We Made It Together [M&M]

32

„Nemusíš se bát, jdeme jen na oběd k jedněm moc hodným lidem, všechno v klidu, budeš je mít rád,“ uklidňoval Marcus Sama, když jsme odcházeli k jeho rodičům na oběd. Bude tam celá jejich nejbližší rodina. Tinus s Violet, kteří se akorát včera vrátili z Osla, Emma, která tam bydlí, protože je jí sotva 14.

  Sam už je s námi necelý týden a musím říct, že šťastnější dítě jsem nikdy neviděla. S Marcusem jsme mu koupili pár hraček, které si vybral, a vybíral si vážně pečlivě, myslím, že už teď se u nás má lépe než u jeho bývalých rodičů. A to jim nechci nějak křivdit, ale ten kluk se strašně bojí. Nebojí se výšek nebo tak, jako se obvykle boji jeho vrstevníci. Bojí se převážně lidí. Na mě a Marcuse si zvykl, stejně tak na holky. S dvojčaty si taky občas hraje, objímá je, a dokonce usnul a vedle něj hned byla Darcy.

  Vlastně s námi spal jen tři noci, ale i tak měl už dvě noční můry. Při obou přišel ke mně a Marcusovi do postele. Já chápu, že se bojí, a já se také jako malá bála, rozumím mu.

  Zároveň jsme se z oslovení teto a strejdo propracovali k oslovení Em a Macu. Sám už ale pochopil a my mu i vysvětlili, že tu není jen na chvíli, ale napořád. Sám si tedy odvodil, že teď jsme jeho maminka a tatínek, sice nám tak neříká, ale co, je to šikovnej kluk.

  „Dáš mi ruku, abychom tam vešli spolu a ani jeden se nemusel ničeho bát?“ zeptal se Marcus Sama a natáhl k němu ruku. Sam ho hned chytil za ruku a mně se pro změnu ze svěření vyvlékla Elin a vyběhla k oknu, kde viděla Tica.

  Já se nad tím jen zasmála a zavolala na ni: „El, pojď sem, musíš jít dveřmi.“ Mezitím už Marcus se Samíkem otevřeli dveře a vcházeli dovnitř. Nechala jsem je tak v klidu vejít, protože pro Sama je to úplně nové prostředí a noví lidé. Vlastně Anne ani Erik, dokonce ani Emma o Samovi neví.

  „El, přestaň zlobit, chceš přece za Emmou,“ zavolala jsem na ni trochu naštvaně, když nechtěla od Tica za sklem odejít. „Emma!“ vykřikla a rozběhla se do domu. Darcy pomalinku překračovala práh, až jsme nakonec došli dovnitř.

  Holky běžely za Ticem a já věděla, že se jim ti ani nemá šance nic stát, budu na ně dávat pozor, ale jaká je šance, že se teď něco stane?

  „Ahoj mami, tati, Emmo,“ pozdravil Marcus, když se dostal do kuchyně, kde probíhaly přípravy na dnešní oběd. My jsme tu byli překvapivě ještě před Tinusem s Vio.

  Tak nic. Ti teď vchází do dveří.

  „Ahoj Marcusi, jak se máte, jak-,“ vyptávala se Anne, ale zasekl se jí hlas, když se na Marcuse se Samem otočila. Anne na nás nechápavěji koukala a Marcus mezitím zašeptal povzbudivé neboj se do Samova ucha.

  „Tak počkat... To... Mi nějak nedochází,“ řekla zaraženě a stále čekala na vysvětlení. A stejně tak už i Erik.

  „Tohle je váš vnuk Samík, nás adoptivní syn, a Sami, tohle je babi s dědou,“ představil je, i když Anne a Erik vypadali pořád trochu nechápavěji. V tu chvíli už se sem ale přiřítila čtrnáctiletá Emma a začala se s ním zdravit a poznávat.

  „Ahoj, já jsem Emma, jak se máš? Nechceš se podívat na pejska, co tu máme? Nebo na autíčka? Nebo tu možná jsou někde vláčky,“ vychrlila na něj a on na ni překvapeně koukal. „Jdeš se mnou teda?“ nabídla mu a nastavila mu ruku. Sam se jen tázavě podíval na Marcuse a ten přikývl. „Jen běž, ona ti neublíží,“ vysvětlil Marcus a pustil Samovu ruku. „No to bych si prosila,“ zamrmlala Emma, přitom hrála uraženou, vzala Sama za ruku a vyšla s ním někam pryč.

  „Dobrý den a já jdu za holkama,“ ozvala se najednou Vio, které jsem se trochu lekla, pak jsem se tomu zasmála a i s ní odcházela do obýváku za Ticem a holkama.

  Chvíli jsme tu takhle všichni blbli, Marcus šel Anne ještě pomoct s obědem a po obědě jsme měli takovou celkovou rodinou debatu. A na začátek říkala něco Emma.

  „No takže... Ty to víš, ty nic neříkej!“ vykřikla na mě nejdřív a já jen přikývla a pokračovala, „no prostě ten videoklip bude úplně luxusní! Dvě hlavní postavy zamilovaný do sebe, prostě hustý! Že jo? Ale lepší by bylo, kdyby to nebyl Brandon s Emil.“ Marcus na mě po tomhle hodil nechápavě naštvaný pohled. „Promiň, nějak jsem ti to zapomněla říct,“ omlouvala jsem se, ale on nad tím jen zakroutil hlavou. Asi to probereme až doma.

  „Ups, to jsem asi řekla něco, co jsem neměla, že?“ zarazila se najednou Emma a já trochu přikývla. „Tak sorry, příště se tě zeptám,” zasmála se trochu a teď přišla s novinkami řada na Tinuse s Violet. To taky vím. A nechápu, proč na ně přišla řada, když Emma toho řekne ještě tak tisíc.

  „No takže... My jsme se tak trochu zasnoubili, před pár dny v tom Oslu, svatbu plánujeme na jaro až Vio bude mít po maturitě,“ vysvětlil Tinus a Anne s Erikem jim věnovalo úsměv ještě před tím, než začali mluvit. Moc jim to přejí. A já taky. Ani nevíte, jak moc.

  „Tak to vám moc gratuluju, pojďte sem,“ vyhrkla hned Anne a šla je oba obejmout. Erik něco také Tinusovi říkal, ale to jsem nějak přeslechla. Stává se no.

  Dokonce i já a Marcus jsme je přeci jen objali a já s Violet prohodila pár slov. „Gratuluju, už od začátku vám to spolu sluší,“ usmála jsem se na ni a vřele ji objala. „Jo, děkuju, upřímně jsem to ani nějak nečekala, s Tinusem jsme o tom nemluvili a najednou se tak vynořil s prstýnkem. Překvapilo mě to,“ konstatovala a i při vyprávění z ní bylo stále poznat překvapení. „Jdte si souzeni, to je jasný a já to samozřejmě věděla hned jako první, ještě než jste se znali jsem věděla, že se jednou zasnoubíte,“ vychvalovala jsem se egoisticky, ale ona se nad tím jen zasmála.

  „Tak a teď mi ještě řekni, kdy plánuješ další dítě, abych se taky na to připravila, víš co, abychom byli těhotný ve stejnou chvíli, vždyť by to bylo hustý, ne?“ zasmála se pro změnu zase ona a já se, teď už s falešným úsměvem, zmohla pouze na přikývnutí.

____________________

Vydáno: 29. 3. 2021