We Made It Together [M&M]

22

,,Ale já tu chci zůstat, plosím," škemral Sam, když ho Marcus dával do sedačky do auta. Měl by ho teď odvézt. ,,Sami, nebudeš tam navždy, tak sem zase přijedeš a bude tu moct být třeba napořád," navrhla jsem mu a on tedy trochu přikývl. ,,Nebude tam bebí?" zeptal se ještě. Tohle dítě ani neprotestuje, kdo mu sakra ublížil? ,,Ne, bebí ti tam určitě dělat nebudou, to se neboj," řekl mu pro změnu Marcus a Sam už ani radši nic neříkal.

,,Hlavně dávej na silnici pozor, kdyby se něco dělo, musíš zavolat, ano?" připomínala jsem Marcusovi, který se ke mně jen naklonil a políbil mě. ,,Ty taky dej vědět, kdyby něco, jo?" ujišťoval se a já přikývla. ,,Macusi," ozval se Sam znuděně z auta a já s Marcusem jsme se zasmáli. ,,Tak už jeď, ať jsi brzo zpátky," popohnala jsem ho a on tedy nasedl pomalu do auta. Sam mu tam začal ještě něco říkat a já už jen koukala na to, jak oba odjížděli. Až hlavně dává pozor a nenabourá, jinak bych to nezvládla.

Trochu jsem si povzdechla a vydala se do obýváku za holkama a Tinusem.

,,Celý odpoledne tu budeš mít volno, tak si sem můžeš vzít Violet," oznámila jsem Tinusovi, když jsem za ním přišla a on se na mě jen nechápavě podíval. ,,Jakto? Vy taky někam jedete?" zeptal se, ale já nesouhlasně zakývala hlavou. ,,Holky bude hlídat mamka, vezme si i Sammyho pokud budeš chtít a já musím jít něco zařídit," vysvětlila jsem mu a už přecházela k holkám, které se doslova válely v hromadě hraček a Darcy skoro rozrážela hlavu Elin, která se rozbrečela hned, jak se nějaká hračka dotkla její hlavy.

,,No tak, Darcy, to se přece nedělá," zamracila jsem se na ni, ale ona jen nevinně odhodila hračku a já si vzala plačící Elin do náruče.

,,Dalcy to nebyva," protestovala Darcy, ale já si nad tím jen povzdechla. ,,Pojď nahoru, prosím tě, ale už to nebudeš dělat, jasný?" upozorňovala jsem ji a odcházela s ní ke schodům. ,,Aňo," přikývla a ťapala vedle mě a nakonec i přede mnou.

,,Dobrý Elin? Bolí to zlobivý bebí nebo je to v pohodě a žádný další slzičky nebudou potřeba?" ptala jsem se stále s ní v náručí, ale už jsem zkoumala, do čeho je převleču, aby si je mohla mamka vzít a neměla zase kecy proti tomu, co mají na sobě.

,,Veký bebí, bolí," stěžovala si Elin a já už jí pokládala na moji a Marcusovu postel. ,,Nepovídej, to je to tak strašný?" říkala jsem něco, abych jí zabavila odpovídáním a ještě hledala, kde je Darcy.

,,Zlato, no tak, to je tátovo, to musíš nechat na pokoji," upozornila jsem ji rychle, když jsem si všimla, že má si hraje s nějakými texty, které Marcus nechal tady v pokoji. ,,Pojď si sednout k Elin," nabídla jsem ji, zvedla ji a posadila ji tam. ,,Nemám El láda," kníkla a sedla si kousek od ní. ,,Ale to víš, že ji máš ráda, jste přece sestřičky, ne? A kdo si s tebou hraje vždycky s panenkama? Ano, je to Elin, tak se přestaň mračit a pojď ke mně, musím tě převléknout," popoháněla jsem ji a ona ke mně po posteli dolezla.

Obě holky jsem za necelou půlhodinu oblékla a nakonec se vydala za mojí maminkou. Cesta nám trvala trochu déle, protože jsem musela vézt kočárek, ve kterém ani jedna nechtěla sedět, ale kdo ví, jak dlouho holky u mamky budou, takže jsem ho musela vzít a ještě holky držet za ruku. No bylo to peklo.

Mamka si holky ale v klidu převzala a já si mohla začít vyřizovat svoje záležitosti. Úkol číslo jedna je jít za město, tam už bych stála, úkol číslo dva je zavolat dotyčným osobám, na to teprve jdu.

Z kapsy jsem vytáhla mobil a začala volat. Chvíli to vyzvánělo, ale nakonec se přece jen z druhé strany hovoru něco ozvalo.

„No?" ozvalo se povrchně. Mám strach. „Jsem už za městem, můžete," oznámila jsem jim a zhluboka se nadechla. Já omdlím, já se bojím strašně se bojím. „Hned tam bude černé auto," řekl mi a zavěsil. Já jsem si povzdechla a začal litovat toho, že jsem jim na tohle vůbec kývla. Ale ani jeden není nějaký profesionál, vždyť ani neví, co mi udělat a jak to udělat. Bude to v pohodě, kdyby se něco stalo, Marcus mě zachrání, to by zvládnul.

„Nasedej," sykl na mě Brandon, když přede mnou zastavil s černým autem a otevřel mi dveře. Já jsem rychle vstoupila do auta a zavřela za sebou dveře. Brandon se na mě otočil a pozvedl obočí. „Dej mi telefon," řekl hned a já začala hledat v kapse. Telefon jsem vyndala a dala mu ho do ruky. Proč si ho bere? Já ho chci zpět. Kam mě vlastně poveze?

Telefon si dal do své kapsy a nakonec někam vyjel. Dveře byly všechny zamčené, abych nemohla utéct a sám Brandon nevypadal v nejlepší náladě.

„Uvidíme, jak se bude smát ten tvůj Marcus, až si bude myslet, že jsi umřela," zasmál se najednou Brandon a já na něj vyděšeně koukala. Ne, teď ještě není ten čas, to jsme si nedomluvili. „Jo, až za pár týdnů, ale to je už brzo," zamrmlal a dál jel někam do lesů. Lesy. Tam mě nikdy nikdo nenajde. A Marcus? Obávám se, že ten taky ne. Ale co to zase plácám? Vždyť se domů vracím za chvíli zase.

Zanedlouho jsme někde zastavili, Brandon vyšel z auta, otevřel moje dveře a doslova mě vyhodil u auta. Prostě do mě strčil a já spadla někam na klacky. Co já bych pro Marcuse neudělala.

„Rád tě zas vidím," ozval se Tobias, který stál kousek ode mě a hned vedle něj Anton. „Jo, to já říct nemůžu," zamrmlala jsem si sama pro sebe a stoupla si před ně, tedy Brandon stal pořád za mnou.

Koukala jsem Antonovi a Tobiasovi do očí a čekala až něco řeknou, místo toho jsem ale ucítila, jak mi Brandon něčím spíná ruce a po chvíli jsem ucítila i že mě praštil nějakým klackem do hlavy, kvůli čemuž mi zčernal celý obraz a spadla jsem znovu někam do trní.

Hned na to jsem na sobě cítila troje ruce, ale bohužel byla teď natolik bezmocný, že jsem s tím vážně nemohla nic udělat.

___________________

Vydáno: 15. 3. 2021

Dobrý večer a někomu ráno, jedna milá dívka mi řekla, že buď chce konec, nebo další character ask. Takže bych vás tímto chtěla vyzvat, abyste mi poslali nějaký otázky, případně mi řekli, že character ask nechcete. A... Kdyby tedy character ask byl, tak bych vám tak napsala nějakých pár fun fuctů.

A teď už nashle u další kapitoly.