We Made It Together [M&M]

19

Marcus

,,Emil, slibuju, že tento víkend už to vážně uděláme, fakt jo," snažil jsem se přesvědčit mojí Em, která právě s Violet vařila oběd. Zítra prý vaříme já a Tinus a dneska vařily ony.

  ,,Oba to říkáte už víc jak půl roku a skutek utek, místo studia ve sklepě tam máme pavoučí farmu plnou starého haraburdí. Já chápu, že toho máte moc, ale do zimy se to musí udělat. Když řeknete, já vám klidně pomůžu, ale opravdu nejde, abychom vám vždycky vyklízely dům na vaši dvouhodinovou zkoušku. Přes létě mi to ani až tak nevadí, ale v zimě už by to bylo horší. Holky nemůžu tahat na tak dlouho dobu ven do minus dvaceti stupňů, příští víkend si k tomu prostě musíme sednout," povzdechla si, ale ani jednou se na mě nepodívala, krájela něco do jídla a to bylo všechno. Budu uraženen, že jí nestojím ani za pohled. A to říká, že mě miluje.

  ,,Uklizený by to tak bylo, jen to tam musíme nějak vymalovat a zařídit, přendat všechny kytary zeshora, Tinusovy klávesy a další nesmysly, to není jen tak," vysvětloval jsem jí, ale rovnou už odcházel z té jejich kuchyně a odešel jsem prostě za mým pejskem, se kterým musím ještě před obědem na procházku. Bych mohl vzít i Tica někdo, ale dneska už bohužel ne, odjel totiž s mamkou a taťkou do Møsjenu za Siljí.

  ,,Macu?!" zavolal na mě Tinus odněkud ještě. ,,No?! Co je?!" zavolal jsem nazpět a začal ho hledat, čirou náhodou jsme se ale srazili přímo ve dveřích z kuchyně do obýváku. ,,Je, sorry, já jen že kdybys se Symmem šel i večer, že bych šel s tebou," trochu se zasmál, ale pak mi vysvětlil, co chtěl. No tohle, to si ze mě dělá legraci. ,,Ty ses jako fakt od holek naučil mu říkat Symm?" zasmál jsem se a on tak nerozhodně přikývl. ,,Už to tak bude no," zasmál se, ale ještě znovu se zeptal, ,,můžu tedy?" ,,Jo, jasně že jo, budu rád, ale teď už musím, ať to stíhám do oběda," zasmál jsem se, vymotal se okolo něj a šel si hledat psa, který bude zase někde ležet. Je to lenoch a většinu času stejně leží s holkami na zemi v takovém rozházeném objetí. Dnes tomu ale tak nebylo a ani nemohlo být, holky totiž skoro celý den pobíhaly po celém domě.

  Sammyho jsem brzy našel ležet venku před domem, vzal ho na vodítko a vydal se na prázdnou cestu do lesů, kde se doopravdy nic moc neděje, takže i našemu psovi se tam musí líbit. Doufám. Asi.

  Když doopravdy nikdo nebyl okolo, pustil jsem, už skoro stejně jako Tica vycvičeného, Sammyho. Ten se rozběhl někam přede mě, ale hned se vracel zase zpět a začal na mě štěkat. To se ten pes zbláznil?

  ,,No dobře, ale co se děje?" zeptal jsem se ho, jako kdyby mi mohl odpovědět, a to bohužel nemůže. Místo toho na mě ještě nějakou chvíli štěkat, hned na to se rozběhl zase pryč, takže mně nezbylo nic jiného, než se za ním rozběhnout.

  ,,Sammy! Počkej!" zavolal jsem ještě než zahnul na cestě a ztratil se mi mezi stromy, naštěstí jsem stále vědět, kde je a kam běžel, a tak jsem bez problémů došel za ním. Zajímalo by mě ale, co tam našel.

Když jsem k Sammymu ale došel, nemohl jsem uvěřit svým očím. Stal před ním asi pětiletý klučina a s malým úsměvem na tváři koukal na Sammyho.

  ,,Ten je váš?" zeptal se po chvíli a podíval se na mě. Já jsem jen s lehkým přikývnutím odpověděl: ,,ano, ten je můj, můžeš si ho pohladit jestli chceš."

  Vůbec mi nešlo do hlavy, co takhle malý kluk dělá v lese samotný, vypadalo to, že už tu nějakou chvíli je, takže nepředpokládám, že jsou jeho rodiče poblíž. Třeba utekl nebo třeba zabloudil.

  Zatímco já jsem přemýšlel nad všemi možnými scénáři, chlapec si hladil Sammyho, který si s ním začal tak trochu hrát. Byl na ně hezký pohled.

  ,,Je hezkej, babi měla podobnýho, než umžel, jak se jmenuje?" zeptal se se zájmem. ,,Sammy," odpověděl jsem a on hned šťastně vyhrkl: ,,to já taky! Budeme určitě kamaládi!" ,,Ty jseš taky Sammy?" zeptal jsem se překvapeně. Fakt neznám nikoho, kdo by se tak jmenoval, nemůžu být překvapený? ,,No... Sam. Ale to je podobný! Viď, že jo?" vyhrkl hned s malým strachem v hlase. ,,Jasně že jo, ale Same, co tu děláš takhle sám? Ty jsi se ztratil nebo snad utekl?" zeptal jsem se ho a jemu z tváře zmizel veškerý úsměv. ,,Mě sem poslala maminka," zašeptal. Tak maminka. Tohle bude zajímavý. ,,To tě sem poslala na nějaký maliny nebo borůvky, nemám pravdu?" snažil jsem se najít nějaký méně drastický scénář, než že ho opustila a nechala v lese. Ten malý skřítek mi to ale začal hned vymlouvat.

  ,,Ne, ona, ona maminka vysadila mě tady a zekla, že plijde, ale zíkala, že ještě než odejde a pzijde sluníčko, ale já už viděl sluníčko pzicházet, a dokonce dvaklát odcházet. Myslíš, že mě maminka už nemá láda, když nepsišla?" vysvětloval mi smutně a nakonec se mě ptal. To netuším jestli tě má ráda, nebo ne, ale tohle ti dělat neměla. Jseš nevinný malý kluk. Ach jo. Lidi jsou zlý a hnusný.

  ,,To víš, že tě má ráda, určitě jen neví, kde jseš. Bude to dobrý, jo?" chlácholil jsem ho a konečně se o němu sklonil, abych mu mohl koukat přímo do očí.

  Když mi ale nic neříkal, musel jsem se ho znovu zeptat: ,,A ty bys chtěl za maminkou?" ,,Ne! Ale zíkala, že pzijde, zíkala to. Je zima a hladík," začal si stěžovat a já se na chvíli zapřemýšlel.

,,A co takhle kdybych tě vzal s sebou domů, dal ti něco k jídlu, nechal tě vyspinkat, není to prima nápad?" navrhoval jsem mu, i když vím, že by to byl asi problém. Nemůžu jen tak přijít za Emil s tím, že máme další dítě. Navíc ho stejně budeme muset odvézt do děckého domova nebo to minimálně nahlásit na policii, ale ne dnes. A navíc mi ještě neodpověděl.

  ,,Já můžu?! Tak jo!" vypískl a radostně si poskočil. To bude teda těžký vysvětlování.

____________________

Vydáno: 8. 3. 2021