The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

32. Kapitola

„Jiminie, Taehyungie? Oba dva tu přespíte?" zeptala se Jungkookova máma, když vešla do pokoje, kde se všichni dívali na nějaký film. „No... n-nechci překážet-"
„Ále, Taehyungie. Nepřekážíš," usmála se a Jimin pokrčil rameny. „Já tu rád zůstanu."
„Dobře, tak zůstanete v tomhle pokoji nebo mám připravit nějaký další?" Jungkook pokrčil rameny a Taehyung promluvil. „A-asi bych raději byl v jiné místnosti."
Jungkookova máma přikývla a odešla. 

„Nepouštějte ten film, ještě dojdu udělat popcorn," řekl Jimin a už zmizel za dveřmi. Jungkook se podíval na Taehyunga, který tiše jedl poslední kousky popcornu.
„Tae?" oslovil ho Jungkook a Taehyung se na něj podíval. Pokývl hlavou a čekal. „U-umm... už nic."
Jungkook odvrátil pohled a zčervenal nad tím, co chtěl říct... „Mohls spát se mnou, postel je dost velká..."

„Jsem tu hrdličky, jde se na to," zasmál se Jimin a strčil do Jungkooka tak, že spadl na Taehyunga. „Ups! To jsem nechtěl."
Jungkook se s tichou omluvou zvedl a s červenými tvářemi, které měl i Taehyung sledoval obrazovku. Taehyung udělal úplně to samé a Jimin je jen pobaveně pozoroval. 
„To bych chtěl vidět, co na té telce hltáte, když ten film je pořád stopnutý..."
„Drž hubu a už to pust!" vyjekl Jungkook a Jimin film rychle pustil. 

Jungkook si po několika minutách začal všímat, jak Taehyung často tře dlaněmi o sebe nebo si na ně lehce dýchá.
„Tae? Je ti zima?" zeptal se Jungkook a Taehyung ztuhl. Zakroutil hlavou a ruce si spojil. „Ne..."
Jungkook protočil očima a sáhl na jeho ruce, které byly ledové. Jungkook se zamračil, ale podle Taehyungova pohledu se raději ani neptal. Vzal jeho ruce do svých a s červenými tvářemi sledoval konec filmu.

„To byla nuda," zamumlal Jimin a Jungkook ho praštil. „Však si to vybíral ty!"
„Jo aha, no... nebylo to tak špatný," pozměnil svůj názor a Jungkook jen protočil očima. Podíval se na Taehyunga, který začal zívat. „Už asi půjdeme spát..."
„Pojď, ukážu ti, kde budeš spát," pousmál se Jungkook a poplácal Taehyunga po stehně. 

Oba dva se zvedli, došli k nějakému pokoji a Jungkook otevřel dveře. Místnost byla z většiny prázdná. Byl tam pouze stůl, židle, skříň, postel a huňatý šedý koberec. 
„Umm... Jsi si jistý, že nechceš jít spát k nám?" zeptal se ho nakonec Jungkook a Taehyung zakroutil hlavou. „Ne, to je v pohodě... dobrou." 
Taehyung rychle zavřel a Jungkook si povzdechl. Položil dlaň na dveře a opřel si o ně čelo. „Dobrou noc..."

Taehyung totiž moc dobře věděl, že za chvilku bude mít velké křeče a bolesti kvůli narušování jeho osudu... A nechtěl, aby to Jungkook věděl.

Jenže... co když se mu nebude dařit to stále skrývat?

----

Mhm... 

Chcete tenhle příběh delší nebo kratší? Kratší by byl cca... 60-70 kapitol?