Eldiara: Bílá Vrána✓

128.Dvě sestry

Srdce Layle vyletělo až do krku, když uviděla v temnotě dvě modré šmouhy, které se ladně blížily k nim. Nedokázala od nich odtrhnout pohled, aby se podívala na Starliu nebo Aurina. Nedokázala se ani přimět k tomu, aby po těch modrých šmouhách začala házet kameny.

Dvě elegantní, modré vlčice k nim přicházely temnotou, jako kdyby pluly vzduchem a nicotou. Ať už to bylo cokoliv za tmu, Aurinovo světlo jí neproniklo.

Nebyli tu s nimi ostatní. Měli se jim postavit všichni spolu. Ale teď tu byli jen ona, Starlia a Aurin.

,,Jsme rády, že jste se k nám konečně připojili," řekly sestry a teď, když byly blíž a jejich srst se zaleskla v Aurinově světle, si Layla uvědomila, že nepochybují nohami. Opravdu pluly vzduchem. ,,Hlavně ty, Laylo. Naše malá Strážkyně."

Už byly skoro dvě vlčí délky od nich, když se zastavily. Layle se zježila srst, jakmile se podívala do jejich černých, bezedných očí. Jako kdyby jim někdo prorazil díry do lebky, přes které jde vidět okolí za nimi-pouze tma.

Nedovolily jí od nich se odtrhnout. Jako kdyby ty oči byly magnet, který ji nutí se na ně pořád dívat.

Překonali tolik překážek, aby se k nim dostali, vytrpěli toho tolik a když tu teď Layla stála... Uvědomila si, že neví co dělat. Že spoléhala na to, že bude mít po boku hromadu magických vlků, kteří se umí rvát, kteří trpěli spolu s ní. A ačkoliv tu sebou měla Aurina s jeho světlem a Starliu se stíny, cítila se, jakoby byla sama.

,,Než začnete s tím hloupým, zbytečným pokusem nás zabít," řekla líně modrozelená vlčice-pokud si Layla dobře vzpomínala, tak by to měla být Zulfa.

,,Rády bychom si s vámi promluvily," dodala vlčice, jejíž půlnočně modrá srst se skoro ztrácela v temnotě. To musela být Nagrie.

Layla si matně vzpomněla na něco o tom, že se Tři sestry-teď už jen dvě-hrozně rády doplňují. A že to dokáže jednoho přivést k šílenství.

,,Proč jste zabily ty lvy? Proč jste rozpoutaly tuhle válku?" Zeptala se Starlia-hlas měla přidušený a třásl se jí, ale i přesto se ozvala.

Laylu napadlo, že se schválně snaží získat čas. Ale nevěděla na co. Bludiště zmizelo a jejich přátelé je pravděpodobně nenajdou-pokud ještě vůbec žijí.

Ta myšlenka jí otřásla.

Přivedla jsem je na smrt? Pomyslela si. Nejen je, ale i Starliu a Aurina?

,,To je docela zajímavá historka," ušklíbla se Zulfa a její zuby se zaleskly v Aurinově světle-Layla si s hrůzou uvědomila, že jsou pokryté tmavou, rudou krví.

Když si toho teď všimla, zaznamenala ve vzduchu měděný pach krve a rozkládajícího se masa. Předtím věnovala pozornost jen sestrám, ale teď si toho dokázala všimnout. Někde v téhle temnotě musely být mrtvoly.

,,Ale nechcete vědět spíš něco jiného?" Zeptala se Nagrie a obě sestry se odmlčely.

Teď. Teď bychom měli zaútočit, pomyslela si Layla, ale ta myšlenka jen líně proletěla její myslí a zmizela za obzorem. Co na tom záleželo? Sestry si s nimi celou dobu hrály. Nikdy je neporazí.

Zulfa obrátila oči v sloup. ,,Jste hrozně nedovtipní," zavrtěla hlavou. ,,Není divu, že bylo tak lehké vás tu nalákat."

,,Počkat... Nalákat?" Zopakoval Aurin.

Layla se roztřeseně nadechla. Dokonce i Aurin je schopný promluvit, zatímco ona je tak ztuhlá strachy, že by ze sebe nejradši vydala jen vyděšený výkřik. Něco v její mysli jí napovídalo, že za to může přítomnost sester, ale ten hlas byl velmi rychle umlčen temnými čelistmi, které po něm chňaply a roztrhaly ho na kusy. A zbyla jenom hrůza.

,,Proč si myslíte, že jsme vysílaly ty signály, díky kterým nás byly schopné Numze a Tidraern najít?" Zeptala se Nagrie.

Jejich nechápavé mlčení sestrám napovědělo, že nemají tušení, o kom mluví-jediný zvuk, který se ozval, bylo slabé zakrákání Královny a Jizvy.

Zulfa vybuchla smíchy a ten zvuk-škodolibý, drsný a trhavý, jako skřípání kamene o železo-rozezpíval každou kost v Layiliném těle, až se roztřásla. Nenáviděla se za to. Aurin se Starliou ani zdaleka nevypadali tak vyděšení, jako ona.

Možná s nimi byla spjatá stejně, jako s Labyrintem a se všemi těmi děsivými, strašnými věcmi.

,,No jistě!" Zašklebila se.

I Nagrie, která na Laylu působila většinu času vážně, přelétl po tváři studený úsměv.

,,Tvoje drahá..." Začala Zulfa.

,,Maminka," dodala Nagrie.

,,Ti nic neřekla?" Skončila Zulfa.

Layla jim chtěla něco odseknout, ale nedokázala to. Končetiny měla ztuhlé a tlamou sotva dokázala pohybovat.

,,Možná bychom mohly trochu ztlumit tu naši děsivost," navrhla Nagrie.

,,Tahle rozklepaná vlčice se podobá spíš Lexirwě, než svým předkům," dodala Zulfa.

Layla na jejich vnějším vzhledu nepoznala žádnou změnu, ale okamžitě pocítila, jak z ní hrůza opadá. Zhluboka se nadechla, jak ji doteď strach svíral hrudník a konečně se dokázala pohnout. Jako první se podívala na Starliu a Aurina-Aurin vypadal, že se sotva drží na nohou a Laylu napadlo, jestli mu dělá potíže udržet světlo, když jsou tu ty dvě. Starlia se tvářila nepřítomně, jakoby věnovala pozornost něčemu úplně jinému.

Nezabijeme je, prolétlo Layle hlavou a tahle pesimistická myšlenka tentokrát neměla nic společného s kouzlem dvou sester. Nemáme šanci.

Obrátila se zpátky ke dvěma sestrám.

,,O čem to mluvíte?" Zavrčela na ně Layla. Věděla, že by měli už zaútočit, minimálně se o to pokusit, ale... Chtěla vědět, co tím sestry myslely. Co je vedlo k tomu, aby způsobily tuhle válku. A mezitím... Mezitím snad něco vymyslí. ,,Moje matka zemřela, sotva jsem se narodila."

,,U Temnoty, ty jsi tak hloupá," pošklebovala se jí Zulfa. ,,Není divu, že všichni mají radši Arcalimu."

Layla ztuhla a z hrdla se jí vynořilo hluboké, naštvané zavrčení.

,,Ach ano," dodala Nagrie. ,,Chudáček Layla, malá a nikým nechtěná, neustálým stínem Arcalimy."

Zulfa se zhluboka nadechla. ,,Ten vztek v tobě... Je tak příjemný. Tak ryzí, nenávistný. Jenom škoda, že v poslední době dost vyprchal."

,,Pravděpodobně za to můžete vy dva," dodala Nagrie znechuceně a trhla hlavou k Starlii a Aurinovi.

,,Ale i to se dá zařídit," zazubila se Zulfa a znovu jim převedla svoje krví potřísněné zuby.

Ne. Starlii a Aurina se nikdo nedotkne. Ne, dokud tu je ona.

Nepatrně se posunula, aby se postavila před ně, ale lvice i vlk ji obešli a zaujali místo zpátky po jejím boku. Pitomí až do konce.

,,Ale co," zasmála se Zulfa. ,,Máme spoustu času."

,,Spoustu, spoustu času," řekla Nagrie.

Layla se podívala na Starliu a Aurina a lehce na ně kývla. Sestry vypadaly zabrané do svých slov, teď je vhodná chvíle k útoku.

,,Nezlob, Laylo," ušklíbla se Zulfa.

,,Ty se snad nechceš dozvědět, co jsi zač, naše malá Strážkyně? Co jsi dostala od své matky? A proč tu jsi teď ty a ne tvá sestra?" Zeptala se Nagrie. Byl to sotva slyšitelný šepot, který se omotal kolem krků Layliných myšlenek a pověsil je za strom, zatímco sebou bezmocně cukaly. Byl to ten šepot, který si získal Laylinu pozornost.

Sestry! Jooo! XD A samozřejmě useknutí v nejlepší chvíli XD No nebojte, zítra to bude ještě horší XD
No nic, zatím ahuuuj XD