We Made It Together [M&M]

63

Martinus

  „Tak si to užij a neboj, o děti bude dobře postaráno, běž už, než si to rozmyslí,“ rozloučil jsem se s Marcus, když už ale odcházel, zavolal jsem na něj ještě, „a buď na telefonu, kdyby něco!“

  Přešel jsem zase do vnitřních interiérů našeho domu a chtěl se usadit na křeslo a chvíli si odpočinout, protože moje neteřinky spí a synovec se rozhodl, že bude dnes s Emmou, tentokrát mi moje plány přerušil někdo jiný, moje přítelkyně.

  Slyšel jsem nějaké podivné zvuky z kuchyně, a tak jsem se tam vydal. U stolu jsem našel Viol, která se tam kroutila v bolestech.

  „Vi, co se děje..?“ zeptal jsem se starostlivě a nějaká hloupá únava mě rázem přešla. „N-nic...“ snažila se lhát, a proto se na mě i podívala a usmála se, ale obličej se jí po pár vteřinách zformuloval do výrazu naznačující pekelnou bolest. Co se jí stalo?

  „Jedem do nemocnice a žádný prostesty, nesmí se ti nic stát, jdu se podívat na-,“ začal jsem organizovat náš dnešní plán, ale najednou zakřičela buď Elin, anebo Darcy, „stejdo!“

  „Počkej tu na mě,“ řekl jsem ještě Vio a rychle odbíhal nahoru. Já se omlouvám, ale já nemám čas teď na ty holky. Mám je rád, jsou úžasné a skvělé, ale... Violet.

  „Stejdo, já ci stejdu,“ ozvalo se znovu, ale já si jen povzechl. Já bych toho chtěl, princezno.

  Když jsem vyšel nahoru, ve dveřích od dětského pokojíku, který jsem Marcusovi nedávno pomáhal předělat, protože nechtěl, aby všichni byli v pokoji, kde s nimi bývalá i Em, a tak se vedlejší pokoj předělal na dětský a Marcus většinu času spí buď na gauči nebo v pokoji pro děti, stála Elin.

  „Tak... Nechtěla bys se mnou a s tetou na výlet?“ navrhl jsem jí, já nemám čas na to vymýšlet nějaké plány. „Jo!“ zaječela a začala skákat radostí.

Takže jsem zbalil s sebou i tohle dítě a vydal jsem se dolů za Violet, mezitím jsem ještě zavolal mamce.

  „Ahoj mami, já se hrozně moc omlouvám, ale nepřišla bys pohlídat Darcy? Ona Elin chce jet s námi do nemocnicemi,“ vysvětlil jsem jí a čekal na nějakou odezvu. „Do nemocnice? Stalo se ti něco?“ ptala se starostlivě. „Ne, neboj mami, já jsem v pohodě, ale Violet má hrozný bolesti, chtěl bych ji pro jistotu vzít do nemocnice. Když tu nechám dvě minuty samotnou Darcy, která spí, přijdeš sem, že ano? Mám strach, aby nepotratila, vždyť víš o její minulosti,“ zašeptal jsem do telefonu a doufal, že mě Vio neslyšela. „Jasně, už vyrazím, neměj strach, já už jdu, držím palce, ať to všechno dopadne dobře, kdyby něco budeš volat.“ „Ahoj mami, mám tě rád,“ řekl jsem ještě a hovor už vytípnul.

  „Nemusíte si pořád za mými zády našeptávat, že jsem byla psychicky nemocná. Nejsem blázen, je to nemoc jako každá jiná,“ ozvala se najednou Vio. Já jsem lehce ucukl, protože jsem nečekal, že sem přišla, ale ona přišla. „Vi, já to nemyslím špatně... Já jen nechci, aby se ti to vrátilo,“ vysvětloval jsem, i když vím, že to nikdy úplně neodešlo.

  „Budeš hodná, ano? Hezky sedět, máš tu asi pět plyšáků, to bude dobrý, ne?“ mluvil jsem na Elin připoutanou v dětské autosedačce obklopenou několika plyšáky. „Jo,“ přikývla jednoslovně a já se na ni usmál. Pak jsem chtěl jít potom Violet do auta, ale ta to překvapivé zvládla sama.

Sám jsem se tedy posadil a vyjel jsem směrem do nemocnice. Je hrozný, že jedna z největších nemocnic je od nás několik hodin, nesnáším to.

  „Už to nebolí, můžeme domů,“ ozvala se najednou Viol, ale já ji ignoroval a dál jel původní cestou. Ale co když si moji ignoraci vzala špatně? Já jsem idiot.

  „Promiň, slyšel jsem tě, je to dobře, že je to lepší, ale musíš za dokotrem. Ještě jsi nebyla na žádný kontrole,“ vysvětloval jsem ji a ona jen přikyvovala. „Co když jsem potratila...“ řekla najednou a já začala proklínat všechny božské moci. „Ne, všechno je v pořádku, nic se neděje, tohle se stává,“ snažil jsem se jí uklidnit a jednu ruku jí podporativně položil na stehno a začal s ní jezdit trochu nahoru a dolů. Uklidni se, lásko.

  Co když potratí stejně jako Emil..? Co když máme s Marcusem něco s geny nebo máme nějaký špatný buňky nebo něco... Co když by se to miminko jen trápilo, kdyby se narodilo... Co když my máme být ten bezdětný strejda s tetou, který rozmazluje neteře a synovce? Co když nám to není souzeno.

  Zaparkoval jsem hned u vchodu do nemocnice a šel vyndat Elin ze sedačky a až pak chtěl jít pomoct Violet, aby nestála zbytečně dlouho.

  „Stejdo, já ci nosit,“ řekla rozhodně Elin a já ji tedy vzal, pak ještě pomohl Vio a konečně jsme se vydali do nemocnice. Šli jsme na nějakou skoro gynekologickou pohotovost. Všude tam byly ženy, které už měly rodit, a vypadalo to, že se to Violet ano trochu nelíbí.

  Nakonec vyzvali Violet, aby šla do ordinace, ale já s Elin jsme museli jít s ní. Jinak by to přece nešlo.

  „Dobrý den, co vás trápí?“ zeptala se doktorka a já si všiml, jak nervózní Vio byla. Chytil jsem ji za pas, přičemž Elin jsem držel druhou ruku a vysvětlil: „No, přítelkyni dnes hodně bolelo břicho, měla obrovské křeče a docela se bojíme, aby to nic nebylo.“

„Dobře, tak si tady lehněte, já vás vyšetřím,“ řekla jí doktorka, ale já bych nepřekážel, tak jsme si i s Elin a jedním z jejích plyšáků šel sednout na dvě židle kousek od lůžka. Elin seděla vedle mě a něco si povídala a já čekal na to, co doktorka řekla Violet.

  „Takže... Všechno vypadá naprosto v pořádku, plod se vyvíjí tak, jak má. Tabulkově také vše sedí, maximálně bych vás mohla poslat ještě na krevní testy, ale takové věci jako je křeče v podbřišku a jinde jsou normální,“ začala vysvětlovat doktorka po nějaké době a já se zvednul, abych mohl jít za nimi. Violet říkala ještě něco víc a já si to tu celé chtěl prohlédnout.

Najednou jsem uslyšel docela velkou ránu, ale žádnou reakci. Bleskurychle jsem se otočil a zjistil, že Elin spadla a bez jakéhokoliv náznaku života ležela na zemi.

  Hned jsem se k ní sklonil, položil na záda a začal zjišťovat, jestli dýchá. Dýchala, ale hrozně slabě. Začal jsem tedy s podáváním první pomoci.

„Magdo, zavolej sem někoho,“ poručila doktorka sestře a přišla ke mně, aby mohla s resuscitací začít místo mě.

  Ani ne do minuty už tady byl nějaký tým asi zachranářů, kteří sem s lůžkem přijeli pro Elin. Měli s sebou rovnou nějaké základní vybavení, aspoň to tak vypadalo, a přebrali si ji a odváželi pryč.

   „Musím jít, nashle,“ řekl jsem doktorce a sestře a vyšel za těmi lidmi. „Čekej,“ volala hned Vio a v tu ránu byly slyšet kroky blížící se ke mně.

  „Volej Marcusovi,“ řekla mi a svižným krokem se mnou šla. Takže mobil a prozvonit Marcuse.

„Přijeď do nemocnice, Elin se něco stalo.“

____________________

Vydáno: 6. 6. 2021