The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

42. Kapitola

Taehyung se nevracel ani po deseti minutách a tak začala být učitelka hodně nepříjemná. „Kde se ten Taehyung courá?!" vyjekla a Jungkook se postavil s tím, že ho půjde zkontrolovat. Učitelka ho pustila a Jungkook rychlým krokem vyšel na chodbu a zamířil na nejbližší záchody.

Než otevřel tak něco uslyšel... 
„Pro-prosím, u-už ne... ať to u-už ne-nebolí," zašeptal Taehyung tiše a potom vzlykl. Jungkook se zarazil a stál za dveřmi. „Bu-budu na-navždy sám, jen ať to-to prosím přestane..."
Jungkook opatrně otevřel dveře a vešel. Taehyung nejspíš ani neměl sílu na to dojít si do nějaké kabinky, jelikož tam ležel na zemi schoulený v klubíčku...

„Tae..." vydechl opatrně Jungkook a Taehyung ztuhl. Rychle si setřel slzy a snažil se normálně posadit, ale chytila ho další bolestivá křeč a tak se jen dokázal znovu schoulit do klubíčka. Jungkook k němu rychle přišel a sedl si vedle něj. „Co se děje, pokud tě něco bolí musíš na ošetřovnu."
Taehyung zakroutil hlavou a znovu tiše vzlykl. Jungkook nevěděl co má dělat a tak ho napadlo jediné.

Přitáhl si ho k sobě, pevně ho sevřel v objetí a nechal ho vzlykat do jeho trička. „Uklidni se, Tae... potom mi řekni, co se děje."
Taehyung cítil, jak se bolest stupňuje, ale zároveň není tak dlouhodobá. Více se přitiskl k Jungkookovi, objal ho a s obličejem zabořeným do jeho hrudi se začal snažit dýchat zhluboka.

Taehyung se po pár minutách uklidnil a chtěl se odtáhnout, ale Jungkook ho nenechal. „Co se stalo?" zeptal se tiše Jungkook a Taehyung si skousl ret. Zavřel oči, vydechl a znovu se zhluboka nadechl. „J-jen... to neřeš. Nepochopil bys to."
„Budu se snažit to pochopit..." zamumlal Jungkook, opřel si svou hlavu o tu Taehyungovu a zavřel oči. „J-je to složité."
„Nesnaž se, stejně chci vědět, co to je..."

Taehyung si povzdechl a když ucítil, jak ho Jungkook jemně hladí po zádech tak se zvláštním způsobem uvolnil.