We Made It Together [M&M]

10

  ,,...tell me is it gonna be another lonely heart tonight? Without you, without you..." dozpíval jsem poslední část mojí nejnovější písničky. Emilie tady s námi sedí ve studiu, poslouchá nás, zatímco holky spí ve vedlejší místnosti. Přišla sem jenom na chvíli, protože je jasné, že až budou holky vzhůru, bude muset pryč, říkala, že si nás prostě chce poslechnout. Jela s námi do Trondheimu, pár dní tu s námi byla a dnes prý bude zase odjíždět. To tu nemůže počkat těch čtrnáct dní?

  Najednou jsem skrz okýnko zaregistroval, že se obě holky probudily a začaly brečet. ,,Tak my už asi pojedeme domů," řekla najednou Emil a odešla do vedlejší místnosti. Já jsem ignoroval všechny v této místnosti a vyšel za Em, která už byla u holek a brala si obě dvě do náruče, aby je uklidnila.

  ,,Vážně už musíš?" zeptal jsem se jí a bral si od ní jednu z holek. ,,A-," chtěla něco říct, ale přerušil ji křik Darcy, kterou měla v náručí ona. ,,Vždyť přebalená jsi, jedla jsi před chvílí a věnujeme ti pozornost, co můžeš chtít," zamrmlala trochu naštvaně a povzdechla si. ,,Pst, culíčku malej," povzdechl jsem si, protože jí Emil utahovala tu její fontánku na hlavě. A ticho. Konečně.

  ,,A ano, musíme už jet. Chci se domů dostat co nejdřív. Můžu si půjčit auto? Nebo nechceš jet s Tinusem a Violet v jednom autě?" zeptala se. To myslí, že ji nechám jít pěšky nebo co? ,,Jasně že jo, pojď, jdu s tebou k autu," řekl jsem a odcházel k východu ze studia, jen jsem ještě vzal nějakou tašku do ruky. ,,Jdeš?" otočil jsem se na ni ještě, protože byla jako zamrznutá. ,,Jo, vteřinku," řekla a vyšla za mnou.

  ,,Em- auvajs!" zakřičel jsem, protože jsem se praštil do hlavy, když jsem dával Darcy do sedačky. Emilie za mnou se tomu trochu zasmála a čekala na to, až jí konečně dám klíče, které jsem měl pořád v kapse.

  ,,Abys na hlavě neměl ještě bouličku," uchechtla sebe Emil, když už jsem zavřel dveře od auta. ,,No jo, ty paní vtipná," protočil jsem nad ní oči. ,,Já vím, já vím a teď ty klíčky," naléhala na mě, ale já si kvůli útoku povzdechl. ,,Nelíbí se mi, že jedete takhle samy, musíš mi slíbit, že budeš opatrná," domlouval jsem jí těsně před tím než jsem jí do ruky dal klíče. ,,Bude nejopatrnější, co to vůbec jde," řekla a klíče mi vzala z ruky. ,,A ty za náma koukej brzo přijet," zasmála se trochu ještě a předtím než vlezla do auta, mě políbila. ,,Emilie Gunnarsen, přestaň si z toho dělat srandu," řekl jsem jí naštvaně. ,,Já vím, že je to vážná věc, nechci, aby se nic nestalo, fakt budu dávat pozor, přísahám," snažila se mě ujistit a já jí to uvěřil. ,,Dej pak hlavně vědět, až budete doma, zatím ahoj," rozloučil jsem se s ní a ona už se zavoláním nějakého ahoj vyjela domů.

Já jsem se vrátil do studia, kde se Tinus i Violet oblékali, protože chtěli jít někam na večeři. Bylo šest večer, takže ideální čas.

  ,,Tak žádná změna plánu? Jedeš až s námi?" zeptala se Vio, když jsem vešel dovnitř. ,,Jo, jedu až s vámi, ale kam půjdeme? Žádná pořádná restaurace není poblíž," stěžoval jsem ji, ale Tinuse hned něco napadlo. ,,Si koupíme tři pizzy někde a sníme je na hotelu, není blbej nápad, ne?" navrhl a my s Violet jsme přikývli.

  Nějaký stánek s pizzou jsme hledali asi dvacet minut, což vlastně není tak dlouho. Já jsem si dal nějakou s několika přísadami, které zněly už samy o sobě zvláštně, Tinus si dal to samý, pořád se musí opičit, a Violet asi sýrovou, myslím.

,,Už se těším na noc," zamumlal Tinus a hned na to si zívl. Už jsme šli s jídlem do hotelového pokoje. Dnešek byl docela dlouhý, to je pravda, ale nevěděl jsem, že nás to zničí až tolik.

,,Nepočítej s tím, že budete dělat nějaký blbosti, mám postel tři metry od vás," zamrmlal jsem a on se na mě nechápavě podíval. Tak jsem si jen povzdechl a vysvětlil: ,,máme jeden pokoj." ,,Že já vůbec jela s váma, jste v tej manželskej posteli mohli bejt spolu," uchechtla se Vio, ale já s Tinusem jsme protočili očima. ,,Prostě dvojčata."

  Když jsme došli do pokoje, všichni jsme si sedli na jejich manželskou postel, otevřeli pizzy, pustili si televize, ve které teď dávali zprávy, a prostě a jednoduše jedli.

  ,,Letošní zimu bylo v Oslu zachráněno přes více než tisíc veverek. O většinu z nich se postarala záchrana stanice na kraji města, ale objevili se zde i tací lidé, kteří si veverky brali domů a sami se o ně starali. Například paní Helga má doma veverku už půl roku, pojďte si s námi společně poslechnou, jak vypadá bydlení s veverkou. Dobrý den Helgo, mohla byste nám to trochu popsat?" říkala moderátorka v televizi a Violet na to zaujatě koukala. ,,Hlavní problém je v tom, že nikdy nevíme, kdy se veverka Soňa vrátí. Někdy je to do hodiny, někdy do dvou dnů. Zvykla si už na nás a má u nás doma takový malý pelíšek..." Chvíli tam ještě něco povídala o veverkách a reportáž o chvíli skončila.

  ,,Nyní jsou tu krimi zprávy a nejnovější zprávy ze silnice od Trondheimu do Møsjenu," ozvalo se z televize a já trošičku zbystřel, ale přece vím, že Emil jezdí opatrně, takže to nemůže být o ní. Najednou se tam ale objevila fotka černého sešrotovaného auta a ještě nějakého šedivého a já zbystřel.

   ,,Před hodinou se na jedné z naších největších silnic stala doslova tragédie. Opilý mladík jel nepovolenou rychlostí, chtěl předjet auto před ním, naneštěstí si nevšiml auta ve vedlejším pruhu a poté následovala srážka. Šedivé auto opilého mladíka se střetlo s autem černým, ve kterém jela matka s dvěma ročními dětmi. Na místě propukl i požár. Všichni účastníci nehody leží ve vážném stavu v Trondheimské nemocnici. Celý případ bude brzy prošetřovat policie..." V televizi ještě něco povídali dál, ale já okamžitě sáhnul po svém telefonu a vytočil jsem Emiliino číslo. Třeba to nebyla ona a já si jen něco nalhávám.

___________________

Vydáno: 14. 2. 2021