We Made It Together [M&M]

77

Emilie

  „Mamí! Koukej!“ volala Elin a ukazovala mi, jak rychle už umí běhat. „No jo, jsi šikovná, ale pojď za tátou, musí ti znovu utáhnout tu mašli na šatech.

  Elin tedy pomalu přiběhla k Marcusovi, která seděl na židli u stolu vedle me a začal jí zavazovat tu mašli.

  „A co furt děláš ty? Držíš Darcy jako klíště a pořád kontroluješ čas,“ zeptal se mě Marcus, ale já Darcy stále pevně držela a dívala se, jak maluje nějaké omalovánky, co někdo sehnal. „Au, bebí mami,“ upozornila mě Darcy, ale já se zmateně podívala na Marcuse. „Jaký bebí?“ „To nevíš, že ji Jeffrey zmlátil?“ zeptal se opatrně Marcus. Cože udělal?!

  „Je to hodně ošklivý?“ zeptala jsem se hodně potichu, aby nás nikdo jiný neslyšel. „Už se to hojí ani ji to nevzbouzí, když spinká,“ vysvětlil Marcus a já se snažila najednou najít dvě zbylé děti. Sam byl kousek od nás a bavil se s Emmou, které to doufám nevadilo, a Elin si začala hrát se Sofií, která tu byla s Edvinem.

  „A proč se pořád díváš na ten čas?“ zeptal se Marcus znovu. „Jeffrey,“ odpověděla jsem jednoduše. Marcus jen protočil očima a vstal od stolu, kam jsme si všichni po obřadu šli sednout. Stůl byl venku na zahradě kostela, takže... Ne moc daleko.

  „Hned jsem zpět,“ řekl Marcus a začal někam mizet. Už jsme měli všechny jídla a teď už se mohou jíst jen zákusky a začít pomalu pít.

  „Policie vše ví, pojedou ho sem zatknout a čekat na něj, někdy budeš muset jít k výslech. Už ho nahlásil Tobias, Brandon i Anton a i já, když přijely děti, takže bez problémů,“ oznámil mi Marcus, když sem přišel. „Nesmí už nikomu ublížit,“ zašeptala jsem a vtiskla Darcy pusinku na temeno hlavy.

„Začnu pít asi až potom, ne?“ zeptal se Marcus a já trochu přikývla. A co kdybys nepil vůbec? Já bych se chtěla dostat v klidu domů. Víš Marcusi?

  Marcus jedl a povídal si s ostatními, já jsem ve střehu hlídala všechny děti, co na svatbě byly, a dávala pozor, jestli Jeffrey nesehnal někoho, kdo by se dostal na svatbu mezi ostatními.

Stejně většina hostů byla od Tinuse, stejně jako to bylo u nás, akorát tam byla většina hostů od Marcuse.

  Po nějaké půl hodině jsem slyšeli sirénu policistů a mně i Marcusovi došlo, co se děje. Jeffrey. Něco s Jeffreym.

  „Půjdu se tam za chvíli podívat,“ řekl Marcus, který zatím pil jen nějakou kolu. Kdyby to tak pokračovalo, bylo by to dobře.

  „Ne, ublíží ti,“ protestovala jsem. Nemůže tam jít. Ne, ne, prostě ne.

  „Tak... Za hodinu třeba a teď už jsi jdu pro pivo,“ oznámil mi a odešel. Malá Darcy na mém klíně si stále vybarvovala, i když... Všichni víme, jak děti vybarvují. Spíš přes to čmárají. A Darcy si tam dokonce kreslí svoje vlastní věci. I tak to dělá tak pečlivě a jistě. Darcy bude spíš taková klidná a Elin bude taková ta, co furt někde lítá a chodí ven. Ale kdo ví, třeba se to změní, nejsou jim ani ne dva roky, to nejde poznat.

  Když se začala uvolňovat atmosféra, přesedla si ke mně Violet. Původně jsme měly sedět vedle sebe, já vedle asi její matky, Vio z druhé strany vedle Tinuse a Martinus vedle Maca, ale kvůli holkám, jsme si sedli jinak.

  „Tak, jak se tu cítíš?“ zeptala se, ale já si nějak nebyla jistá, jak je to myšleno. „Jako... Tolik lidí po dlouhý době,“ upřesnila mi. „Všechno v pohodě, jen bych... Chtěla vypadnout dříve než poslední hosté. Holky a... V noci prostě ne,“ vysvětlila jsem jí, ale ona přikyvovala. „Úplně tě chápu, ale auta na odvod jsme neplánovali, budeš muset sehnat někoho, kdo vás odveze. A nás vlastně taky. Ti dva budou za chvíli našrot a-,“ najednou se zasekla, když uslyšela Marcusův už opilý řev. Vždyť začal pít před chvílí, ale... Je pravda, že je už sedm večer, ale říkal, že pít nebude. Dokáže si představit, jak je to pro ně těžký? Asi... On to měl těžší, když musel být s holkami sám, ale...

  „Neboj, Tinus na tom nebude o nic moc líp a taky říkal, že se kvůli malýmu neopije,“ uklidňovala mě Viol. „A neříká furt náhodou, že je holka?“ zarazila jsem se teď na chvíli, jenže Vio si těžce povzdechla.

  „Jo, říká, je to... Deprimující. Já bych taky chtěla holčičku, ale nevadí mi, že to bude kluk, budu stejně ráda, jenže to, co předvádí Tinus, je... Příšerný. Někdy mám strach, že ho ani nebude mít rád,“ vyzpovídala se mi a začala si hrát s culíkem, co měla Darcy na hlavě.

„Teto, ne!“ naštvala se trochu Darcy a my s Vio jsme se tomu maličko zasmály. „Ano, promiň, princezno,“ omluvila se jí hned.

  „A vůbec. Jak se teď cítíš ty? Nedělala jsi doma snad všechno sama, ne..? Já je klidně praštím oba dva, vždyť ví, že jseš těhotná,“ zajímala jsem se tentokrát já. „Tinus dobrý, asi klasika, pomáhal, vařil. Marcus vlastně to samý a na mě většinou zbylo hlídání dětí, když jsme byli vevnitř a když chtěly jít ven blbnout, tak s nimi šli kluci. Občas jsem pomáhala s obědem teda pro ně, s tím měli kluci občas problém, ale jinak perfektní. A ještě-,“ teď už ji vážně přerušil Marcus, ale tak moc, že jsem se na něj musela otočit.

  „No pojď sem dítě! Ke mně pojď! Jdeme si hrát!“ volal Marcus na Elin. Já ho zabiju. Než jsem stihla cokoli říct, Marcus už bral Elin do náručí, ale nevypadlo by, že ji drží nějak opatrně. Úplně naopak.

„Marcusi, dávej na ni pozor!“ zavolala jsem na něj, ale on mě dočista ignoroval a šeptal tomu dítěti něco do ucha.

  „Tři! Dva! Jedna! Teď!“ zaječel Marcus a vyhodil Elin do vzduchu, ale naštěstí znovu chytil. „Marcusi Gunnarsene, okamžitě to dítě postav na zem,“ nakázala jsem a vrazila Vio Darcy do rukou a vydala se za debilním Marcusem.

  „Klídek, všechno mám pod kontrolou!“ zavolal a ptal se Elin, „chceš ještě?“ „Jo!“ To dítě nemůže odpovědět nic inteligentnějšího. Stala jsem se tedy svědkem toho, že Marcus naši dceru znovu vyhodil do vzduchu, ještě o pár centimetrů víš, než předtím, ale už ji nechytil, když se měla vracet na zem. Takže další, čehož si všichni všimli, byl dětský bolestivý pláč.

_______________________

Vydáno: 7. 7. 2021