We Made It Together [M&M]

67

 „Uvidím ho ještě?" zeptala jsem se sama sebe, když jsem se konečně dostala za holkami. Ty už ale spaly a já mohla být v pokoji s nimi. Už pár hodin jsem žádnéo Brandona nepotkala. Moje otázka byla mřena na Marcuse. Chybí mi. Vždycky mi bude chybět. Musím se vrátit domů, anebo bych si mohla začít psát deník. Mohla bych? Ne, chci domů.

   Posadila jsem se na Elininu postel a začala Elin hladit po vláskách. Marcusovi určitě chybí, i kdybych mu nechyběla já, po Elin se mu bude stýskat.

   V tu ránu nám někdo zaťukal na dveře. Zkontrolovala jsem, jestli holky spí. Vstala jsem opatrně z postele a došla ke dveřím, které jsem otevřela.

   Ve dveřích stál Tobias, jenž mi podal nějaký dopis do ruky. Zmateně jsem se na něj podívala, ale on jen rty naznačil jméno Marcus. Byla noc, a tak jsme nemohli mluvit, jinak by to probudilo Brandona.

   „Děkuji," zašeptala jsem rychle. Vešla jsem zpět dovnitř a zavřela za sebou dveře. Ihned jsem přešla k oknu, abych aspoň díky měsíčnímu svitu mohla poznat, co je v dopise napsáno.

  Vážená paní Gunnarsen, chtěl bych vám oznámit, že již brzy nebudete Gunnarsen, poněvadž jste si u mě nechala svatební prstýnek. Pokud stále chceš být moje, posílám ti prsen zpět.

  A teď mi pověz, kam jsi mi zase zmizela, jestli ti neublížili. Musíš mi to všechno napsat. Prosím, mám o tebe strach.

S láskou Marcus <3

Koukala jsem na ten papír a zkoumala Marcusův rukopis. Píše nádherně, stejně tak Tinus a Emma. Ale mám mu také napsat, nebo ne? Strašně moc chci. A taky že to udělám.

  Po místnosti jsem začala hledat nějaký papír a tužku, jenže v dětském pokoji... Tak počkat! Vždyť tu mají pastelky a nějaké omalovánky. Je tu přece obrázek, který namalovala Elin, když byla s Tobiasem.

 Vzala jsem si modrou pastelku a Elinin obrázek a otočila na druhou stranu. Začala jsem psát.

 Tak nakonec ti píši nazpět. Nesmím ti říct, kde jsem. Ale je to velký dům s pokojem pro děti. Mohla by to být pohádka. Líbilo by se ti tu. Tedy kdybys tu nebyl s Brandonem. Ten Tobias a Anton by se ještě dali, ale Brandon? Ne. Nechtěl bys tu být. Ani já tu nech ci být. Víš o tom? Myslím, že ano. Jen ubližují. Nic víc. Hodně mi ublížili. Dělali nechutný věci. Marcusi. Oni mě znásilnili. Někdo z nich, nevím kdo. Taky se mi zdál sen, že jsem těhotná a musím na potrat, protožš to dítě nebylo tvoje. Mám strach. Hrozný strach. Dej hlavně pozor na Sama s Darcy. Chybíte mi. Elin taky chybíte. Všechno némá dobré konce. Náš příběh nebude mít dobrý konec. Ty s holkama. Já nevím, jestli má cenu na mě vůbec čekat. Sežeň si dívku svých snů. Najdi ji. Potřebuješ ji. Chci, abys měl někoho, s kým budeš štastný a mít bezstarostný život. Ne jako se mnou. Omlouvám se, všechno jsem zkazila.

   A ten obrázek kreslila Elin.

  A děkuji za prstýnek, neumím to zformulovat, moc promiň, píšu v noci se světlem z okna. Brzy napiš. A pošli fotku. Sbohem... 

Marcus

Dívku svých snů. Dívku svých snů. Copak nechápe, že ona je dívka mch snů? To neví, že to všechno dělám pro ni? Chtěl jsem rodinu s ní, tak ji mám. Ani jeden nemůžeme za to, že se nám do toho zapletl Brandon. Idiot jeden.

  Znovu jsem pročítal řádky dopisu od Emil. Co že jí to udělal?! Co jí to ten idiot udělal?! Jak jako znásilnit? Ona se utrápí. Lásko moje, já tě zachráním.

   „Marcusi, kde zase jsi?!" zavolal na mě Tinus. „Do prdele, co zas chceš?!" zaječel jsem  nazoět a silou jsem odhodil papír a s ním i pár dalších věcí ze stolu. Tinus okamžitě přiběhl za mnou do pokoje.

  „Co ses tam dočetl?" zeptal se vyděšeně a nervózně. Z jeho hlasu bylo poznat i zoufalství. „Znásilnil ji, chápeš to? Já jsem ji neuhlídal, nedal jsem na ni dostatečný pozor," stěžoval jsem si a sklesle si sedl do křesla.

  „Bráško," zašeptal Tinus a sedl si vedle mě, „uvidíš, že to dobře dopadne..." „Ne, nedopadne! Chápeš, že je konec? Nic už nebude dobrý, tohle byla poslední věc, které jsem chtěl zabránit. Je konec. Ona se zhroutí a zabije, když je sama. Tam jí nikdo nepomůže. Vždyť ona už je prakticky mrtvá!" řval jsem zoufale a chtěl do něčeho praštit. „Volej Tobiasovi, zavolej mu, tím nic nezkazíš," nabídl mi a podal mi telefon. „Díky."

  Vytočil jsem Tobiasovo číslo a čekal a čekal a čekal. Jenže mi to nevzal Tobias, ale někdo jiný.

  „Maci," rozplakala se mi do telefonu a mně poskočilo srdce. Žije. „Lásko, neboj se, nic se neděje, bude to dobrý, všechno v klidu, nic se neboj, zachráním tě. bude to dobrý," snažil jsem se ji uklidnit, ale zároveň i sebe. „Tobias tu není, jsem tu sama s holkama, mám horečku, j-já nevím, co mám dělat. Marcu-Marcusi! Pomoc!" zaječela najednou a víc už jsem neslyšel, vypadl nám telefon.

   „Vypadlo to." Seděli jsme v tichosti a čekali na zázrak. Oběma nám chybí. Neví, jestli chybí TInusovi, ale určitě chybí Samovi, Violet, Samymmu, Darcy.

   „Tak co?" přišla k nám Violet s mísou v ruce a vyptávala se. „NIc, znásilnil ji, chce pryč. Můžeš si to přečíst," odpověděl jsem jí a ze země zvedl Emiliin dopis. „Prosimtě míchej to teď ty," nakázala Violet TInusovi a do ruky mu vrazila mísu s měchačkou, pak si ode mě převzala dopis a četla. Já si sedl zpátky k míchajícímu Tinusovi na sedačku.

  „To už ale musíte něco udělat, nejen tu sedět na prdeli. Sedíte tu jako hromádky neštěstí, ale vydali jste se ji někdy hledat? Mně to nedovolíte, tak mazejte vy dva," spustila na nás Vio, ale já jí chtěl okamžitě něco zakřičet do obličeje, to jsem také udělal

  „ A co si jako myslíš, že chci udělat?! Ty si jako myslíš, že po ní netoužím každý den? Ale chápeš, že je kurva těžký ji někde hledat?! Mám riskovat život, když mám doma dvě malý děti s třetí bůh ví kde, když jejich matka může umřít každou chvíli?! Kdo se o ně asi postará? Ty?!"

_______________________________________

Vydáno: 23. 6. 2021