We Made It Together [M&M]

57

Emilie

  „Tak co Same, půjdeme už?“ navrhl Marcus Samovi, ale ten záporně kroutil hlavou. „Já neci, ci tu zůstat,“ protestoval, a aby svoje rozhodnutí potvrdil, sedl si mi na nohu. Marcus vypadal, že chvíli přemýšlel.

„A šel bys normálně sám, anebo chceš, abych tě nesl?“ navrhl mu Sam. Jasně, když použiješ tuhle taktiku, tak s tebou půjde. „Já chci nést!“ zaječel a záhadným způsobem se zvedl na mojí posteli, aby na ní mohl začít skákat. „Same, opatrně,“ snažila jsem se ho napomenout a dala za něj ruku, protože by mohl spadnout. Naštěstí ho v tu chvíli už Marcus bral do náruče.

  Jak jsem dneska tak pozorovala toho našeho Sama, Elin a Darcy, tak jsem si něco uvědomila. Chci další dítě, stejně jako Marcus, ale nejdřív si o tom musím s Marcusem promluvit.

  „Maci, chtěla bych s tebou pak něco probrat, pokud ti to nebude vadit,“ navrhl jsem mu a on se na mě už ze dveří usmíval. „Jistě, moc rád.“ Pak už odešel se Samem ven a já se měla rozloučit s holkama.

  „Tak co El? Půjdeš už se strejdou pryč?“ nabídla jsem Elin, která mi ležela na žebrech. Spíš si tam teď lehla. Až doteď ji hlídal Marcus, protože nechtěl, aby mi ublížila, ale teď když odešel, lehla si sem. Nemůžu říct, že je to příjemné, ale není to nejhorší. Cítím jen tlak a o trochu hůře se mi dýchá, jinak se nic moc nezměnilo. Takže Sam už se nechává nést pryč z nemocnice, Elin na mě leží a Darcy? Darcy sedí na polštáři, jenž je položen na židli, aby ze židle nemohla spadnout a nebyla tak nízko. Ale i přesto ji Tinus ze strany jistí.

  „Neci, ci mami,“ protestovala Elin a výrazně zakroutila hlavou. „Princezno, musíš pře-,“ začala jsem Elin pomalu vysvětlovat, ale Tinus mě přerušil. „Já odejdu nejdřív s Darcy, pak sem Marcuse pro Elin pošlu,“ navrhl a já přikývla. Pokud jste si ještě nevšimli, tak Elin se raději drží u mě, kdežto Darcy přetrvává častěji u Marcuse. Nemyslím si, že je to tím, že by jednoho z nás měly radši, ale spíš se víc cítí v bezpečí s jedním, nebo s druhým. Já jsem za to vlastně ráda, alespoň se o nás holky nehádají. Samozřejmě se věnujeme i Samovi, u kterého si tksuim tvrdit, že jeho láska pro rodiče je rozdělena rovnoměrně. Možná za to může i ten fakt, že jeho skuteční rodiče nebyli zrovna ti nejlepší.

  „A nechceš ještě obejmout, než zase odejdeš, Darcy?“ zeptala jsem se, než se Darcy začala zvedat ze židle. „Ťak jó,“ zapištěla hned radostně, ale já se v tu samou chvíli otočila na Elin. „Elin, mohla by ses prosím zvednout, abych mohla obejmout Darcy?“ požádala jsem ji mile, nesmím na ni přece křičet. To nechci. „A... Ploč?“ zeptala se hned. „Protože tam mám to bebí, a kdyby ses nezvedla, tak by bolelo,“ vysvětlila jsem jí, možná tomu rozuměla, možná ne, ale zvedla se a sedla si mi na nohy. Vzhledem k tomu, jak je lehká, tak mi to ani nevadí.

  S Darcy jsem se objala, rozloučila, s Tinusem samozřejmě taky, ale pak mi tu zůstala na chvíli ještě Elin, pro kterou po chvíli přišel Marcus a chtěl ji hned vzít.

  „Tak pojď ty trdlo malý,“ popoháněl ji Marcus, když se mě nechtěla pustit. Ještě víc sevřela svůj stisk okolo něho krku a tábořila si hlavu ke mně do hrudníku. Marcus se na mě trochu naštvaně podíval, ale já na něj omluvně. Já vím, že mi může ublížit, ale nemůžu jí říct ne ani nechci.

„A kdybych ti dala plyšáčka jen pro tebe, tak bys s tátou šla? A on by tě možná i odnesl, ale nesměla bys ho kopat,“ navrhla jsem jí a ona mi začala radostí skoro skákat na hrudníku. Já tě mám strašně ráda, zlatíčko, ale tohle bolí.

  „Elin, bebí, ubližuješ mamince,“ upozornil ji hned Marcus a zamračil se na ni. Elin s tím hned přestala a smutně se na mě podívala, zatímco já jsem hledala ještě jednoho plyšáčka, o kterém nikdo mimo mě a Marcuse neví. Ne, není to ten od Tinuse, ale další, kterého někde koupil Marcus. Byl to malý jednorožec.

  „Pomiň, mami,“ omluvila se Elin a sklesle na mě koukala a zase se posouvala někam dál. Tam... Je jizva. Ale dobrý.

  „Ne, to nevadí, hele, co tady mám pro tebe, je jen tvůj,“ usmála jsem se na ni a do ručičky jsem jí dala celého plyšového jednorožce. Nebyl tam žádný dílek, který by mohla spolknout, což je dobře.

  „A teď už půjdeme,“ rozhodl Marcus. Kam pořád pospíchá? To se tak těší na náš rozhovor. Tak či onak si vzal Elin, oba dva mi zamávali a já se v pokoji ocitla zase sama. Zas tolik mi to nevadí. Ráda jsem viděla všechny tři, vlastně čtyři. Emma tu taktéž byla, jen ji volal někdo ze školy, aby jí upřesnil, jak to teď bude mít s výukou.

  Ležela jsem celkem dlouhou chvíli v posteli, když najednou jsem slyšela otevírání dveří. Hned jsem se podívala tímto směrem a na tváři se mi sám od sebe zformuloval úsměv.

  „To už jseš tu?“ zeptala jsem se ho a on jen trochu přikývl. Pomalu vešel dovnitř, zavřel dveře a sedl si bleskurychle na židli vedle mojí postele.

  „Tak o čem jsi chtěla mluvit?“ zeptal se rychle a nervózně na mě koukal. Nebylo to úplně nervózně, ale vypadal, že neví, co má čekat. „No... Co takhle si jednou... Opakuji jednou! Pořídit miminko..?“ navrhla jsem trochu nervózně. „Mám-... My máme tři a ty chceš-... Jo! Cože-? Vždyť jsi miminko nechtěla...“ říkal nechápavě, šťastně, zmateně a dělal u toho i příslušné grimasy. Já se s ním o tom nechci tak moc bavit. „Jak jsem je viděla, tak... Chybí tu ten jeden... Človíček, o kterého jsme přišli... Jsem přišla... Napadlo mě, že jednou, až nebude žádné tour, tak... By to možná šlo, když ty tak chceš... Nebo...“ vysvětlovala jsem mu nejistě, přestože on se na mě upřeně díval a snažil se skrýt svůj úsměv.

  „Já budu táta,“ zašeptal s obrovským úsměvem, ale já se na něj zamracila, a tak dodal, „jednou.“

____________________

Vydáno: 7. 5. 2021

Dobrý večer, dávám vám prostor na otázky pro character ask.