The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

24. Kapitola

„Proč...? Nepotřebuju pomoct. To, že mám blbý osud, neznamená, že potřebuju pomoct..." řekl Taehyung a Jungkook se zamračil. Než ale něco stihl říct, tak Taehyung znovu promluvil. „Nemyslím si, že být můj kamarád, je dobrá věc..."

„Blbost," vydechl Jungkook a usmál se, „přijdeš mi roztomilý, určitě jsi milý a rozhodně potřebuješ pomoct. Ukazuješ, jak nechceš, ale všichni víme, že tu pomoc prostě potřebuješ."
Než se Taehyung nadechl, tak Jungkook zdvihl ukazováček a řekl: „Nezkoušej říct něco v tom smyslu, že to není pravda. A teď se pojď najíst... pizzérka?"

Než Taehyung něco stihl namítnout, tak už ho Jungkook táhl ven ze školy.

Došli do pizzerie, objednali si a Jungkook se snažil co nejvíce zjistit o Taehyungovi.
„Takže jsi z Daegu, budeš mít brzo narozeniny a bude ti osmnáct... Hmmm," řekl Jungkook a Taehyung přikývl. „A ty jsi z Busanu... Je ti sedmnáct a rád zpíváš."
„Super, tak už o sobě něco víme!" zasmál se Jungkook a usmál se. Taehyung jen přikývl a skousl si ret.

Dojedli pizzu, vypili pití a potom se rozešli domů.
„Díky za tu pizzu..." zamumlal Taehyung a Jungkook mávl rukou. Usmál se a pokrčil rameny. „Nic to nebylo."
„Tak... asi zítra ve škole...?" řekl tázavě Taehyung a Jungkook přikývl. „Určitě! Žádný asi."

Jungkook domů přišel s úsměvem na tváři a stejně tak s tím úsměvem ležel v posteli. Ačkoliv byl unavený, nemohl přestat myslet na to, jak Taehyungovi malinko zářily oči a vypadal trošku... šťastně.

Taehyung se ale v noci svíjel v bolesti, která mu jasně říkala, že tohle je proti pravidlům... Proti jeho osudu...