The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

48. Kapitola

„Co? Nene..." zamumlal Jungkook a pohladil ji po rameni. „Nenechal bych tě v tom úplně samotnou. Jen... jsi si jistá, že si to dítě chceš nechat? Ksakru, však jsme v prváku..."
Taeyeon pokrčila rameny a povzdechla si. „J-já nevím... asi ano."
Jungkook ztuhl a nevěděl co říct. „Já... Taeyeon, jsi strašně fajn holka, ale nevím, pokud už teď chci být prostě otcem, snad mě chápeš."
„Však jsem říkala, že pokud chceš dělat, že mě vůbec neznáš nebo tak, klidně můžeš... J-já to dítě pryč nedám," rozhodla se Taeyeon a Jungkook si prohrábl vlasy.
„Fajn, něco spolu vymyslíme, hlavně v klidu..." zašeptal Jungkook a Taeyeon ho objala. Tiše mu vzlykala do hrudi a Jungkook opět cítil menší bolest v jeho hrudi...

Taehyung se celou dobu skrýval v jedné ze skříní v místnosti. Opět cítil tu bolest, ale tentokrát nevěděl, pokud kvůli osudu nebo kvůli...

...lásce.

Ať už to bylo to první nebo druhé... Vlastně to kvůli osudu bude stejně tak, jelikož nesměl mít někoho rád... A on to moc dobře věděl, ale nedokázal si pomoct... 

Když Jungkook odešel a Taeyeon tam zůstala sama, tak k ní přiběhly její kamarádky, se kterými odešla. Taehyung se ihned dostal ven ze skříně a začal si stírat slzy, které mu v tichosti stihly stéct po tváři. Rychle vyšel ze třídy, vzal si věci a odešel ze školy.

Jungkook se mezitím vrátil na oběd, kde na něj stále čekali ostatní a ihned se ho vyptávali, co s Taeyeon.
„Nevím... nemůžu být otcem už v šestnácti," povzdechl si a zatřepal hlavou, „nemůžu jí v tom ale nechat."
„Jsi si jistý, že je to dítě tvoje?" zeptal se zničehonic Jin a Jungkook se zamračil. „Jo... vím to."

Kéž by jen poznal pravý důvod jeho bolesti...

----

Za dnešek taky jedna jediná ><

Snad to nevadí <3