Eldiara: Bílá Vrána✓

126.Ticho

Na větší pořádnou křižovatku narazili takřka okamžitě.

Té první, kdy se bludiště rozdělovalo na dvě chodby, si nevšímali-Ferox tam navíc zaletěla a oznámila, že je to stejně slepá ulička.

Takže šli chvíli společně.

Aurinovo světlo poletovalo nad nimi a odhalovalo jen malý kus stěn, takže strop se ztrácel v temnotě. Před nimi i za nimi se taky všechno nořilo do tmy, dokud se tam neobjevili oni se světlem. Aurin se projednou nesnažil zvýšit jas, aby je nic nepřepadlo-potřeboval si ponechat síly, až se budou muset rozdělit.

Stěny byly od sebe v pečlivé vzdálenosti od sebe, uličky ostře řezané, jakoby se ten, kdo to stavěl, staral o to, aby bylo všechno na míru. Podlaha byla na rozdíl od minulých částí jeskyně hladká a nepochybně opracovaná, skoro splývala se stěnami. Všude ve vzduchu se vznášel zatuchlý pach mokrých kamenů, ale to bylo všechno. Žádná krev, žádné nezvyklé pachy podivných monster. A byla tu zima. Vlhko jim zalézalo pod kožich a ve spokojení s chladným vzduchem a kameny, které jim odsávaly všechno teplo z těla, to bylo vskutku nepříjemné.

Aurina napadlo, že takhle si vždycky představoval Labyrint. Jako ohromné bludiště. Tím Labyrint skutečně byl, jenže se ukázal být roztodivnější, než by jeden čekal a místo pečlivě naměřených uliček a vysokých stěn se vlci ztráceli v podzemních, jeskynních prostorách.

Nešli moc dlouho, kdyby chtěli, pravděpodobně by se ještě dokázali vrátit, když narazili na první skutečné rozcestí.

Chodba se tu napojovala na tři další směry, všechny se ztrácející v temnotě.
Zastavili se a chvíli mlčky přemýšleli.

,,Vážně nic nevíte?" Zeptal se Python Královny a Jizvy-obě vrány zmateně zavrtěly hlavami.

,,Skupinka s Enyo půjde doprava," nařídila Layla. ,,Skupinka Werrica půjde doleva, zbytek půjdeme rovně."

Aurin by to nikdy nepřiznal, ale cítil se trochu lépe při pomyšlení, že ještě chvíli bude v té větší skupince.

Enyo přikývla a Werric si jen zachmuřeně povzdechl a zadíval se na svoji chodbu.

Aurin k nim vyslal jejich malá světýlka, které sotva osvětlovaly prostor kolem nich. Ale bude to muset stačit.

,,Jo a dávejte na sebe pozor," houkla Layla, když vykročila rovně, aby pokračovali dál.

,,Páni, ona má o nás starost!" Zašklebil se Python.

,,Radši to moc nevytahuj na světlo, jinak už to nikdy neřekne," upozornil ho Werric.

Layla obrátila oči v sloup, ale nic na to neřekla.

Starlia si vyměnila pohled s Kelnanem a přimhouřila na něj oči. ,,Neumři," řekla. ,,Nerada bych tě vytahovala z břicha nějaké příšery."

Kelnan se pokusil usmát. ,,No, to já bych taky nerad," řekl.

,,Dost dojemného loučení," přerušila je Layla. ,,Jdeme."

,,To je ona," slyšel Aurin ještě Pythonovu poznámku, než všichni vyrazili do svých chodeb.

Když se jejich skupinka takhle zmenšila a rozcestí se jim ztratilo za zády, Aurin měl pocit, že se atmosféra Labyrintu ještě zhoršila.

,,Haló? Slyšíte nás?" Ozval se někde v dálce Serenův hlas.

Layla zasténala. ,,To snad ne," zavrčela. ,,Samozřejmě že musel vyzkoušet, jestli se slyšíme."