We Made It Together [M&M]

15

  Emilie

,,Já ci! Ci! Ci! Ci!" křičela Elin u mě v náručí. ,,Elin, nemůžeš ťapat, máš bolavý nožičky," snažila jsem se jí vysvětlit. ,,Ně! Já ci!" zakřičela a začala se zase kroutit. Já jsem si jen povzdechla a odnášela ji do obýváku, kde v rohu spal Sammy.

  ,,Macu?" zavolala jsem na svého manžela, který by jít s Darcy hned za mnou. Samozřejmě za mnou došel i s několika taškami v rukou a vyčítavě na mě koukal. Co se děje..? Udělala jsem mu něco..?

  ,,Stalo se něco..? Chceš si o tom promluvit?" nabídka jsem mu, ale on jen zavrtěl hlavou. ,,Jen bys ji neměla tahat a jsem unavenej z toho hotelu a celý tý situace trochu," vysvětlil mi a já chápavě přikývla a pohled stočila na Darcy, která stála vedle něj a byla k němu doslova přilepená. Oba dva vypadaly dost unaveně a Elin na gauči stejně tak.

  V tu samou chvíli mně došlo, že vlastně dnes musím vlastně jít ještě někam, respektive k někomu. K tomu jsem si všimla, že se začal probouzet Sammy, který bude chtít ven.

  ,,Nepůjdete si lehnout? Já že bych mezitím vzala Sammyho ven na procházku," navrhla jsem Marcusovi. Ten už seděl s holkama na gauči a doslova se sotva držel vzhůru. ,,Jo, vezmi si telefon a... Kdyby se něco dělo, dej vědět," šeptal a já i s tím pejskem odcházela do předsíně a hledala vodítko.

  ,,Tak čau!" zavolala jsem ještě, vzala klíče a vypadla z domu. Upřímně? Bojím se. Hodně. Vlastně nevím, kdo mě tam vůbec čeká.

  To štěně na vodítku jsem vůbec nevnímala a rychle, hodně rychle, jsem šla do lesa, kde jsme měli sraz. Jediné štěstí je to, že Sammy si tu spokojené vykračuje, občas něco začmuchá a nijak moc se nezastavuje. Alespoň on je šťastný.

  Na domluvené místo mezi keři jsem došla přesně včas, takže tam už všichni tři stáli. Nechtěla jsem tam jít, ale co jiné mi zbylo?

  Mlčky jsem si stoupla před ně a Sammy je chtěl nejdřív očuchat, ale nakonec se bojácně přitiskl k mojí noze. Nejdeš jedinej, kdo se tu bojí.

  ,,Proč jste mě sem chtěli?" zeptala jsem se třech zahalených kluků. Antona, kluk který mi tenkrát pořezal nožem a miloval Marcuse, Tobiase, děvkař který se sem přistěhoval, Brandona, tanečník na Emmině tour.

  ,,Už jsme ti tím vyhrožovali jednou. Teď se nám situace ještě zhoršila, pokud někomu řekneš, že v tom autě jsem seděl já, ne nějakej debil z vedlejší vesnice, ty moc dobře víš, co se stane. Jestli jen jednou cekneš tomu tvýmu Marcusovi, chcípnete všichni. Těm tvým destičkám, fuj, uřežu ruce a nohy, pak je rozsekám na kousíčky, nezbude z nich nic! A říkáš si, co bude s tím debilem? Až budeš s náma, půjde tě přece hledat," vysvětloval mi a pomalu přecházel ke mně. Chytil mě za krk a natiskl mě na kmen nějakého stromu. ,,Jim neubližuj... Já to všechno splním.." zašeptala jsem a zavřela oči, aby mi přestaly téct ty otravné slzy. Nesmí jim ublížit. Nemůže. To by neudělal.

  Stisk na mém krku začal konečně povolovat a já doufala, že odejdou. Omyl. Praštil se mnou o zem a Anton začal řvát.

,,Můžeš za to ty! Ty můžeš za to, že není se mnou! Vzdal se mě jen kvůli tobě, jseš jenom kurva. Nikomu na tobě nezáleží, nikomu, nikomu!" ječel a od druhé věty mi s každým slovem začal kopat do břicha. Já tam mám ty rány... To nemůže přestat. Ale... Holky jsou v pořádku, Marcus je v pořádku, všechno je dobrý. To stačí. Nikoho nic jinýho nezajímá.

,,Kontroluj si chaty, řeknem ti o další schůzce, pro teď nazdar," zamrmlal Brandon a všichni tři odcházeli.

Mé vzlykající, třesoucí se a bolavé tělo nadále leželo na nějakém mechu. Řekněte mi někdo, co budu dě-.

  ,,Sammy," usmála jsem se trochu, když to naše štěňátko přešlo ke mně a začalo mě olizovat. ,,Možná jsme tě měli pojmenovat Sunny jako sluníčko protože to ty jseš," uvažovala jsem nahlas a i přes veškerou bolest jsem se postavila a rozhodla jít domů zpět za mojí rodinou, teď už asi nevím, kdy ji uvidím naposledy.

  Malý problém byl v tom, že Sammy usínal, takže já ho musela vzít do náruče. Ježiš, ten je ještě lehčí než dvojčata.

  Domů jsme došli až po půlhodině a první věc, které jsem si všimla, když jsem vešla dovnitř, byla vůně od vaření.

  Sammyho jsem vypustila dovnitř a sama vlezla za ním, rozdíl byl v tom, že já šla do kuchyně, kde stál Marcus u plotny a zpíval.

,,Copa kuchtíte, pane kuchaři?" zeptala jsem se a procpala se mezi něj a sporák. On mě jednou rukou mě objal za pas, přičemž ruku omylem položil na místo, kam mě Anton před nějakou dobou kopal, takže tohle bylo trošičku příjemné, ale zároveň nepříjemně a druhou rukou stále míchal něco v hrnci.

  ,,Nějaká omáčka, jsem si musel najít recept na internetu, tak snad se bude dát jíst," konstatoval a já se o něj ještě trochu opřela. Tady jsem v bezpečí. Víc než kdekoli jinde. ,,Určitě bude a nechtěl jsi jít předtím spát? Nebo už dobrý? Můžu to dodělat, jestli si chceš ještě lehnout," nabízela jsem mu, ale on stále nepřestávala míchat. ,,Ani omylem, to ty máš odpočívat, aby se ti něco nestalo s tím břichem a i ta ruka tě musí hodně bolet. Vždyť jsi ji měla spálenou, nechceš nějakej prášek?" navrhoval mi. Je úžasnej a neříkejte, že ne. Ale třeba se takhle chováme jen kvůli tomu, že jsme mladý a zamilovaný, ono to jednou asi přejde tohle období.

,,Nic nepotřebuju, jseš hodnej, ale všechno je v naprostým pořádku. Jen by mě zajímalo, kdy pojedete donahrát to album," napadlo mě najednou a hned jsem si všimla, že Marcus si povzdechl. ,,Někdy za dva týdny asi, ale ještě to není danej termín, takže se může v pohodě změnit, kdyby ti to vadilo," vysvětlil mi a už vypnul sporák, protože zřejmě už měl dovařeno.

,,V pohodě, jen nezapomeň, že příští týden jeden s Elin na převaz těch jejích popálenejch nohou," připomněla jsem mu a nakonec se o něj i přestala opírat a šla kousek vedle něj, aby mohl nandat to jídlo.

____________________

Vydáno: 27. 2. 2021