Eldiara: Bílá Vrána✓

98.Krev, krev a ještě jednou krev

,,Jdeme pryč. Prosím. Že jdeme pryč?" Zanaříkala Kunna a zabránila Serenovi, aby se na tu scénu podíval.

Já chci pryč, já chci pryč, já chci pryč, pomyslel si Aurin vyděšeně a klopýtl dozadu, aby se žádnou tlapou nedotknul byť jen jedné kapky krve.

,,Už dopředu vím, že se na to nechci dívat," řekl Python, který šel úplně vzadu, takže přes ně neviděl.

,,Nikam nejdeme," zavrčel Alakin, ale hlas se mu lehce třásl. ,,Budeme pokračovat."

,,Děláš si srandu?" Zeptala se Ferox nevěřícně. ,,Nějaká potvora roztrhala tvoje Bezměsíčné kamarády a ty to nebereš jako dobrý důvod, proč odsud vypadnout?"

,,Nemůžeme se vrátit, jestli se chcete dostat z paláce," namítl Alakin. ,,Na to už je pozdě."

,,Takže se radši necháme roztrhat nějakou příšerou, perfektní," řekla Ferox.

Layla postoupila dopředu a Aurin vykuleně sledoval, jak na její srst ze stropu dopadlo několik lepkavých kapek krve. Jen stěží dokázal nezvracet. Měl k tomu ještě víc našlápnuto, když Layla vkročila do místnosti a pod nohami se jí ozvalo začvachtání, zatímco se sklonila k jednomu z těl.

,,Myslím... Že ať už je roztrhalo cokoliv, udělalo to kvůli potravě," řekla po dlouhé době zkoumání. ,,Většina orgánů je pryč, chybí jim na mnoho kusů masa a ani bych se nedivila, kdyby tohle byly jen zbytky ze snídaně a po těch dalších vlcích nezbylo nic."

,,Nemluv takhle," obořila se na ni Kunna a Aurin s ní v duchu souhlasil. Slyšel dokonce, jak Alakin po jeho boku tiše zavrčel.

Layla procházela po místnosti a zastavila se před jedním z otvorů do dalších chodeb. ,,A pokud se nemýlím, ať už je zmasakroval kdokoliv, odešel tady tudy," dodala.

,,Jak to víš?" Zeptal se Aurin, když našel slova. Snažil se zadržovat dech, aby ztlumil pronikavý, železný pach krve.

Layla se na něj letmo podívala a ukázala tlapou k husté čáře krve na zemi, která mizela v temnotě chodby. Otočila se na Alakina. ,,Kam tahle chodba vede?"

Alakin chvíli nic nedělal, Aurin viděl, jak se nenápadně nadechl a pak vykročil do místnosti za Laylou, aby vstup do chodby prohledal.

Pohled mu padl na malý čtverec vyrytý nad vchodem, ačkoliv byl umazaný krví. ,,Dál do podzemí," řekl jim. ,,Chodby, které začaly klesat, jsme moc neprohledávali, nechtěli jsme to riskovat. Nevím, co přesně tam je, ale ani tam nebudou světla."

,,Napojují se chodby na sebe?" Zajímala se Layla.

,,Některé ano," odpověděl Alakin. ,,Ale ne všechny a obzvláště ne ty, které vedou někam hlouběji."

Layla kývla a otočila se na ostatní, kteří pořád stáli ve vchodu do místnosti. Aurin si všiml, že se sice tváří chladně a rezervovaně, ale lehce se jí třesou nohy a vypadala, že má co dělat, aby s nimi nezatřásla, aby se zbavila krve, která její srst zbarvila do tmavě fialové.

,,Slyšeli jste? Příšera se najedla a odešla do podzemí. Nemyslím si, že bychom ji potkali," řekla a ani nečekala na jejich souhlas a otočila se ke Královně, usazené na jejích zádech. ,,Co si o tom myslíš? Kam bychom měli jít?"

Bílá vrána zamávala křídly a obratně se vyhla kapce krve, která na ni spadla ze stropu. Pak se otočila a trhla hlavou k jednomu ze vchodů.

Layla se podívala na Alakina, který se tvářil udiveně. ,,Ta vede na povrch," potvrdil.

,,Tak vidíte. Jdeme," poručila Layla.