Eldiara: Bílá Vrána✓

55.Divné setkání

,,Já jsem nikdy nikoho neuzdravoval! Jak mám vědět, jak se to dělá? Mám zabránit infekci? A to se dělá jak? Já vidím, že je tam hromada třísek, neječ na mě. Ne, počkej, já to tak nemyslel, pojď sem!"

Tenhle hlas, který očividně s někým mluvil, ale Layla neslyšela odpovědi druhé osoby, jí probral z bezvědomí.

,,Ach, ona se probouzí! To je dobře, ne? Ne? Proč jí mám něčím praštit? Aha. Fajn. Tak dobře."

A než Layla vůbec stačila otevřít oči, ucítila tupou bolest v hlavě a ona se zase propadla do bezvědomí.

✴️✴️✴️

,,Teď už jí nemusím ničím mlátit po hlavě, že ne? Dobře, to jsem rád," řekl ten hlas, když se probouzela znovu.

Layla tiše zasténala a otevřela oči. V hlavě jí tlumeně tepalo a rozmazaný svět se točil. Držela hlavu v klidu, aby se jí zrak zaostřil a po chvíli se jí to povedlo.

Zírala do tváře toho šedého vlka-ten, co se jmenoval Werrac, nebo Werroc, nebo nějak tak. Vzpomínky z té chvíle byly především prostoupené bolestí, takže bylo těžké se vůbec soustředit na cokoliv jiného.

,,Ahoj! Jsem rád, že jsi vzhůru. Teda, podruhé vzhůru," řekl.

,,Kde to jsem a co se mnou chceš dělat?" Vyštěkla Layla.

Úplně první věc, co udělala hned poté, jakmile se jí přestal svět před očima točit, bylo že se natáhla po své magii. Pořád nic, pořád nedokázala nahmatat nic jiného, než prázdnotu a nicotu. Naokamžik dostala strach, jestli nepřišla o magii navždy, ale pak potřásla hlavou-což vyvolalo nepříjemnou bolest-a přinutila se ty myšlenky zahnat.
Rychle přejela pohledem okolí kolem sebe.

Nacházela se v nějakém pokoji-bylo tu chladno, jediným zdrojem tepla a světla byl plápolající oheň v ohništi nedaleko ní. Ležela na nějakých zvířecích kůží, které jí dost chabě oddělovaly od ledově studené, kamenné země.

V místnosti samotné toho moc nic jiného nebylo, žádný nábytek, jen nějaké pytle a krabice nashromážděné v rozích či volně pohozené na zemi. Oknem sem pronikalo jasné, měsíční světlo, v jehož záři mohla vidět všechny poletující částečky prachu.

,,Proč si pořád myslíš, že ti chci něco udělat?" Naklonil šedý vlk hlavu na stranu. Jeho ledově modré oči si jí měřily zvědavým, ale taky už trochu nedůvěřivým pohledem. Zdálo se, že i on má strach z toho, jestli by něco mohla udělat jemu. Což bylo krajně nepravděpodobné, vzhledem k tomu, že jí někdo zbavil magie a byla zraněná.

Při té myšlence se automaticky podívala na svá záda. Kolem těla měla pevně omotané bílé pruhy látky, nyní zbarvené červenou krví a nějakou žlutější tekutinou, jejíž pach nepříjemně škrábal v nose.

Pak se znovu obrátila k vlkovi. ,,Eh, možná proto, že jsme v Garmoru?"

Zamyšleně naklonil hlavu na stranu. ,,Pravda. Ale každopádně, já patřím k těm hodným. Nebo jsem minimálně lepší, než všichni ti vrazi a šílenci venku."

Layla se na něj zamračeně podívala. Byla pravda, že jí nejenže zachránil, ale i ošetřil. Proč by se s tím namáhal?

To pomyšlení se jí moc nelíbilo. Nelíbila se jí všeobecně skutečnost, že je odkázána na někoho jiného, než na sebe.

,,Proč ses vůbec staral?" Zeptala se nepříjemně.

Zaváhal, podíval se na něco vedle ní a pak uhnul pohledem.
Fajn, to bylo divný.

,,Bylo mi výslovně zakázáno, abych ti to neříkal. A já radši nebudu pokoušet štěstí," odpověděl pomalu.

Layla se na něj zakabonila a pak si odfrkla. ,,Jakže se jmenuješ?"

,,Werric," odpověděl a trochu se uvolnil, když změnila téma.

,,No, Werricu," řekla a pomalu se postavila. Nohy se jí podlomily, ale ona jen zatnula zuby a nedovolila si, aby se zhroutila zpátky na zem. Cítila se slabá a vyčerpaná, hlava se jí zatočila a do zad jí vystřelila ostrá bolest, sotva se pohnula, ale nebylo to tak hrozné. ,,Jsem ráda... Že sis dal tu práci, abys ošetřil naprosto cizí vlčici, ale teď už si musím jít svojí cestou."

,,Já jdu s tebou," prohlásil Werric.

Layla se na něj zamračeně podívala. ,,Vždyť ani nevíš, kam jdu."

Werric pokrčil rameny. ,,To je jedno. Stejně nemám co dělat. A-"

Znovu vrhl pohled na něco vedle Layly a pomalu přikývl.

,,Ne," zavrčela Layla. ,,Ani tě neznám, ty neznáš mě a já odtud v nejbližší době zmizím. Doslova."

Werric pořád upíral pohled na místo vedle Layly, což jí donutilo se tam podívat, jestli tam náhodou někdo nestojí. Nestál, samozřejmě.

,,Hmmm. To je zajímavé," zamumlal si Werric pro sebe tak tiše, že to Layla málem přeslechla.

,,Co?" Vyštěkla a pak potřásla hlavou. ,,Ne, já odsud mizím a nazdar!"

Rozhlédla se po místnosti a vyrazila k děravým, dřevěným dveřím, které hlasitě zaskřípaly, sotva do nich strčila a vyšla ven.

Pořád byla v Garmoru a pořád byla v té stejné, odporné čtvrti, jako předtím.
Pach kouře a ohně už se rozptýlil, ale díky tomu vynikl nepříjemný puch krve a shnilého masa. Ve vzduchu lehce vířily vločky, které proháněl studený, štiplavý vítr.

,,Sladká vůně Garmoru," zamumlala si pro sebe.

Potřebovala najít někoho, kdo by jí zbavil toho kouzla, které jí brání použít magii. Ideálně by nejradši našla Chřestýše a vynutila si to od něj, ale nebyla tak hloupá, aby se s ním pouštěla do křížku, když nemůže ovládat svou magii. Až bude schopná, otevřít pod ním zemi a pohřbít ho pod hromadou kamení, tak si klidně můžou promluvit.

Celý Garmor nemůže být tak hrozný. Musím najít nějakou hezčí čtvrť, někomu říct o tom, co se stalo a někdo mi snad pomůže se toho hloupého kouzla zbavit, pomyslela si.

Vydala se tím směrem, odkud nebyla tolik cítit krev a odkud pořád foukal lehký pach kouře. Odhadla totiž, že vzducholoď dopadla do těch hezčích míst v Garmoru.

Nešla moc rychle, aby si zbytečně do svého zranění nepřivolávala bolest a celou dobu se ostražitě rozhlížela, aby na ní někdo náhodou neskočil. Ulice však zely prázdnotou a tichem, jedinými zvuky v okolí bylo její tiché našlapování a když se městem prohnal vítr, tak rozhýbal i dřevěné okenice, které sténavě zaskřípaly.

Ale jinak bylo ticho.
Ačkoliv si Layla byla celkem jistá, že někde z dálky slyší křik.

✴️✴️✴️

,,Proč jí musím sledovat? Už tak mě všichni v okolí považují za duševně vyšinutého, nemusí si ještě myslet, že sleduju cizí vlčice. Co mi uděláš, když neposlechu, hm? Hodíš mě do Labyrintu? Ne, ty patříš k těm hodným, to bys neudělala... Aha. Hm. Máš pravdu, stejně nemám co jiného dělat. Tak fajn. Jdu sledovat cizí vlčici. Hurá."

Taková kratší kapitola, ve které se nic moc nedělo, ale v dalších kapitolách Laylu potrápím až dost, takže se těšte XD A postupně se začne objevovat čím dál více postav! XD
No nic, zatím ahoooj! XD