„Ale zlatíčko," vydechla Jungkookova máma a přitáhla si Taehyunga do objetí. Jungkook se usmál a přidal se do objetí. Jungkookův táta tedy taky k nim přišel a omotal kolem nich své silné paže. „Odteď patříš do naší rodiny... Máme tě moc rádi a jsme strašně šťastní, že dáváš Jungkookovi lásku, kterou si zaslouží."
Taehyung se zasmál a setřel si slzy, když se odtáhl z objetí. „Děkuju... jsem strašně rád."
„Co vůbec tví rodiče-"
„Moje máma mě nemá ráda... nebo spíš mě nesnáší," zašeptal Taehyung a povzdechl si, „můj táta zemřel, když pro mě měl přijet do školy a máma mi to dává za vinu, jelikož to je prý kvůli mému osudu."
„A jaký máš-"
„To si myslím, že není důležitý," přerušil svou mámu Jungkook a chytil Taehyunga za ruku. Jeho máma pochopila, že je to asi až moc a tak jen přikývla. „Fajn, tak jdeme."Všichni tedy vyšli do kina, koupili si lístky a hodně se nasmáli. Jungkookův otec velice rád komentoval filmy a jelikož seděl vedle své ženy a Taehyunga, tak raději povídal Taehyungovi. Ten si s ním hodně rozuměl a komentoval film s ním. Jungkook nad tím jen protáčel očima, ale jinak byl strašně rád.
„To bylo super," zasmál se Jungkookův táta, když skončil film a jeho žena se na něj podívala. „Kdybys tam nekomentoval každou větu, tak by to bylo lepší."
Taehyung se zasmál a Jungkook ho chytil za ruku. „Jsem rád, že si takhle rozumíte."Nakonec se šli ještě naobědvat do nějaké restaurace a nakonec na bowling. Pro Taehyunga tohle byla neskutečná čest, jelikož se cítil opravdu strašně moc šťastný...
Jenže co když se jeho osud tak dobře nepohřbil a připravoval se mu ukázat, že to takhle být nemá?
----
So... Chybí už opravdu málo :'')
Bude se mi to vejít do těch 100 kapitolek ><
ČTEŠ
The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]
Fanfiction<Dokončeno> Lidé dovršení patnácti let zjistí svůj osud a nemohou se mu vyhnout. Kim Taehyung - věčně usměvavý chlapec. Jeho osud ho ale změnil. Co když se jeho osud, ze kterého vyplývá, že má být navždy sám, se protne s úplně opačným osudem...