We Made It Together [M&M]

5

Najednou mi začal vedle hlavy začal zvonit mobil a já myslela, že dotyčného, který mi volal zabiju.

  Zvuk mobilu mi hned způsobil bolest hlavy, a tak jsem se snažila najít telefon mácháním ruky po nočním stolku.

  ,,Vypni to," zamumlal Marcus, který mě zezadu objímal. Oba jsme to včera docela dost přestřelili s pitím a šli jsme spát až někdy ve tři ráno. Neřekla bych, že máme úplně kocovinu, jen to prostě není nic pro nás. Oba se napijeme jen jednou za čas a prostě nám to nesedí. Ale včera... To bylo prostě něco jinýho.

  Telefon jsem ale konečně našla a zvedla nějaký hovor. ,,Ano?" řekla jsem do telefonu. ,,Dobré ráno novomanželé, jak jste si užili noc?" zasmál se Tinus do telefonu. ,,Můžeš mi sakra vysvětlit, proč mi voláš v šest ráno? Před chvílí jsme šli spát," zamrmlala jsem otráveně. To mi fakt volá jen kvůli tomuhle?! ,,Tak to jste si asi užili noc plnou vášní," zasmál se, ale pak mluvil dál: ,,hele přivezli mi sem teď nějaký štěně, neřekli mi ani, co tu dělá a čí je a holky si tu s ním hrajou." Najednou jsme se vyšvihla do sedu a zavázala si župan, který jsem jako jediný měla na sobě. Proč? To je prosté. Moje oblečení bylo špinavé a já byla v noci natolik opilá, že jsem nic lepšího nenašla.

Marcus vedle mě ještě něco zarmlal ve smyslu, ať se vrátím, ale já i s telefonem v ruce odešla na balkon, abych nerušila mého spícího manžela.

,,Jaktože tam je? Měla jsem si ho vyzvednout až za dva týdny! Řekli ti něco?" naléhala jsem na Tinuse a nějaká moje únava byla ty tam. ,,Hele klid. Vždyť je to zlatej retrívr, stejnej jak Tico, říkali, že je to taky kluk a nic víc. A proč jsi o tom psovi nikomu neřekla?" ,,No... Měl to být dárek pro Marcuse?" vysvětlila jsem. ,,Dárek pro Marcuse?" ozval se rozespale Marcus z pokoje. ,,Dárek pro jinýho Marcuse, zlato," zavolala jsem a pak víc zavřela dveře na balkon.

,,A co s ním mám teď dělat?" zeptal se Tinus. ,,No co? Vezmi peníze z mýho nočního stolku a běž mu koupit nějakej pelíšek a něco k jídlu, nenecháš ho tam umřít," rozkázala jsem mu. ,,A nemůžu prostě vzít něco, co zbylo po Ticovi?" navrhl mi. Jasně, že můžeš, jen ti to nemůžu takhle říct, protože Tico není můj. ,,Pokud ti to dovolí Anne, tak klidně. Hele my možná přijedeme dřív, takže..." nechala jsem svoji myšlenku zmizet někam do ticha, protože jsme zapomněla, co jsem chtěla říct.

  ,,Proč tak brzy? Vždyť si odpočinete alespoň, ne?" říkal překvapeně a já si povzdechla. ,,Tinusi, já ti něco musím říct," zašeptala jsem trochu smutně, nervózně, zklamaně. ,,Povídej, já poslouchám," vyzval mě tím svým příjemným tónem hlasu a já se naposledy zhluboka nadechla a spustila. ,,Pár týdnů před svatbou mi bylo špatně, chodila jsem na několik vyšetření v nemocnici, jenže před pár dny mi brali krev a mně v den svatby přišly výsledky," vysvětlovala jsem a na chvíli se odmlčela. ,,Pokračuj," řekl zaujatě Tinus. Tak tohle bude těžký říct, i když to vím a chápu, je to prostě těžký. ,,Byla jsem těhotná... To by všechno bylo fajn, ale... Včera se prostě něco stalo a já potratila... Já jen... Jsi můj nejlepší kamarád a asi se doma nebudu chovat úplně hezky, víš... Jsi jedinej kromě nás, kdo to ví, nechci, aby to někdo věděl, ale prostě já si myslím, že ty bys měl," vysvětlila jsem mu a mně samotné začaly stékat slzy po tvářích. Chvíli bylo ticho a já už jen z Tinusova dechu poznala, že den mu to rozhodně nezlepšilo, spíš naopak.

  ,,Em... To je mi moc líto, když jsem ti volal, netušil, že se něco takovýho stalo, promiň, že jsem tě otravoval s takovou prkotinou. A jinak jsi v pohodě? Ty jseš v pohodě?" ,,Jo, já dobrý. S Marcusem jsme normálně na hotelu, ale ani netuším, jak se to stalo. Možná to bylo tím letem? Nebo tím, jak jsem se opírala břichem o kufry... Panebože... Vždyť to je ono... J-já... Jsem... J-já..." spojovala jsem si všechno dohromady. Vždyť já zabila svoje dítě. ,,Em, Em, klid, poslouchej mě. Takhle se to přece nemohlo stát. To je nemožný, určitě to není tvoje vina a ani Marcusova, oba dva jste v tomhle byli opatrní i s holkama. A vůbec. Co ty víš, co vám osud přinese? Všechno má svůj důvod, tak určitě i tohle. I když to bolí, důvod to má," snažil se mi vysvětlit a uklidnit. Asi má pravdu, ale i tak mě to mrzí.

  Nějakou tu hodinku jsme si tam ještě volali, ale pak se po něm začala shánět dvojčata, které měl na starosti, takže jsme hovor položili.

  Vrátila jsem se za Marcusem do pokoje a sedla si vedle něj. Byl stočený k mojí straně postele a místo mě objímal nějakou peřinu. Ze spaní se mračil, takže nemohl mít žádný hezký sen, proto jsem se rozhodla mu dát ruku do hlasů a začít mu je trochu prohrabávat. To míval rád. Vlastně to pořád má rád.

  Zatímco Mac už spokojeněji spal, mně Tinus poslal video s tím malinkým pejskem, jak si s ním holky hrajou. Neubližovaly mu, naopak se k němu chovaly moc hezky. Mají to naučené od Tica. Jeho znají od narození a on je zná od jejich narození. To dává smysl, když je starší než ony.

  Najednou mě z koukání se na video vyrušila Marcusova ruka, která se mi omotala okolo pasu. Zřejmě si ale myslel, že tady takhle sedím kvůli smutku.

  ,,Jak ti je?" zeptal se trochu posmutněle a snažil se mi podívat do obličeje, aby mi mohl vyčíst něco z pohledu.

  ,,Mně? Mně je skvěle, ale usoudila jsem, že ty se budeš muset naučit používat kondomy," podívala jsem se na něj vážným výrazem, přičemž ten jeho se změnil na nechápavý. Vážně mi dalo zabrat, abych se nezasmála. Vypadal jako školák, když má psát test, o kterém nevěděl. ,,No, když je umí používat tvůj bratr, tak proč ne ty?" už trochu jsem se zasmála. On se na mě ale usmál a posadil se za mě, aby mě mohl obejmout.

  ,,Jsem rád, že nemáš tak špatnou náladu."

____________________

Vydáno: 7. 2. 2021