Eldiara: Bílá Vrána✓

70.Osoba

,,Ne. Tohle se mi vůbec nelíbí!" Odmítla Layla rázně.

,,Nechci tě urazit," řekla Ferox. ,,Ale ty zrovna nejsi ve stavu, kdy by si nám mohla pomáhat."

Srst měla zbarvenou ve světle žluté barvě, až bílé, takže připomínala ranní paprsky slunce, které projednou proniklo mezi mraky a zalilo sníh pod sebou chladným světlem.

Po včerejší sněhové bouři byl celý Garmor pokryt sněhem a vlci už se dali do odklízení sněhu z cest. Z komínů stoupaly k obloze stužky kouře a mezi ulicemi se plazila ranní mlha, která však mizela stejně rychle, jako se objevila.

Noc všichni strávili tady, v domě, který Werric považoval za dostatečný. Museli spát všichni v jedné místnosti a všichni se snažili zabrat nejlepší místo u krbu.

,,Já mám přednost!" Prohlásil Maccius. ,,Moje srst je voděodolná, ne mrazuvzdorná."

Layla se na něj ušklíbla. ,,Tak to máš smůlu, protože ta moje taky. A ještě k tomu mám zranění, takže mám automaticky přednost já!" Prohlásila a s námahou se dobelhala až ke krbu. Usnula v obklopení zločinců a vlků, které vůbec neznali a ani neznali ji, ale zachránili jí život.

Teď bylo ráno a diskutovali nad jejich plánem-Werric se vydal obstarat snídani a po chvíli se vrátil s několika brašnami, plnými jídla.
Layla si nedělala iluze o tom, kde je vzal.

Zatímco všichni žvýkali mražené ryby a v místnosti se ozývalo křupání kostí, přemýšleli nad tím, co budou dělat. Nebo lépe řečeno, kdo to bude dělat.
Kunna očividně věděla, za kým jít, ale odmítla jim říct, o koho jde.

,,Jsi otravná," prohlásila Ferox. ,,Když nám to neřekneš, můžeme jít rovnou za Malignusem."

Kunna se na ni podívala a Ferox uznala, že to je ta nejméně pravděpodobná možnost.

Teď se hašteřili nad tím, kdo půjde. A Laylu naštvala skutečnost, že ji okamžitě vyšachovali.

Věděla, že je to rozumné-zranění ji pořád bolela a bylo pro ni těžké se jen zvednout, natož aby někam šla, nebo snad bojovala.

,,Navrhuji sebe a Kunnu," prohlásila Ferox a kývla k oranžové vlčici. ,,Protože ta nám z nějakého důvodu nehodlá prozradit, s kým to vlastně máme jít, takže nás k němu musí dovést."

,,A proč bys měla jít ty?" Zeptal se Maccius. Jeho ryba byla skoro nedojezená, protože si dával úzkostlivý pozor, aby nesnědl žádnou drobnou kostičku. Jako vlk z Pralesa byl zvyklý spíš na ovoce, stejně jako Layla. ,,Já navrhuji sebe."

,,Ty jsi dokonale neschopný," ušklíbla se Enyo.
Maccius se na ni uraženě podíval a ona jen pokrčila rameny.

,,Půjdete vy tři," rozhodl Werric a ukázal na Kunnu, Ferox a Enyo. ,,Myslím, že máte nejlepší šanci utéct, či vyhrát případný souboj, kdyby se něco semlelo."

,,A já budu muset zůstat tady?" Zasténala Maccius nevěřícně. ,,To se mi snad jen zdá!"

Layla souhlasně přikývla. Taky se jí nelíbilo, že bude mimo dění.

Jenže už bylo rozhodnuto a na její názor se očividně nikdo neptal.

✴️✴️✴️

,,Proč nám to nechceš říct?" Zeptala se Ferox.

Kunna obrátila oči v sloup. Sotva vyšly z domu, nezavřela tlamu. Enyo vypadala, že za chvíli ji tu tlamu zavře sama.
Kráčely po třpytivé, zasněžené cestě a všichni jim okamžitě uhýbali z cesty, sotva je viděli.

Pro Kunnu to byl zvláštní pocit-vždycky, když šla někam sama, měla pocit, že se jí vlci do té cesty schválně stavějí. Asi to bylo tím, že obě vlčice vedle ní vypadaly jako ztělesněné sebevědomí-a když má někdo v Garmoru sebevědomí, má k tomu důvod.

,,Nevím," odpověděla Kunna upřímně. Možná je chtěla překvapit? Možná, až tu osobu najdou a ona nebude... Nepomůže jim, může Kunna říct, že se spletla a že to vlastně není ona. A nebo to bylo tím, že ji prostě děsila.

Ta osoba byla děsivá. A to bylo co říct. Kunna možná nesnášela krást a stále měla před očima toho stínobijce, do kterého narazila a on si zlomil vaz, ale žila v Garmoru. Není tu nikdo, kdo by měl slabý žaludek-a jestli ano, tak ne dlouho.

Jenže... Tahle osoba byla děsivá jiným způsobem. Nebyla zakrvácená, ani obklopená nejrůznějšími, hrozivými kouzly. Ne, bylo to právě naopak.

Kunna ji spatřila v den, kdy na Garmor zaútočila ta vzducholoď. Tu paniku ve městě využila, aby něco ukradla-zaběhla do jedné z lepších čtvrtí a dostala se do jednoho obchodu, jehož majitel ho nechal nehlídanou, jelikož šel pomoct hasit. Sebrala všechno, co potřebovala a vyrazila pryč.

A tak narazila přímo do ní.

Okamžitě jí obklíčilo spoustu vojáků a ona vyděšeně hleděla do té strašné tváře.

,,Zlodějka. Zabíjte ji."

Kunna začala prosit. Na vlastním životě jí záleželo jen pramálo, už neměla skoro nic, co by dělalo svět lepším místem. Záleželo jí však na její matce, která by se sama neuživila. Na matce, jediné osobě, která jí zbyla.

Vysvětlila té osobě vše. Dělalo jí problém, svěřit se jen tak někomu, s jejím životem a potížemi, zatímco ji ti vojáci poslouchali.

A ta osoba přikývla. V očích se jí nezableskla ani jedna emoce, ale přikývla a nechala ji jít.

Kunna v tu chvíli poznala, že je to ten typ vlka, který se jen tak nevidí-tvrdý a drsný, odhodlaný udržovat pořádek, ale někde uvnitř... Pod tou maskou ledu a chladu... A železa... Pořád tlouklo srdce, pořád byla duše, která se slitovala nad vlčicí, kterou vláda současné královny uvrhla do chudoby.

Setkala se s ní ten den ještě jednou-v jedné z uliček Smrťákova, obklopená spoustou krvavých těl.

Kunnu to vyděsilo, uvažovala nad tím, s kým se to vlastně setkala a jak je možné, že má podporu vojáků. Když vtom si uvědomila, že některé z mrtvých poznává-byli to zloději a vrazi, ti nejhorší z nejhorších.

Ti, kteří kradli a zabíjeli pro zábavu.

Ta osoba si jí nevšimla, jen kývla na své vojáky, kteří stáli rozestavěni mezi těly a řekla, že už by měli navštívit Malignuse.

Což Kunnu dovedlo k přesvědčení, že bude někde tam. Problém byl v tom, že nevěděla, jak by se tam měla dostat.

Podívala se na Enyo a Ferox po svém boku. ,,Víte... Ta osoba je v někde v paláci," řekla. ,,A já nevím, jak se tam dostat."

,,Já bych se tam dostala jednoduše," řekla Ferox a okamžitě se proměnila ve vránu. Hned se vrátila do své podoby a dokončila větu: ,,Jenže nevím, za kým vlastně jdeme."

Kunna si povzdechla a obrátila se čelem k bílým věžičkám malého paláce, postaveného na úplném kraji Garmoru, daleko od Smrťákova a všeho zla. Byl tak... Čistý, tak vznešený, tak dobrý. Vůbec se sem nehodil.

,,Tak fajn," řekla. ,,Řeknu ti, jak vypadá..."

Vím, taková nudná kapitola, ale docela jsem se rozepsala v popisování osoby, takže... XD
Chtěli jste krátké kapitoly každý den, máte je mít XDD
No nic, zatím ahuuuj XD