takže do té doby mám smůlu.

Toto píšu ve škole, přičemž za pár minut mi jede bus (:

Doufám že se ale máte dobře! Já tedy moc ne, doufám že neonemocním, i když to na to vypadá :')))