We Made It Together [M&M]

76

Nervózně jsem stál u mamky s Emmou, které hlídaly dvojčata se Samem a vyhlížel nedočkavě Emilii. Je svědek, musí přijít. Bez ní svatba nebude. Kluci mi slíbili, že přijde. Slíbili mi to. A já hlupák jim věřil.

  „Marcusi, uklidni se, určitě přijde,“ snažila se mě uklidnit mamka, jenže já se pouze zmohl na přikývnutí a stále koukal na příchozí lidi. „Do pijde?“ zeptala se Darcy a zvedla na mě a na mamku hlavu, aspoň se o to snažila. „Maminka,“ odpověděla jí mamka, ale já si nemyslím, že to měla dělat.

  Přišli poslední hosté, ale Em stále nikde nebyla. Nepřišla ani na svatbu svých nejlepších kamarádů... Co když umřela? Co když mi sakra umřela?

  Musel jsem dojít pro Tinuae, že už je čas jít, jenže on už tu nebyl. Musel jsem tedy doufat, že už odešel na správné místo a já se musel nepozorovaně vrátit.

  Tinus sotva přicházel a já si tedy šel stoupnout někam za něj na své místo. Vůbec se mi tu nelíbí tak atmosféra, ale asi to bude jen můj problém.

  Začala hrát hudba, ale ne taková, jakou byste čekali. Hrála nějaká pomalá zamilovaná píseň, ne ta ze svateb, ale nějaká, co normálně lidé poslouchají. To je hezký. A značilo to, že má přijít nevěsta.

Koukal jsem na dveře. Vyšla sem Violet. Měla krásně bílé šaty, které krásně zdůrazňovaly její těhotenské bříško. Nebyly příliš dlouhé, aby nezakopla, ale byly dostačující na to, aby nebylo poznat, že má tenisky. Nechtěli s Tinusem riskovat, že by se jí a malému něco stalo. Malej Tinus. To jsou mi věci.

  Tinus celou dobu zkoumal Violet. Držel na ní celou dobu oči. On ji miluje. Já vím, že s ní chce žít. Chce s ní mít děti, vyrůst s ní... Chce to, co já s Em. Doufám, že budou mít šťastnější dobu po svatbě. Sice Tinus má teď ty blonďaté krátké vlasy, na ježka je nebo jak se tomu říká, ale i tak si ho podle mě Violet vezme.

  Svatba byla v kostele a farář začal už něco říkat, když v tom se potichu otevřely dveře a já byl asi jediný, který si toho všiml.

  Trochu jsem se natočil na dveře, když zpoza nich někdo vešel dovnitř. Osoba měla šaty překrásné barvy. Levandulové. Vypadalo to, jako kdyby byla princezna. Vlasy však měla krátké po ramena, takže to, že je princezna, jsem vyloučil. Pak jsem se zaměřil na obličej. Přišel mi povědomý. Hrozně moc povedený, ale více už jsem to neřešil. Podíval jsem se na mamkou s Elin a Darcy a lehce jim zamával a hned se chtěl otočit zas na Vio s Tinusem, jenže jak jsem koukal na Elin, došla mi jedna věc. Mají kompletně celý obličej po Em! Kromě tedy barvy očí, ale tu z dálky stejně nepoznám. Vždyť je to Emil! Je to Emil! A... Kam mi zmizela?

  Porozhlédl jsem se po kostele, abych našel dívku ve fialových šatech, a když jsem ji spatřil, jak problémově dýchá a krčí se v poslední lavici, hned jsem se rozešel k ní.

  Obřad se zastavil a všichni upoutali pozornost na mě. Že já jim teď kazím svatbu? Doufám, že ne tolik.

  Přišel jsem k sedadlu, kde moje milá Em seděla a teď už jsem ji i lépe poznal. Nabídl jsem ji ruku, aby mohla vstát a já ji doprovodit na místo u Viol.

  „Jdeš?“ zeptal jsem se, přičemž Em na to přikývla a vstala. Chytila mě za ruku a já ji odváděl za Vio. Veškerá pozornost byla na nás. Ale od příbuzných byla spíš jen na Emil. Ti věděli, co se děje.

  „Tady ji máš,“ zašeptal jsem směrem k Vio, když jsem odcházel na své místo a Em už byla postavena na tom svém u Vio. Pak už jsem se jen postavil za Tinuse a čekal.

  „Tak a můžeme pokračovat,“ řekl kněz. „Táži se vás pane Gunnarsene, vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou Violet Brennhaug?“ Kostel utichl a Martinus s ním. Neodpovídal, ale Violet se před ním skoro už hroutila.

  „Rád bych řekl ano, ale říkám ne,“ odpověděl po chvíli. Co blbne? To nevidí, že teď Vi asi zlomil srdce? Chudák holka tam stojí a zmateně a zklamaně kouká na Tinuse.

  „Vi, přiznej si to, ty se takhle vdávat nechceš. Dneska se dějí jen katastrofy, na které budeš vzpomínat, kdykoli o svatbě uslyšíš, stejně jako to má Emil. Nechceš si mě brát s tímhle na hlavě, nechceš si mě brát dnes za těchto podmínek. Není tomu tak?“ Co blbne? Co to zase vyvádí?

  Vio se před ním klepala tak moc, že ji musela jít podepřít Emil, která sama měla problém udržet rovnováhu.

  „Asi nejsem fanoušek tvých nových vlasů, a-ale... Na tom nezáleží... Já si tě vzít chci,“ koktala zoufale a hleděla Tinusovi smutně do očí. I Tinus nám nějak zmlknul.

  „Mám pro vás řešení,“ pronesl jsem a přešel jsem k Vio, Em a Tinusovi. „Povídej a zachraň mě,“ mumlal Tinus. Toho taky ještě praštím, ale až potom.

  „Uděláte si svatbu normálně teď, se vším všudy. Vy dva se chcete vzít, to není otázka, já vím, že chcete. Ty nechceš fotky s tímhle chmýřím,“ ukázal jsem na Tinuse, hned potom na Vio, „a ty je nechceš s vaší dcerou u sebe.“ „Co je tohle za řešení?“ zeptal se Tinus a Violet po něm hodila vražedný pohled.

  „Tyhle fotky budou mít svoje kouzlo a vy ho jednou budete milovat, takže fotky, svatbu, hostinu uděláte se vším všudy, Viol kromě alkoholu, ale pak příště někdy, až tobě do doroste, si můžete udělat třeba další svatební fotky a udělat si další zážitek,“ navrhl jsem jim, protože... Sám mám něco podobného v plánu. Ne podobného, ale... No, nesmí mi ten nápad ukradnout.

  „No... Takže ano, beru si Violet Brennhaug,“ řekl Tinus, ale já s Emil jsme stále stáli vedle nich. „No a já taky říkám ano, beru si Martinuse Gunnarsene,“ řekla hned Vio a s Tinusem měla co dělat, aby se nezačali smát stejně jako oddávající. Byl to nějaký mladý muž, takže měl pochopení.

  „Tak si nasaďte prstýnky,“ počkal až to udělají. „A můžete se políbit.“

______________________

Vydáno: 4. 7. 2021