We Made It Together [M&M]

21

,,Macu? Sehnal jsi to pyžamo?" zeptala jsem se ho, když jsme se srazili ve dveřích. ,,Ano, dokonce tu mám pár autíček," přikývl a pokynul hlavou na svoje ruce, kde to všechno držel. Já jsem mu to vzala z rukou, a když už jsem u něj byla rovnou tak blízko, krátce jsem to políbila. ,,Jseš poklad," zašeptala jsem a nechala ho si sundat botu.

,,Kde je vlastně Sam?" ptal se, když už vcházel do vnitřních prostorů našeho domu. ,,V obýváku si hraje s Tinusem se Sammym, ale už skoro půl hodiny tam usíná," vysvětlila jsem mu a odcházela jsem do obývacího pokoje.

Tinus koukal na fotbal, drbal Sammyho, který ležel kousek vedle něj, a Samík se unaveně opíral o Tinuse. Autíčka, která jsem měla v ruce, jsem položila na prázdnou stranu gauče a pak se přisunula k Samovi.

,,Samíku? Půjdeš ke mně? Já tě odnesou do postýlky," nabídla jsem mu a natáhla k němu ruce na znamení, že bych ho odnesla. On se rozespale a pomalinku přesouval a já ho nakonec vzala do náruče a odnášela nahoru. V rukou jsem měla rovnou i to pyžamo, do kterého ho převleču, a na cestě se ke mně připojil i Marcus.

To skoro spící dítě jsem položila na postel a chtěla mu pomoct sundat triko, které měl na sobě, nejdřív jsem se ale musela otočit na Marcuse, který byl vedle mě.

,,Běž uložit holky, celý den se všichni zajímáme o Sama, tak určitě budou rády, když se jim konečně bude věnovat tatínek," napadlo mě a on tedy přikývl. ,,Tak za mnou pak přijď," řekl ještě před svým odchodem, kdežto já už se plně věnovala převlékání Sama. Vlastně zatím ani nemáme vymyšleno, co s ním uděláme. To budeme muset s Marcusem vyřešit, až za ním přijdu do pokoje.

,,Same, pokud by ses v noci vzbudil nebo třeba bál, pojď hned do pokoje vedle a vzbuď mě, nebo Marcuse, to je ten kluk, jak tě našel, ano?" vysvětlovala jsem mu ještě, než jsem opustila pokoj, ve kterém bude dneska spát. ,,Jo," přikývl a snažil se se přikrýt. ,,Lehni si, já tě přikreju," nabídla jsem mu a on si i s někým plyšákem, kterého jsem mu tady někde našla já, lehnul. Já vzala peřinu a pořádně ho s ní přikryla. ,,Tak dobrou, Sami," řekla jsem ještě a on už v nehraném polospánku jen zamrmlal něco nazpět.

Já se pomalu tedy odebrala do mého a Marcusova pokoje, kde jsem našla Marcuse, ze kterého si tři taková stvoření udělala postel. Elin Macovi ležela na hrudníku, Darcy na noze a Sammy na břiše a Darcy malém kopal do hlavy. Takže s tím zase budu muset udělat něco já.

,,Radši si ani neptej," ozval se Marcus, když si všiml, že na něj koukám. ,,Já se jen snažil je uspat," bránil se potichu, ale já se nad ním trochu uchechtla. Postupně jsem holky vzala a přenesla je do jejich postýlek, díkybohu se mi povedlo je nevzbudit, a tak jsem si v klidu mohla lehnout vedle Marcuse.

,,Tak jak?" zeptal se Marcus, ale stále se nemohl nikam otočit, protože na něm ležel Sammy. ,,No... Myslím, že hned usnul, kdyby tě v noci budil nelekni se, řekla jsem, že může, kdyby něco, ale... Co s ním uděláme?" zeptala jsem se ho, a dokonce i ve stejném oblečení, co jsem měla na sobě, jsem se zahrabala pod peřinu vedle Marcuse. ,,Myslím, že bychom ho měli odvést do dětského domova..." odpověděl po chvíli Marcus a já se na něj překvapeně podívala. Ten klučina si asi prošel peklem a on ho chce dát do děcáku? Marcus Gunnarsene, jseš to ty?

,,Proč bys to dělal?" vyhrkla jsem překvapeně. ,,Ty..." začala jsem, ale hned jsem se opravila, ,,chci říct my, my mu můžeme dát... Domov? Který on neměl a ty se rozhodneš ho dát do děcáku?" ,,Em, ale já to nemyslel takhle, poslouchej. Našli jsme dítě prakticky na ulici, vůbec nic o něm nevíme, mohlo by nám lhát, což já si nemyslím, ale mohlo by, možná ho řídce hledají a my bychom měli problém z toho, že jsme ho prakticky unesli. Kdyby se nám jen tak někam ztratily holky, taky by ses bála, takže by asi bylo rozumný ho tam odvézt, domluvit se tam s těma lidma, třeba ho párkrát navštívit a uvidíme, nepřijde mi jako dobrý nápad si tu jen tak nechat úplně cizí dítě, i když je mi ho taky líto, musíme se něčím řídit," snažil se mi to celé vysvětlit Marcus a já si snažila spojit veškeré souvislosti dohormady.

,,Když to řekneš takhle, tak bych to asi udělala stejně," přiznala jsem po chvíli přemýšlení. ,,Takže já ho zítra odvezu a co budeš dělat ty?" zeptal se mě a z jeho hlasu byl poznat docela velký zájem. Aby taky ne, když jsme manželé. My jsme vážně manželé. A to je nám teprve dvacet.

,,Lásko, jseš tu?" snažil se znovu Marcus získat moji pozornost. ,,Jo, jasně, ehm... Ráno asi nic, ale po obědě si mamka bere holky a já mám taky něco domluvenýho," odpověděla jsem mu s takovým krátkým zpožděním. Něco domluveného? Já si neumím vymyslet lepší lež. Ale co mu mám říct? Nemůžu mu přece říct, že jeho žena přijde znovu zmlácená, protože ho chce ochránit. To nejde. Je to proti pravidlům. Zabili by ho a stejně tak holky.

,,Domluvenýho? S Vio nebo někdo takovej to je?" zeptal se a v jeho hlase byla poznat starost. ,,Jo... Jedna holka z Møsjenu, jede za mnou, teda vlastně já jedu za ní," snažila jsem se mu vysvětlit, ale moc přesvědčeně nevypadal. ,,Hlavně na sebe dávej pozor, nechci, aby se ti něco stalo, nemám jít s tebou, abych... Kdyby se něco dělo?" navrhoval mi starostlivě. Nevěří mi ani trošku. Takže lhaní mi nejde.

,,Ty jedeš se Samem, už to bude dost těžký, budeš muset jet bůhvíkam a ještě s cizím dítětem," povzdechla jsem si trochu. Naše společné dny se pomalu krátí a mně přijde, že se vídáme méně a méně.

,,Mám nápad," vyhrkla jsem zničehonic. ,,Povídej," pobídl mě Marcus se vřelým úsměvem na tváři.

,,Měli bychom si udělat nějaký společný den nebo alespoň večer."

____________________

Vydáno: 14. 3. 2021