We Made It Together [M&M]

20

Emilie

S Violet jsme už měly hotový oběd, holky jsem dokonce už nakrmila nějakou tou kaší pro ně, přičemž jsem myslela, že je obě praštím po hlavě a půjdu zakopat někam na zahradu, protože obě dvě nechtěly nic jíst a nakonec se nechaly krmit jen od Vio. Jestli si pořídily novou maminku, tak já jim jsem asi k ničemu. To samozřejmě nemyslím vážně, však jsou moje. Moje a Marcusovy. Upřímně ten mi také začíná dělat starosti, měl se vrátit už před dvěma hodinami, ale ani se neozval. Kdyby to nebyl Marcus, myslela bych si, že mě někde podvádí, ale ten můj truhlík? Před několika dny dokonce, když si hrál s holkama, jim nakreslil obrázek naší rodinky. Vy si ani nedokážete představit, jak moc krásné a roztomilé to bylo. Všichni jsme byli stojící postavičky a vedle nás stal malinký pejsek a v povzdálí stál Tinus a Violet, kteří na nás koukali. Jak říkám, je to pohádkový táta. Každý ho holkám bude závidět, stejně jako mně ho všichni závidí za manžela. I když tím si nejsem jistá, když nikdy nepřijde včas, dnes dokonce o dvě hodiny.

  ,,Em, Em, Em, Em, Em?" zeptal se Tinus, který se za mnou přiřítil do do obýváku. ,,Co se děje? To snad hoří?" zasmála jsem se a odvrátila pohled od knížky, kterou jsem si četla, protože holky spaly a Marcus ještě nebyl, snažila jsem se prostě odreagovat.

  ,,No, jak se to vezme, ale chtěl bych s tebou něco prodiskutovat," vysvětlil mi a já jen přikývla. ,,No, tak se můžeš posadit a mluvit," pobídla jsem ho, ale on si trochu povzdechl.

  ,,A nemohli bychom jít alespoň na zahradu, víš... Soukromě bych ti to potřeboval říct," zašeptal trochu a já přikývla. ,,Jo, počkej minutku," souhlasila jsem a došla za Violet do naší kuchyně, která je spojená s jídelnou.

  ,,Vio? Koukla bys na holky, kdyby něco? Jdu s Tinusem jen na zahradu, něco mi chce ukázat," vysvětlila jsem jí, ona jen přikývla na souhlas a znovu se podívala do telefonu.

  ,,Tak co potřebuješ?" zeptala jsem se Tinuse, když už jsme stáli venku. ,,No, jak Viol před nějakou dobou oslavila osmnáctini, tak mě něco napadlo a nejsem si jist, jestli je to dobrý, nebo špatný nápad. Chtěl bych to prodiskutovat i s Marcusem, hlavně od něj chtěl pomoct, ale i s tebou jsem to chtěl probrat, už jen kvůli tomu, že Violet znáš dlouho a i my se známe hodně dlouho, tím myslím fakt hodně dlouho," vysvětloval mi a já hned zareagovala, ,,pokračuj."

Tinus se jen zhluboka nadechl a pak mi oznámil: ,,Chci Vio požádat o ruku, je to dobrej nápad?" ,,Děláš si že mě srandu?! To je dokonalý! Děláš si srandu?! Koukej si ji nedělat! Hned teď ji požádej o ruku! Hned!" ječela jsem. Dělá si prdel? Tohle je ta nejúžasnější věc! Tak stotisíckrát lepší než moje vlastně svatba s Marcusem. Tak to ne. To přeháním. Ale jen o trochu.

  ,,Dobře, dobře, teď klid," zasmál se, ale pak hned vážně pokračoval, ,,ale budu potřebovat, abys mi s Marcusem pomohla vybrat prstýnek." ,,Já s Marcusem? To bude čest, mi řekni, až vymyslíš nějakej čas, datum nebo tak něco." ,,A... Hele, myslíš, že by řekla ano?" zeptal se ještě Tinus nejistě. Chudák. On se fakt bojí, on ji má vážně rád. ,,Mluvíme o tý stejný Violet, že jo? Protože ano, tahle by si tě vzala klidně před rokem a klidně i za pět let," snažila jsem se ho přesvědčit a on se na chvíli zamyslel. ,,Dobře, promluvím o tom ještě s Marcusem a dám ti teda nějak vědět co dál a teď pojďme zpět, než si něčeho Vio všimne nebo začne poslouchat," oznámil mi a já přikývla. ,,Jo, fajn, jdeme," souhlasila jsem a vydala se zpět domů.

  Já jsem si sedla znovu na gauč a rozečetla znova svoji knížku. Teď tam řeší rozvod nebo tak něco, tak se příručím, jak se to dělá a tak. Tohle zní hnusně.

  Najednou jsem uslyšela otevírání vchodových dveřích a napadlo mě, že by to konečně mohl být Marcus. Díkybohu žije. Čekala jsem ale až přijde do obýváku a jestli sem vůbec přijde. Proč? To netuším. Třeba to ani není on. Pak ale začal vcházet do pokoje a mně se ulevilo přesně v tu chvíli, když jsem slyšela jeho hlas. No, i když.

,,Em, budeme tu mít na chvíli návštěvu," oznámil mi Marcus a vedle něj se objevil maximálně čtyřletý chlapec. ,,Marcusi, kde jsi ho vzal? To-," začala jsem se vyptávat a skoro jsem se na něj rozčílila. ,,Uklidni se, prosím, já ti to vysvětlím." Vysvětlí? Nemůže jen tak někde vzít malýho kluka, to nejde.

  ,,Tohle je Sam, když jsem byl se Sammym na procházce, našel jsem ho, spíš Sammy ho našel. Jeho maminka ho dala do lesa s tím, že se pro něj vrátí a nevrátila, tak jsem mu nabídl, že může být nějakou chvíli s námi, než se najde jeho mamka," vysvětloval mi Marcus a z jeho výrazu bylo poznat, že pravda je trochu někde jinde, ale že nechce rozrušovat toho chlapce.

  ,,Tak to vypadá, že tu s námi chvíli zůstaneš, Same. Copak by sis dal v jídlu?" zeptala jsem se ho s úsměvem a ještě se na něj otočila. ,,Lohík?" řekl docela nejistě a skoro se schovával někam za gauč. ,,Fakt bys chtěl rohlík? Nechceš něco lepšího? Co takhle řízek? Anebo vážně ten rohlík?" snažila jsem se ho trochu navést na nějakou vydatnější stravu, protože vypadal trochu podvyživeně, ale hlavně hladově.

  ,,Němůžu, maminka mi žížek zakázala," protestoval Sam a já se bezradně podívala na Marcuse. Ten však pohotově promluvil. ,,Maminka tu teď přece není, tak by sis ho mohl dát, ne?" vybídl no Marcus a Sam nejistě odpověděl, ,,asi jo."

  ,,Tak co? Půjdeš se se mnou teda nadlábnout?" zeptala jsem se ho ještě a natáhla k němu ruku, jestli se za ní chytne a půjde se mnou. Překvapivě se tak stalo a společně jsme odkráčeli do kuchyně, kde na nás koukal Tinus s nechápavým vyřazem. Sam se kvůli tomu schoval tentokrát za mě a já Tinusovi naznačila, že mu to vysvětlím potom.

___________________

Vydáno: 9. 3. 2021