We Made It Together [M&M]

3

  ,,Nejsem si jistá, že to byl dobrý nápad," povzdechla jsem si, když jsme po třech hodinách v letadlech a dalších šesti hodinách na letišti konečně stali před hotelem. ,,Ale no tak, půjdeme si vyzvednout klíče od pokoje, odpočineš si, všechno bude v pohodě, kdybychom věděli, že jsi těhotná, přesunul bych to, ale takhle si budeš moct alespoň odpočinout, uvidíš, že to bude v pohodě," povzbudozoval a vyšel s kufry směrem k nějaké budově, ke které směřovala šipka s nápisem recepce. Já jsem se tedy vydala za ním, ale dost jsem pochybovala i o tom, že zvládnu tohle. Byla jsem vystresovaná ze svatby, zjistila jsem o tom těhotenství, teď ta cesta, je toho na mě asi moc.

Nemám to Marcusovi za zlé, naopak jsem ráda, vždycky jsem sem chtěla jet, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala. Vlastně se ani nedivím, že vybral tohle místo. Společně jsme o něm vždy básníli a já říkala, že ve mě vyvolává pocit klidu, odpočinku a celkově relaxace.

,,Emil?" upoutal moji pozornost Marcus, když se vrátil zpět od recepce. ,,Hm?" zamumlala jsem, ale zároveň byla trochu mimo. Opírala jsem se o nějaký sloup a vedle mě stal jeden kufr. ,,Pojď, půjdeš do pokoje, vyspíš se a všechno bude fajn," znovu mě povzbuzoval, chytil mě okolo pasu, přičemž já se o něj malounko opřela a vydali jsme se někam před sebe. Dále jsem zaregistrovala, ze jsme někam jeli výtahem a to bylo tak nějak vše. Pak už se přede mnou otevřely jen asi troje dveře a já se už ocitla v posteli, kde jsem do chvíle usnula.

   Pak jsem tedy slyšela Marcuse ještě říct: ,,dojdu ještě pro kufry, ano?" Říkal ještě něco více, ale to jsem ho vážně neslyšela. No co. Můj mozek to nezvládá. Do půlhodiny vstanu a půjdu něco dělat.

  Ono to tak nakonec vážně dopadlo. Ale dokonce i Marcusovi ta půlhodina pomohla. Sám byl vyčerpaný, a tak jsme tu až doteď leželi v objetí. Jediný problém byl to, že jsme oba umírali vedrem. Jsme zvyklí na Norské podnebí, takže tohle nevím, jak přežijeme. Ona nás i trochu zachraňoval klimatizace, která tu byla, ale nechtěli jsme ji mít moc puštěnou. Víte, ono kdyby v pokoji bylo třeba 26°C a venku 36°C, tak by ten teplotní rozdíl byl moc velký a pak by nám to venku prišlo ještě horší.

  ,,Co budeme dělat teď?" zeptal se ještě rozespalý Marcus a posadil se a opřel o zeď stejně jako já. ,,Možná by bylo fajn, kdybychom dneska vyřešili nějaký ty věci, ke kterým se doma nedostaneme nebo prostě je blbý je řešit tam, protože pak zbytek tohohle pobytu bychom od toho měli volno," navrhla jsem a Marcus se na chvíli zapřemýšlel. Vždyť je to náhodou fajn nápad. Měli bychom od toho klid. Kdybychom to ale řešili třeba poslední den, mysleli bychom na to celou dobu a minimálně já bych si to tu tolik neužila.

  ,,Hm... Tak třeba... Počet dětí?" zeptal se Marcus. Co zas mele? Jsme snad domluvený na třech, nebo mi něco uniklo? ,,Snad jsme si řekli tři, ne?" ,,Tak to teď měním na tři až čtyři," řekl a já tedy přikývla.

  ,,A teď něco co bude spíš důležitější za delší dobu. Rozpočet nebudeme řešit před holkama, jen by je to víc stresovalo, ale nějak je hodnotu peněz naučíme. Ani jeden z nás nechce, aby vyrůstaly s tím, že budou pořád brát z tatínkovy peněženky." ,,Jo, máš pravdu. Ale... Ano, chápu," přikývl trochu nepřesvědčeně Marcus. ,,A taky se budeme snažit všechny vyřešit v klidu a vysvětlit jim místo křičení."

  ,,Jo, to zní dobře. Z křičení by byly smutný a asi bychom s nima neměli moc dobrej vztah, jo, super, ale teď už nějak nevím, co řešit," zasmála jsem se. Já fakt nevím, asi jsem doma nechala mozek.

  ,,Se jdi převlíct do nějakejch kraťasů a můžeme se jít podívat ven, je stejně už skoro večer, pak můžem rovnou zajít na večeři někam," navrhl Marcus a asi to nebyl ani špatný nápad, naopak by bylo fajn někam jít. I stín převlečením to byl dobrý nápad. Je pravda, že ze svatby jsem se doma převlíknuli, ale ony moje džíny a triko není nic pohodlnýho na takovou dobu. Marcus už rovnou měl nějaký kraťasy, takže jemu bylo vedro o dost menší než mně. To mě nemohl varovat?

  ,,Kdo mi vlastně balil kufr?" zeptala jsem se Marcuse, když jsem prohrabovala všechny věci v kufru. Neříkám, že byl zabalený špatně, ale nějak mi tu pár věcí chybělo. Třeba jiné boty. ,,No, já? Je s tím něco špatně? Chceš něco dokoupit?" ptal se hned, ale já jen zakývala hlavou že ne a s nějakým letním oblečením se odešla převléknout do tedy kraťasů a jiného trika.

  ,,Proč se vlastně už něco přes rok skoro pokaždý chodíš převlíct jinam? Víš, že jsem tě viděl nahou i polooblečenou několikrát?" zeptal se nechápavě Marcus, když už jsme vycházeli z hotelu. Co mu mám asi tak říct? Jak to mám říct?

,,Em?" upozornil na sebe, protože jsem dlouho nic neříkala. ,,Pořád je mi to malinko nepříjemný," řekla jsem první věc, co mi přišla normální. Není to tak, že bych se za svoje tělo styděla nebo tak něco, jen se asi bojím, že by mě najednou přestal mít rád. Na boky mám jizvu od někoho a ještě někde tam nějaká je. Je to zvláštní, ale jediná věc, která mi přijde normální, je moje břicho. Nedává to smysl, ale když mi řekl o svatbě, začala jsem občas trochu cvičit a teď jsem tu s relativně normálním břichem.

  S Marcusem jsme prošli pár ulicemi a skončili jsme u, v tuhle hodinu už prázdného, moře. Připomnělo mi to jejich první tour, kdy jsem s nimi jela do Řecka a málem mě kluci utopili v moři. Třeba mě tu letos doutopí.

  Oběma se nám už nechtělo nikam na večeři, a tak jsme se rozhodli, že kdyby něco, objednáme si v noci prostě něco na hotelu, ale teď jsme se odebrali už do pokoje. Marcuse unavila chůze na jeho protéze a mě... Ani nevím.

  ,,Em? Pojď si ke mně lehnout," zamrmlal Marcus a rozevřel náruč, abych k němu mohla. ,,Jen si dojdu na záchod, jo?" řekla jsem mu ještě a zmizela za dveřmi koupelny.

  Ještě než jsem si sedla na záchod, ucítila jsem silnou křeč v podbřišku, což by nemuselo znamenat nic. Jenže věc, které jsem si všimla hned potom, mě vyvedla z omylu. Tohle není dobrý a to ani trochu.

  ,,Marcusi!"

___________________

Vydáno: 6. 2. 2021

Dobrý den, vítám vás u nové kapitoly a ano, není to nic moc, to vím, to mi nemusíte říkat.

Ale.

Radši mi napište nějaké otázky, protože tady bude character ask na vyžádání jedné nejmenované osoby. ❤️