The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

22. Kapitola

Celý měsíc od té události v jídelně Jungkook nemohl v klidu spát.

Měl po dlouhé době noční můry, neměl moc chuť k jídlu a častokrát schytal smůlu místo štěstí... což bylo všem divné vůči jeho osudu.

„Páni, ty vypadáš..." vydechl Jin, když Jungkook usínal na obědě, který se snažil nějak dostat do sebe. „Já vím, nemusíš mi to připomínat..." zašeptal Jungkook a Hoseok si povzdechl. 
„Opravdu nevíš, co se děje? Měl bys jít k doktorovi a prostě nevím," rozhodil rukama a prohrábl si vlasy, „není to prostě normální!"

„Tohle že je ten Jungkookie, kterého si pamatuju?" ozval se něčí hlásek a Jungkook se na něj podíval. „Chime?"
„To jsem já," zasmál se chlapec před ním a Jungkook se pousmál. Objal ho a místo otázky z něj vyšlo pouze zívnutí. „Páni... tobě dávají zabrat."
„Nojo... nevím, co se to děje, mám-"
„Noční můry a tak, Jin mi to už říkal..." řekl za něj Jimin a Jungkook si skousl ret. Potom po dlouhé době znovu uviděl Taehyunga. 

Taehyung šel v jídelně s tácem v rukách a samozřejmě mu někdo podkopl nohy. Všichni věnovali pozornost podívané a Jungkook si skousl ret.
„Kdo to je?"
„Důvod Jungkookova stavu," vydechli všichni najednou, když se Jimin zeptal a Jungkook jen protočil očima. „Není to důvod... je to prostě jen kluk, kterému jsem se snažil pomoct."
„A dopadl jsi takhle..."

„Copak, už tě zase opustil. Každý tě opouští, protože co? Protože jsi odporný stvoření, které si nezaslouží-"
„Běž do prdele!" zakřičel poprvé Taehyung, postavil se na nohy a Jungkook vykulil oči. Poprvé slyšel jeho hlas s takovou... hlasitostí.
„Už mě nebaví to, jak nadáváš všem ostatním! Jungkooka z toho kurva vynech, vybíjej si zlost na mně, ale zkus vyslovit jeho jméno a tentokrát to budeš ty, kdo bude samej modrák."

----

Přeji všem dobrou noc a sladké sny ^^

A omlouvám se za menší aktivitu... jen mi není nějak moc dobře a jsem unavená + mrznu, i když jsem nabalená uvnitř bytu. :''')