We Made It Together [M&M]

56

„Tati!“ zaječel Sam a rozběhl se ke mně. „Nazdárek Sami, tak jak bylo s tetou a s babi?“ zeptal jsem se ho hned, jak jsem si ho vyzvedl do náruče. On se mě pevně chytil za triko, aby nemohl spadnout a začal povídat. „No... No... Ona... Babička... Je hodná a-a-a dala nám cukroví a pejsi tu jsou oba a poháky,“ vysvětloval mi tak nadšeně, že nemohl ani přijít na slova. Určitá písmenka mu však ze slov ještě vypadávají. Je to roztomilé.

Když zaslechl, že ještě někdo přichází to pokoje, hned se naklonil blíže ke dveřím a zeptal se: „Maminka?“ „Ne, za maminkou půjdeme hned teď, jen musíme najít ještě ségry, tohle je strejda, co sem jde,“ upřesnil jsem a on se zamračil a ohrnul ret. „Já chci za mami...“ kníknul a já si jen povzdechl. No co s tebou mám dělat, Same?

  Abych vám trochu vysvětlit tu situaci, Tinus s dětmi zítra odlétá na dovolenou. Spíše se tam úkryt. Nakonec letí do té Anglie, ale byly tu takové návrhy, kdy se měli vydat k moři, pak také na pyramidy a různě, ale to jsme usoudili, že je nesmysl. Teďka přijela mamka s dětmi do hotelu, kde přes noc zůstanou, ale dnes se s dětma jdu podívat za Emil. Myslím, že i mamka říkala, že se tam přijde podívat, ale nevím, je hodně unavená z toho, že musí ty caparty hlídat. Nechtěl jsem, aby toho měla tolik.

  Mimochodem víte, kdo s Tinusem jede ještě na dovolenou? Ne, není to Violet a nejsem to ani já, ale je to Emma. V jejím ročníku se to dá omluvit a teď se hlavně ve škole nic zajímavého neděje. My jsme ji nutit nechtěli, ale sama se nabídla. Mám Emmu rád a stejně tak Tinuse. Vážně je mám oba dva rád. Jsou to moji sourozenci, ale myslím, že mezi sebou máme hezké pouto. Ale víte, kdo ho má ještě hezčí? Emma a s Emilií. Jsou jako sestry, věřte, nebo ne, ale je to tam. Emma už od mala chodí za Emilií, místo mě s Tinusem, občas to zamrzí, ale jsem rád, když je vidím spolu, že spolu vychází. Nechtěl bych, aby se třeba moje přítelkyně nesnesla s mojí rodinou. Co bych pak dělal? To netuším, ale nad tím nemusím přemýšlet. My se ti máme všichni rádi.

  „Tak co? Jdeme za Emil?“ zeptal se Tinus, když konečně přišel ke mně a Samovi. „Jo, my bychom taky rády šly,“ ozvala se Emma s Elin v ruce. „Že chceš za maminkou, viď?“ otočila se zpět na Elin a ona hned začala přikyvovat svým žvatláním. „Jo, ci, ci, ci, ci!“ začala jančit a skoro pištěla. „Dobře, ale musíte najít Darcy a musíte být potichu, maminka potřebuje klid, takže my se v klidu vydáme za ní, ano?“ smlouval jsem a očekával, že se mi dostane samých pozitivních reakcí, což se také stalo.

  „Jo! Buveme!“ přikyvoval hned Elin a Sam taky zaječel něco na souhlas. Já s Tinusem a Emmou jsme se nad tím museli zasmát. Já ty děti zbožňuji.

  Na každého z nás se přilepilo jedno dítě, kterému jsme pomohli se obout, vzít si bundu a čepici, a vydali se takhle po dvojicích do nemocničního pokoje.

  Na Tinuse byla přilepena Darcy, na Emmu to byla Elin a na mě San. U holek nechápu, čím to je, ale Sama je to pochopitelné. Jsem jeden z mála dospělých, kteří mu neublížilo.

  „A teď všichni ticho, ať nikoho nevzbudíme,“ řekl jsem, když jsme vešli do nemocniční haly. Mohli by tu sice křičet, ale bude lepší, když budou v klidu.

  Postupně jsme se přesouvali až k Emiliinu pokoji, kam jsme se nakonec po čtvrt hodině dostali. Ono je to s těmi dětmi těžší, za to já nemůžu. U Emiliina pokoje jsem ale zaťukal a čekal na to, až nás pustí dovnitř.

  První jsem do místnosti vešel já se Samem a jeho reakce byla naprosto očekávaná.

  „Mami!“ zaječela a snažil se vyšplhat na Emiliinu postel, která byla skoro stejně vysoká jako on.

  „Same, dávej pozo-,“ chtěl jsem ho napomenout, ale v tom vykřikla naše holky, z čehož jsem usoudili, že nemá cenu, se snažit je zklidnit.

Vlastně mě celkem překvapuje, že se tady zatím nic nestalo. Už je to týden od toho, co Tinus odjel pryč odsud a Brandon tady nebyl, Tobias tady nebyl ani ten... Anton! Kdo vlastně byl Anton... To není ten děvkař ani ten, co políbil Emilii, hm... To je vlastně ten, co mě miloval! Stejně nechápu, jde to vzal. Nemůžou mě milovat dva lidi najednou.

  „Co je todle?“ vyrušila mě najednou Darcy z mého přemýšlení. Ukazoval akorát na nějakou hadičku, který byla vpíchlá do Emiliiny žíly na pravé ruce.

  „No... Víš... To je taková věcička, která kontroluje, jestli se s vámi budu moct vrátit domů,“ snažila se vysvětlit Emilie, ale hned na to se ozval Sam a začal se překvapeně ptát.

  „Ty pojedeš domů? Pujdeš s námi? Ceš zmrzlinu?“ zeptal se jen tak zničehonic, ale Emil s tím neměla očividně žádný problém, protože dále odpovídala. „Jo, pojedu s vámi, ale podle tady těchto přístrojů zjistí, jestli už můžu dneska anebo až za týden, prostě mě tohle kontroluje,“ snažila se mu vysvětlil, ale podle jeho výrazu jsme poznal, že to nepochopil.

  „Nechápu,“ oznámil nám a falešně si povzdechl. Nikdy bych nečekal, že někde seženu takovéto dítě. Když to nechápe, tak si řekne, ale dělá u toho hrozné obličeje.

  „To pochopíš, až budeš starší, ono to jen kontroluje maminku, jestli se má fajn jako třeba veverka Ted,“ napadl mě jako první jeho oblíbený plyšák, ale všichni se na mě podívali tázavým pohledem.

  „Jaká veverka Ted?“ zeptal se Tinus hned a já chvíli přemýšlel. No, co mu řeknu? „To je oblíbený plyšák Sama, je to zubař a prý opravuje všem zuby, hlavně psům a koním,“ vysvětlil jsem.

  „A mně by moje křivé zuby neopravil?“ navrhla Emm Samovi, ale ten jen zakyval záporně hlavou.. „Ne, ty bys mě rušila mami, jenom Emmi bude opravovat a mami a tati a-a-,“ snažil se ze sebe ještě něco dostat, ale zasekl se.

  „Prosimtě, to vyřešíš potom, teď si pojď sednout pryč od maminky, abys ji neublížil.“

_____________________

Vydáno: 1. 5. 2021