We Made It Together [M&M]

14

,,A nechceš paní doktorce ještě zamávat Darcy?" zeptal jsem se své nejmladší dcery, která se mi jen víc zabořila do hrudi a dělala, že tu není. Já se nad tím jen trochu zasmál a podíval se na doktorku. ,,Tak zatím nashle, zase sem zítra přijdeme," rozloučil jsem se a měl v plánu už odejít na hotel. ,,Pane Gunnarsene, nevím, jestli vám to už řekla sestra, ale vaše žena se před chvílí probudila, tak jestli chcete za ní, máte možnost," vysvětlila mi a usmála se na mě. ,,Tak já tam na chvíli půjdu, teď už nashle," řekl jsem a i s Darcy jsem odcházel do Emiliina pokoje.

  Jednou rukou jsem otevřel dveře a hned se podíval na Emil, která měla přivřené oči jako vždy. Teď ještě zjistit, jestli spí nebo jen odpočívá. Dveře jsem tedy potichu zavřel a přešel na židli vedle Emiliiny postele.

  ,,Maminta spí," usoudila Darcy, když chvíli zkoumala Emilii. ,,Vypadá to, že ano. Tak půjdeme, abychom ji nevzbudili," navrhl jsem, ale Darcy se na mě zamračila a hlasitě řekla: ,,ne!" ,,Ale no tak, nezlob. Nesmíš maminku vzbudit. Ona musí odpočívat," káral jsem jí a kontroval jestli Em pořád spí.

,,Maminka už je ale dávno vzhůru," zašeptala Emil po chvíli a trochu nastevřela oči. ,,Em, jak ti je?" zeptal jsem se okamžitě trochu nervózně. ,,Já... Co se stalo?" zeptala se a začala se rozhlížet po pokoji a po sobě. ,,Měly jste bouračku, ale to je v pohodě. Dobrý to je ani za to nemůžeš ty," snažil jsem se ji povzbudit, ale ona nevypadala zrovna dvakrát přesvědčeně. ,,Co to má Darcy na hlavě a kde máte Elin a proč to bolí..? Marcusi, okamžitě mi řekni, co se tu děje, nebo se rozvádíme," mumlala nechápavě. Tak... Alespoň vypadá v pořádku.

  ,,Měla jsi krvácení do břicha, popálenou ruku a otřes mozku. Darcy si rozrazila hlavu, takže ji museli doktoři trochu sešít a Elin spí na pokoji. Jestli chceš, řeknu nějaký doktorce, aby ti přinesla něco na bolest," navrhoval jsem jí, ale on jen trochu zavrtěla hlavou. Jsem rád, že je vzhůru. Upřímně jsem i zapomněl na to, že ještě nemáme Elininy výsledky.

  Em se připravovala, že něco řekne, ale do pokoje nám vstoupila doktorka s ustaraným výrazem a hned ze sebe vyhrkla: ,,pane Gunnarsene, potřebuji si s vámi o něčem promluvit, pojďte, prosím, na chodbu." Já jsem se na ni nervózně podíval a i s Darcy v náručí šel ven.

  ,,Nech mi ji tady," zašeptala Emil a já se na ni překvapeně podíval. ,,Jó! Mámí!" vypískla Darcy a začala se mi v náručí kroutit. ,,Jseš si jistá?" zeptal jsem se starostlivě. ,,Přece si musíme popovídát, posaď ji tady na kraj postele," řekla mi a dělala tomu pískleti místo vedle sebe na posteli. Jen jsem si povzdechl a malou Darcy tam položil. ,,Dobrý?" ujišťoval jsem se ještě. ,,Jo, běž, my to tu zvládneme, viď Darcy?"

  Musím uznat, že jsou spolu úžasné. Jsou to moje holky. ,,Pane Gunnarsene," vyrušila mě doktorka, která stále stala mezi dveřmi. Já jsem se jen usmál na ty dvě a vyšel z pokoje.

  ,,Co se mnou potřebujete probrat?" zeptal jsem se a začal trochu nervózně přešlapovat. Něco se posere. Hodně moc. Já to tuším.

  ,,Přišly nám výsledky všechny vyšetření vaší dcery Elin Anne Gunnarsen, dělali jsme jí sono, CT mozku, kompletní rentgen a odběry krve," začala a já asi začal chápat, co mi teď chce říct. Tak kde má ten nádor? Kde ho moje malá holčička má?

Nervóznější jsem snad nebyl ani na svatbě, nebo byl? Já vůbec nevím. Ale chápete mě, ne? Taky byste nechtěli, aby se vám jen tak obrátil svět vzhůru nohama. To nikdo. Jasně, k lepšímu by mi to nevadilo, ale k horšímu? Ne, díky.

  ,,V krevních výsledcích má zvýšenou jen jednu hodnotu a to může mít spousty příčin, tomu nekoademe velký důraz. Nejdůležitější pro nás byl rentgen plic, protože jsme zjistili, že nemá žádný nádor, ale zápal plic s hodně mírným průběhem, budeme si ji tu ale muset nechat, abychom jí mohli dávat správné antibiotikum. Už nám tam ale sedí a povídá na pokoji. Už i kreslila, prohlížela si nějaké knížky, dokonce si hrála s tím novým plyšákem, kterého jste jí dnes přinesl," oznámila mi doktorka a já pocítil ten úžasný, krásný pocit. Štěstí. Nemá nádor! Moje holčička nemá nádor! Tralala! Já jdu někam skákat radostí!

  ,,To je úžasná zpráva, ale myslíte si, že bych ji mohl vzít na chvíli sem za Emilií?" zeptal jsem se trochu opatrně. Co když to bude vadit? ,,Budete ji ale muset nosit, její nohy ji neunesou a kdybychom jí nepodávali léky proti bolesti, nejsem si jista, zda by tu vydržela," vysvětlila mi a já přikývl.

  ,,Já si ji tedy vezmu, ano?" oznamoval jsem už na cestě do jejího pokoje. Doktorka jen přikývla a zavolala něco na souhlas a já ani ne do minuty byl v pokoji u Elin.

  ,,Dobrý den, není tady někde Elin?" ozval jsem se, abych upoutal její pozornost, protože ona koukala do nějaké knížky, co jí půjčili. ,,Táta!" vypískla. ,,Já ji tu nikde nevidím, není třeba... Hm... Pod postelí?" dělal jsem, že přemýšlím nahlas a pak se sklonil, jako bych se koukal pod postel.

,,Ťády! Táti! Táto!" volala Elin a začala na sebe ukazovat. ,,No, já ji pořád nevidím, no, tak pozor! Tady ji máme!" vyhrkl jsem překvapeně a vyhodil si ji hned opatrně do náruče. Nesmím jí nic udělat s nožkama, já vím.

  ,,Tak co? Půjdem za mamkou, viď? I zza ségrou? Jasně, že půjdem," řekl jsem, vzal si ji pevněji do náruče a vyšel směrem Emiliin pokoj.

  Elin si cestou něco brblala v nějakém asi jejím vlastním jazyce a já už se po prostřídání asi pěti témat a osmi jazyků dostal do Emiliina pokoje, kde na mě čekalo jedno překvapení.

  ,,Tinusi? Co tu děláš?" zeptal jsem se nechápavě a Elin si to tu začala prohlížet. Můj pohled byl zabodnutý na Tinusovi s Darcy v klíně. ,,No... Měl jsem strach, dlouho jsi nepřicházel," vysvětlil mi.

  Já jsem posadil Elin na stranu Emiliiny postele, protože tam sama a najednou se ozvala Emil.

  ,,Tak alespoň na to probuzení mám velkou návštěvu!"

_____________________

Vydáno: 22. 2. 2021