Eldiara: Bílá Vrána✓

142.Odveta

Layla měla silný a oprávněný pocit déjà vu, když uviděla v temnotě dvě modré šmouhy, které se ladně blížily k nim.

Připravila se na záchvat paniky, na ztuhlé svaly a na neschopnost od nich odvrátit pohled. Ale její vůle byla tentokrát silnější. Jejich cestu nepředcházelo žádné ticho, žádná tma. Povídali si, světlo žhnulo a dorazili všichni spolu. Přesně, jak to mělo být.

Dvě elegantní, modré vlčice k nim přicházely temnotou, pluly jí. V Layle to nevyvolávalo strach. Cítila, slabý pach strachu od ostatních, ale sotva znatelný. I oni byli sebevědomí. Byli to zločinci a vrazi přežívající temné noci v Garmoru, bez jediného paprsku světla. Tma nebyla jejich nepřítelem, ale oddanou služebnicí.

Sestry se zastavily na větší délku před nimi, než předtím. To brala Layla jako znamení toho, že se jich bojí, že si nyní nejsou jisté svým vítězstvím.

,,Trošku jste nám pokazili plány, víte to?" Postěžovala si Zulfa.

,,To je neslušné," souhlasila Nagrie.

,,Ale aspoň to bude větší zábava," dodala Zulfa. ,,Vlastně vám za tohle menší osvěžení děkujeme."

,,Takže jsme rády, že jste se k nám konečně připojili," řekly sestry na úvod. ,,Hlavně ty, Laylo. Naše malá Strážkyně."

Layla se jim podívala jakmile do černých, bezedných očí a vyzývavě se na ně ušklíbla. Nedokázala to určit, ale vsadila by se, že jsou sestry zmatené. Setkání neprobíhalo tak, jak si přály.

,,Než začnete s tím hloupým, zbytečným pokusem nás zabít," řekla líně Zulfa.

,,Rády bychom si s vámi promluvily," dodala Nagrie.

Musely si to nacvičit, pomyslela si Layla pohrdavě. Věděla, že se chová bláhově. Pořád je mohly porazit. Ale věřila si rozhodně víc, než předtím. Teď, když měla za sebou spoustu magických vlků. Vlků, kterým věřila. Kteří se stali jejími přáteli.

,,Pardón, ale na to nemáme čas," ušklíbla se Layla a nasadila masku rozmazleného, urozeného spratka. ,,Můžeme přeskočit vaše vysvětlování o ovládnutí světa, posmívání se tomu, že nevíme co jsou tyhle dvě vrány či nabízení mně spolupráci. A rovnou se můžeme vrhnout na souboj, co říkáte?"

Překvapila je. Viděla jim to v obličejích-na malý, prchavý okamžik zahlédl v jejich tvářích, na kterých se mihotalo Aurinovo světlo, překvapení. Zulfa to však rychle zakryla úšklebkem a Nagrie chladným výrazem.

,,No jistě. Naše malá Strážkyně," přikývla Nagrie. ,,Že nás to nenapadlo."

,,Musely jsme vás porazit, když ses přenesla časem, co?" Ušklíbla se Zulfa a naklonila hlavu na stranu v parodii na zvědavé gesto. ,,Zabili jsme ti ty dva, co? A ty jsi to neunesla. A teď si myslíš, že když trochu vyrovnáte síly, tak to bude lepší, co?"

,,Vyrovnáte síly?" Odfrkla si Starlia. ,,Nevšimla jsem si, že byste uměly něco jiného, než jen prázdně kecat."

Jejich hlasy se nesly temnotou, která je rychle pohlcovala. Kromě dvou zbývajících sloupů tu nebylo vůbec nic. Jakoby levitovali ve vzduchu, v prázdnu. Obklopovala je jenom zlatá koule světla, která se rozplývala v temnotě.

Layla se na Starliu pochvalně podívala a pak se podívala na ostatní. Vypadali vyplašeně, protože se právě setkali s mýtickými sestrami z příběhů, ale zároveň... Odhodlaně.

,,K vaší smůle," řekla Nagrie chladně a její hlas, který protnul vzduch jako čepel, přinutil Laylu se otočit. ,,K vaší smůle jsme se pojistily, kdyby se náhodou stala nějaká... Nepředvídaná událost."

,,Napadlo vás někdy, proč jsme si vybraly zrovna Labyrint pod klášterem? Ano, je tu spoustu silných lvů, kteří se hodí k posílení naší magie, ale nebyl ten hlavní důvod," pokračovala Zulfa.

,,Kdysi do těchto prostor, do těchto jeskyň chodívala jistá lvice. Lvice, která naslouchala hlasu temnoty, hlasu dávno zapomenutého zla. Dozvídala se tajemství této země, zatímco se slzy měnily ve vztek a zlo v ní rostlo. Ctižádost a touha po krvi," řekla Nagrie.

,,Pravděpodobně by jste její jméno uhodli. Ale to není důležité. Důležité je, co po sobě nechala. Jinou sílu, jiný vztek, jinou nenávist. Jinou moc. Podobně, jako útržky Temnoty zůstaly v jeskyni, kde zemřela naše sestra a čehož později využila Alesira. Té bychom také rády poděkovaly. Zanechala nám v našich denících spoustu nových nápadů," ušklíbla se Zulfa. Tesáky měla jako předtím od krve.

Layla si opětovně vzpomněla na pach hniloby, která prostupovala celou jeskyni, celou prázdnotu.

Sestry najednou pohltila tma. Prudce sebou škubly dozadu, z dosahu Aurinova světla.

,,Honem!" Vykřikla Layilina matka. ,,Nesmíte je nechat utéct!"
Layla okamžitě vystřelila za nimi, ostatní ji následovali.

V jeskyni se začalo něco dít-pach hniloby zesílil a ticho se takřka zničehonic proměnilo v kakofonii nesourodých zvuků. Layla by přísahala, že slyší skřípání, cvakání a dokonce... Sténání?

Zbývající dva kusy stěny z bludiště jim zmizely za zády a je obklopila tma. Běželi po neviditelné ploše, která se začala třást, chráněni jen Aurinovým světlem.

,,Něco je támhle!" Vykřikla Layla, když se jí v zorném poli zamihotal nějaký tvar, nějaké světlo.

Zásténání bylo hlasitější a pak se ve světle vynořil lev.

Starlia se rozkřičela, když se na ní lev vrhl, prakticky se na ní zhroutil a ona ho okamžitě vystřelila zpátky do temnoty silnou vzduchovou pěstí, takže Layla neměla ani čas si ho prohlédnout. Pach hniloby a zaslechlé krve byl každopádně ještě horší.

,,Nezastavujte!" Vykřikla Layla. ,,A pokud na vás něco vyběhne, tak to hned zabijte!"

,,Co uměla Alesiraaaaaa?!" Začala Kunna, ale její otázka se změnila ve výkřik, když se něco dlouhého zabodlo do země vedle ní, až ji to odhodilo na bok o kus dál. Rychle se zvedla a vyběhla za nimi, černé ostnaté věci, která připomínala pavoučí nohu a jejíž zbytek se ztrácel v temnotě, se hbitě vyhnula.

,,Oživovat mrtvé," odpověděl Werric rychle, ale pak se zarazil. ,,Sakra, uměla oživovat-"

,,BACHA!" Vykřikl Seren a vymrštil nahoru jasný, zlatý řetěz přesně ve chvíli, kdy se z temnoty vynořila odporná, okřídlená věc. Laylu napadlo, jestli to kdysi nebyl nebešťan, ale Seren tím okamžitě mrštil pryč, takže si nemohla být jistá.

,,Necítím je! Necítím žádné emoce!" Zavrčela Enyo zlostně. ,,Nevím, kde jsou ani kolik jich je!"

,,Já ti na to klidně odpovím," řekl Python s jistou hysterií v hlase. ,,Je jich hodně. A jsou všude kolem nás!"

Nezastavovali se. Layla slyšela, jak Aurin vedle ní vyčerpaně lapá po dechu a jeho světlo bliká, kdykoliv jeho soustředění opadlo.

,,Hlavně... Se... Nezastavujteeee!" Začala Layla, ale poslední její slovo se změnilo v táhlý výkřik, když jsem jim propadla podlaha pod nohami a oni se zřítili do nicoty.