We Made It Together [M&M]

6

,,Co to je?" zeptal se rychle a podíval se na video, na kterém jsou holky s tím štěňátkem, na mém telefonu.

Já jsem telefon rychle vypnula a i přesto, že mě zezadu objímal, zvládla jsem se otočit a sednout si mu na klín a podívat se mu na jeho nechápavý výraz.

,,To je překvapení. Dáreček pro Marcuse," začala jsem s vysvětlováním. ,,Tak proč je... Emilie Lind- Gunnarsen, okamžitě mi vysvětli, co má znamenat to štěně s našimi dcerami." Truhlík jeden. On nechápe, že je to jeho a že už nejsem Lindström.

,,To štěně je pro tebe, já ti ho dávám jako dárek a prostě ho přivezli o pár dní dřív, takže je tam teď s holkama a Tinusem," vysvětlila jsem mu a on se na mě šťastně a překvapeně podíval. ,,Ty kecáš! To není možný! Pejska?! Druhýho Tica?! Panebože, jak já tě miluju! Neděláš si fakt srandu? Neblbneš?! Fakt to myslíš vážně, fakt si ho můžeme nechat?!" vykřikoval šťastně a chytil mě za ramena, aby mi pořád viděl do očí. Já jsem se mu jen zasmála a pak přikývla. ,,Ano, fakt si ho můžeme nechat. Necháme si ho, ale nejdřív mu vymysli jméno," zasmála jsem se. ,,Rico?" podíval se na mě tázavě. ,,Vždyť to je jak Tico," upozornila jsem ho. ,,Uhm... Sammy?" navrhl. ,,Tak... Je to na tobě a ještě máš čas se rozmyslet, než přijedeme domů, ale je to celkem blbý, měli ho přivézt až potom, aby si na tebe hned začal zvykat," vysvětlila jsem mu s povzdechnutím.

,,Ale kušuj, vždyť jsi úžasná, je to od tebe strašně moc hezký, děkuju, děkuju, děkuju," mumlal a nakonec si zabořil hlavu k mému krku, který mi začal obsypávat polibky. Ale jeho vlasy mě začaly trochu lechtat. ,,Maci, přestáň! To je nepříjemný!" zavřeštěla jsem a on mě tedy jen pevně objal.

,,Ale kdo ho bude hlídat? Já chci domů," zakňučel Marcus. ,,Jak kdo ho bude hlídat? Tinus?" připomněla jsem mu. ,,Je to můj pejsek!" protestoval a udělal obličej jako rozzlobené malé dítě. ,,Lásko, no tak, je to jen devět dnů," snažila jsem se ho sklidnit. ,,Ne, já jdu koupit letenky, jedeme domů dnes," rozhodl a shodil mě ze svého klína. ,,Ale... Maci, víš, jak jsme se sem vždycky chtěli spolu podívat," zamumlala jsem a položila mu ruku na rameno, ale on už měl v ruce telefon a hledat letenky. ,,Říkám, že jedeme domu," zarmlal a já se zvedla a odešla znovu na balkon, ale cestou jsem ještě řekla: ,,takže zase další sen nevyjde."

  ,,Jedeme na letiště za tři hodiny!" zavolal na mě Marcus z pokoje a já se porozhlédla po okolí alespoň z balkónu.

  Jednou to koupil, teď to bude rušit. No, já s tím nic neudělám. Tyhle líbánky fakt dopadly úžasně. Ještě lepší by bylo, kdybychom se hned rozvedli.

  ,,Em! Mám další nápad na jméno! Vezmeme první písmena našich jmen a uděláme z nich jméno? MEED, Nede? Ned? Eden? Dene?" navrhoval mi z toho pokoje. ,,Marcus, vymyslíš to doma!" zavolala jsem na něj a šla dovnitř.

  ,,Lásko..." přešla jsem k němu. ,,Nechceš si tu vážně ještě chvíli užít, pár dní alespoň," zašeptala jsem a objala ho z boku. ,,Jedeme domů, chci pejska," protestoval pořád a já si jen povzdechla a opřela se o jeho rameno. ,,I tak tě miluju," zašeptala jsem. ,,Pojedeme sem s holkama a s pejskem, ne? Příští rok anebo v srpnu. Budou tu hezky pobíhat, všechno bude fajn, jen to nechci teď všechno házet na Tinuse," vysvětlit mi pro změnu on. ,,Máš pravdu, jdu se podívat na kufry a připravit je, jdu dolů, pak přijď," odpověděla jsem a chtěla jít ke kufrům, jenže nejdřív jsem se šla převlíct. Tentokrát ne do koupelny, ale na takovou uličku v našem pokoji, kam neviděl ani on, ani nikdo jiný.

  On to už ani neřešil, počkal až se převleču, dal do kufrů pár věcí z pokoje, kufry sebral a šel s nimi dolů. Já mu vzala batoh a šla za ním dolů. Chtěl si užít společný týden, ale ne. Pes má přednost přede mnou. Holky mají, pejsek má, studio má, zkoušky... A co já? Vždyť jsme spolu jen kvůli holkám.

  ,,Za pět minut je tu taxík," oznámil mi a držel oba kufry u sebe. Zbláznil by se takhle moc kvůli mě? Kvůli holkám? Kvůli Tinimu? Mrzí mě to trochu. Vlastně to bolí. Majinko. Přeci jen... Vyhrál nade mnou pejsek. To se dá pochopit.

  Domů jsme jeli nějakých deset hodin, což bylo o dvě hodiny méně než včera. Achjo. Bavili jsme se úplně normálně, ale i tak to bylo takový... Divný.

  ,,Připrav se na spící štěňátko," řekla jsem mu předtím, než jsme vešli do dveří. Pak už jsem jen otevřela dveře a uslyšeli jsme, jak sem někdo běží. Štěňátko. A pobíhalo okolo Marcusovo nohy. On se k tomu štěňátku sklonil a začal ho drbat a celkově hladit. Já jsem ho celkově ignorovala a vešla dovnitř, kde byli holky s Tinusem.

  ,,Bude to Sammy, že jo?" ozval se najednou Marcus z předsíně, ale to já už byla doopravdy v obýváku.

  ,,Co tu proboha děláš?" zvedl ke mně Tinus pohled a nechápavě se na mě díval. ,,Máte být na líb-," řekl nechápavě. ,,Táta!" zaječely holky a běžely k Marcusovi, ale to, že proběhly okolo mě, naprosto ignorovaly. Tak děkuju. Taky vás mám ráda.

  Na Marcus jsem se otočila, ale ten je už měl obě dvě v náručí a ony mu tam něco vyprávěly. Je na ně krásnej pohled, ale... Mrzí mě to. Mrzí mě to a to hodně. Hodně moc. Je to blbý, ale co s tím nadělám? Nic.

  ,,Emil," přešel ke mně Tinus a objal mě okolo ramen. ,,Nebuď smutná, vždyť jsou spolu šťastní a ty patříš přece k nim, není to tak snad? Máte pejska. Přijeli jste tedy dřív, ale to vůbec nevadí, ne? Pojedete jindy. Nemám pravdu? Jasně že mám. Jako vždy. Pche. Ale ne, holkám jsi chyběla i ty. A to hodně. Přísahám. Ale teď běžely prostě za tátou. No? I když tu celou dobu měly stejdu, kterej je lepší no..." ,,To teda není!" zakřičel Marcus z předsíně a Tinus nad ním protočilo oči.

____________________

Vydáno: 8. 2. 2021