The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

43. Kapitola

„Takže pokud to chápu dobře," odmlčel se Jungkook a odtáhl se od Taehyunga, kterému se podíval do očí, „tohle si myslel. Že ti ubližuju, když se s tebou chci přátelit."
Jungkook si položil ruce do klína a sklopil hlavu. „To mi... nedošlo, promiň."
Zničehonic tam bylo ticho. Taehyung raději nic neříkal a jen tam seděl. 

Jungkook se zničehonic postavil a opřel se o umyvadlo. „Tae?" oslovil ho tiše a Taehyung se postavil taky. „Myslíš, že... kdybych se od tebe držel dál, že by to bylo lepší?" zeptal se tiše a Taehyung ztuhl.
Nechtěl... ale věděl, že by mu bylo lépe.
„Kdybych byl zase sám, tak bych se řídil podle pravidel..." řekl Taehyung a Jungkook si skousl ret. 

Z nějakého důvodu měl špatný pocit. Nechtěl se s Taehyungem přestat bavit, cítil se s ním hodně dobře. Rád se s ním smál, i když Taehyung se nikdy ani pořádně neusmál... I tak měl rád ty oči, které naznačovaly radost a vypadalo to, jako by měl v očích galaxii... 
Jenže nechtěl, aby trpěl.

„Dobře," vydechl Jungkook a pousmál se, „pokud ti takhle bude lépe, tak se s tebou přestanu bavit..."
Taehyung si skousl ret a sklopil hlavu. „Fajn..."
Jungkook tedy odešel ze záchodů a měl pocit, že se rozbrečí. Nevěděl proč, ale Taehyung pro něj zkrátka začal být hodně důležitý. Taehyung šel hned za ním do třídy, ve které učitelce řekl, že se mu neudělalo dobře a že mu je teď lépe. 

Jungkook po celý den se Taehyungovi vyhýbal a Taehyung se zase snažil vyhýbat všem myšlenkám, které se zaměřovaly na Jungkooka. 

----

:)

haihai

Chci se zeptat... Jelikož mám takový zvláštní pocit a tak prostě mám to nutkání napsat sem tu otázku.

Myslíte si, že se moje storky zhoršují? Ta aktivita klesá... nejen u mě (což se snažím napravit, ale poslední dobou mě nemá vážně co nakopnout jako dřív)