We Made It Together [M&M]

71

Ležela jsem pohodlně v posteli, když v tom jsem uslyšela nějaké zvuky ze zdola, které mě probudily a přivedly zpět do reality.

  „Samíku, pst, maminka určité spí,“ slyšela jsem říkat Emmu. „A nesmíš vzbudit malou Sophii,“ dodala Violet. Malou Sophii? Koho? Kdo? Co?

  „No vidíte, už jste ji vzbudili, teď si běžte umýt ruce, šup,“ popoháněla Emma děti do koupelny, když jsem scházela ze schodů. Jedna věc mě tu překvapila. Kočárek pro novorozence.

  „My tu máme miminko?“ zeptala jsem se nechápavě. To jsem spala pět měsíců a Vio už porodila? Nebo to všechno byl jen sen?

  „Ano, Edvin mi ji na chvíli půjčil, aby měl volnou chvíli s tou svojí,“ vysvětlila mi Violet potichu a já šla po směru jejího hlasu. Seděla v obýváku s maličkým miminkem v rukou. Potichu jsem se k nim přiblížila a posadila se vedle ní.

  Musely ji být víc než tři měsíce, měla totiž propíchnutá ouška a v nich náušničky s červenými kamínky.

  „Hodně mi připomíná tebe,“ zašeptala jsem. Jsou to bratr a sestra, počítá se s tím, že budou aspoň trochu podobní dětem toho druhého.

  „Chtěla by sis ji pochovat?“ zeptala se po chvíli Vio, ale mně to nepřišlo jako moc dobrý nápad, i když jsem hodně chtěla. „J-já... Nechci jí ublížit, je hrozně malinká a... Edvin mě nikdy neměl rád a... Nelíbilo by se mu to,“ protestovala jsem, ale Vio nade mnou jen zakroutila hlavou. „Má tě rád a moc, takže žádný takový řeči tu nechci slyšet,“ nakázala mi Violet a podávala mi malou do ruky se slovy, „neublížíš jí, je přece stejně velká jako...“ „Jako Darcy, jako moje Darcy, když se narodila,“ odpověděla jsem s úžasem. Byla to malá princeznička.

  „Ahoj sluníčko,“ zašeptala jsem, když jsem malou držela stabilně v náručí, a usmívala se na ni. Ona začala otevírat očka a začala si mě prohlížet. Vůbec nezačala plakat, jako to dělají občas jiné děti.

  Zvedla svoji ručičku a začala mi sahat na obličej. Byl to kouzelný okamžik, cítila jsem se, jako kdyby Elin s Darcy byly zase miminka a já si jednu z nich chovala v náručí.

  Najednou mě chytila za vlasy a sevřela ruku v pěst. Jenže však rukou netrhla ani neudělala nic jiného, jen znovu zavřela oči a držela moje vlasy. Nic víc.

  Růžové tvářičky, maličké prstíčky, trochu vlásků na hlavě, brodné nehty na rukou. Velikost hlavy jako velikost mojí dlaně. Chci taky miminko. Svoje vlastní miminko.

„Jsme doma!“ zavolal Tinus, když se otevřely dveře. Probudil však malou Sophii, která se hned rozplakala. „Mám ti ji dát nebo ji můžu... Zkusit uklidnit..?“ zeptala jsem se Vio, ale ona hned bez jakékoli problémů odpověděla.

  Já jsem si s malou tedy stoupla a šla se s ní procházet po dolním patře, aby se uklidnila.

  „Tak jak jste se měli?“ slyšela jsem Tinuse zeptat se Vio a pak jsem poznala, že si dali pusu. Jsou spolu krásní.

  Malá Sophie se začala uklidňovat a znovu bylo slyšet otevření dveří. Tentokrát to byl Marcus, který se zdržel se sundaváním bot a pak šel za Violet. Chtěla jsem si poslechnout jejich rozhovor a se Sophii, která byla zticha, to šlo.

  „Úplně se rozzářila, když malou viděla, je teď s ní, běž za nima a zkuste si ještě o jejím těhotenství promluvit,“ domlouvala mu Violet a já hned na to slyšela kroky sem. I přestože jsem poslouchala rozhovor, vnímala jsem více to malé sluníčko u mě v náručí.

  „Em,“ vydechl Marcus ode dveří a přešel ke mně. Já jsem k němu zvedl jen pohled a pousmála se. Marcus ke mně přešel a vtiskl mi polibek na čelo. Jak já ho miluju.

  „Čím dál tím víc se ukazuje, že to s dětma umíš,“ řekl po chvíli. Nevím, jestli má pravdu, ale... Já tu malou mám prostě ráda. Možná kvůli tomu, že jsem o vlastní přišla...

  „Měla by sis to nechat, aspoň na zkoušku, jestli to vůbec donosíš... Em, já vidím, že miminko bys chtěla možná víc než mě za manžela,“ zasmál se, ale já musela zapřmemýšlet nad jeho slovy. Víte, že má vlastně pravdu? Tedy... Nemá, ale chci miminko. A to moc.

  „A když znovu potratím..? Macu, já to psychicky nezvládnu...“ zašeptala jsem. „Nic se nestane, nic, slibuju,“ ujišťoval mě Marcus. Neříkej něco, co nemůžeš splnit a ani nesplníš...

  Moc dlouho jsem nad tímhle neměla šanci přemýšlet, protože zazvonil znovek, ke kterému vyšel asi Tinus nebo Vio.

  „Em s Marcusem, chtěj vás!“ zavolal Tinus. Takže Tinus byl otevírat.

  Přišli jsem ke dveřím, ve kterým stal Brandon. Víc jsem si přivinula malou Sophii k tělu a bála se, co bude chtít.

  „Co tu chceš?“ zeptal se Marcus naštvaně. „Promluvit si, jen promluvit si, můžu dál?“ Marcus se na mě otočil a já po chvilkovém zaváhání přikývla. „No, tak jdem do obýváku,“ rozhodl Marcus, ale na mě zavolala Violet.

  „Em! Můžeš na minutku?“ Odešla jsem tedy do kuchyně, kam asi mezitím přešla.

„Nevšímej si ho a neměj strach, máš tam u sebe Marcuse, ten tě jen tak nedá a nakrm malou, sama by se na jídlo nevzbudila, co říkal Edvin,“ vysvětlila mi a podala mi láhev s mlíkem do ruky. „Jo, jasně, dobře,“ přikývla jsem a vydala se za do obývacího pokoje.

  Marcus tam seděl naproti Brandonovi a poslouchal ho, jenže když si všiml mě,nepřerušil ho

  „Počkej, chvíli. Em, posad se ke mně,“ vyzval mě téměř okamžitě a já se tedy posadila k němu. Jednou rukou mě objal a držel co nejblíže u těla a znovu vyzval Brandona, aby mluvil.

„Takže vlastně ten doktor, neboli Jeffrey, je ten zlej tady a sám věžní jednu 17letou dívku u sebe doma. Znásilnil ji ve 14 letech a od té doby je s dítětem u něj, chtěl bych je zachránit a zároveň bych mohl pomoct vám. Vím, Emil jsem ubližoval já, ale může za to on, vydíral mě. Věřte mi, prosím vás. Šli bychom ho nahlásit na policii, až se dostanu k tý holce, mezitím by byla Emilie doma a já vám pak už jen zavolal, co vy na to?“ snažil se nám vysvětlit Brandon, ale já rozuměla tak polovině z toho. „Za pokus by to stálo, pokud se od Em budeš držet dál,“ zamumlal naštvaně Marcus.

  „Nevšímej si ho, děkujeme za... Informace, ale... Pochop, že vyšiluje kvůli tomu, že-,“ chtěla jsem mu vysvětlit, ale Marcus mě zastavil. „Emil, ne.“ „Kvůli čemu?“ zeptal se Brandon. „Kvůli čemu?! Ty se ještě ptáš! Vždyť je s tebou nebo s tím druhým idiotem těhotná!“ zaječel na něj, a tím probudil malou u mě v náručí. „Marcusi, přestaň a vyříkejte si to tu jako dospělí.“

____________________

Vydáno: 27. 6. 2021