The Fate - Vkook/Taekook [k.th x j.jk]

92. Kapitola

„Tenhle den byl super," řekl Taehyung při večeři a Jungkookův otec se zasmál. „Jo, pořád nemůžu z toho, jak ti nešla pustit ta koule na bowlingu."
Všichni se začali smát. „Nebo jak jsi uklouzl," zasmála se Jungkookova matka svému muži a ten mávl rukou. „Sranda přece musí být."
„To zajisté," přidal se Jungkook a s úsměvem se podíval na Taehyunga. 

Taehyungovy oči byly plné jiskřiček a štěstí. Jungkook se nad tím usmál a objal ho, což Taehyung nechápal. „Copak, Kookie?" zeptal se Taehyung a objal ho zpátky. „Miluju, když jsi šťastný... jsem potom taky šťastný."
Jungkookovi rodiče vydechli tiché: „Oh, to bylo sladké."
Chlapci si po večeři udělali pohodlí v posteli a Jungkook při filmu, který si pustili, usnul. 

„Jungkookie? Spíš?" zeptal se tiše Taehyung, když cítil, jak mu Jungkook mělce dýchá na krk. Jungkook ležel tak, že měl ruku kolem Taehyungova pasu, nohu přehozenou přes Taehyungovu a obličej zabořený do staršího krku. Taehyung si ho přitáhl blíže a povzdechl si. Vypnul film, uvelebil se a políbil Jungkooka na čelo. „Dobrou noc... milu-"

Nedořekl to a v jeho hrudi se usadila neskutečná bolest. Měl tu tendenci se schoulit do klubíčka, ale kvůli Jungkookovi nemohl. Jeho obličej se zkřivil do bolestné grimasy a jeho ruce pevně sevřely deku a Jungkookovo tričko. Další vlna bolesti ho udeřila a Taehyung se snažil zhluboka dýchat, ale jako by vzduch měl nějaké bodláky a při každém nádechu ho bolely plíce. 

Začal se nekontrolovatelně třást, snažil se zadržet vzlyky a kousal se do rtu. Opřel si hlavu o tu Jungkookovu a začal lehce dýchat. 

Po půlhodinovém trápení se uklidnil, ale usnul až po několika dlouhých hodinách. 

----

hElLo tHeRe:)