Eldiara: Bílá Vrána✓

38.Původ královské dcery

Kupodivu to byla Starlia, kdo musel Kelnana v pravé poledne budit.

,,Ty se necítíš unavená?" Zamumlal Kelnan nechápavě.

,,Já se cítím naprosto skvěle," poznamenala Starlia. ,,Přestaň chrápat a vstávej. Už jsme proflákali dost času."

Sledovala, jak Kelnan namáhavě vstal a pak se na ní upřeně podíval.

,,Nejdřív sletíme dolů," poznamenala Starlia rozpačitě, protože jí bylo jasné, na co se Kelnan svým němým pohledem ptá.
Podívala se na bílou vránu, která tu kupodivu pořád zůstávala s nimi. ,,Povedeš nás?"

Oba dva udivilo, když vrána lehce kývla.

,,Vážně to asi není obyčejná vrána," podotkl Kelnan zaujatě.
Starlia zakoulela očima a řekla: ,,To jsi zjistil až teď?"
Kelnan se zašklebil.

Starlia si uvědomila, že vyletět z jeskyně bude pravděpodobně těžší, než by se mohlo zdát.

Otvor byl dost malý a Starlia si nebyla jistá, jestli se jím dokáže procpat i s Kelnanem v tlamě. Navíc, když vletěla dovnitř, musela přitisknout křídla k tělu.

,,Budeme to muset risknout," zamumlala Starlia. ,,Jestli tě pustím, nekřič-to by přilákalo zbytečnou pozornost."

Kelnan se na ní vykuleně podíval a očividně se snažil něco namítnout, ale Starlia mu to nedovolila, popadla ho za zátylek a pozadu dokráčela k vchodu do jeskyně.

Cítila, jak stojí úplně na kraji a srst na zádech jí rozčísl teplý vánek.

Zhluboka se nadechla-což neměla dělat, jelikož se jí do krku dostalo spoustu Kelnanových chlupů-a pak prudce trhla hlavou a pozadu vyskočila z otvoru.

Naokamžik klesali dolů jako kámen puštěný z velké výšky, než se Starlia zorientovala a začala zabírat křídly, aby zpomalila jejich pád.

Bílá vrána kroužila kolem nich, když pomalu a opatrně klesali k zemi.
Konečně Starlia položila Kelnana na zem a přistála vedle něj.

,,Vidíš?" Usmála se na něj. ,,Zvládla jsem to."

Kelnan nevypadal úplně stejně nadšeně, ale důležité bylo, že to přežili, aniž by se rozplácli na zemi.

Vrána jim zakroužila nad hlavou a Starlia se na ní podívala.
,,Tak kam?" Zeptala se.

Vrána jednou zakrákala a rozletěla se pryč, tam kde stejně mířili Starlia s Kelnanem celou dobu-a to tedy co nejdál od Hlavního ostrova, města Yellone a královny Calianthe.

Starlia se vydala za ní a přitom cítila, jak se jí do zad zabodávají Kelnanovi oči.

Louka byla plná života-Starlia kromě šustění trávy ve větru slyšela bzučení spousty hmyzu, ve vzduchu poletovaly zářivě barevní motýlové usedající na stejně barevné květiny, či zaslechla tlapky nějakých hrabošů a myší. To jí připomnělo, jaký má hlad.

Otevřela brašnu co měla na zádech a podívala se na maso. Rozhodně už nebylo dobré.

Vyhodila ho do trávy a ignorovala Kelnanův pohled.

Potom vytáhla nějaké pečivo a něco hodila i Kelnanovi.
Zatímco žvýkala sladké pečivo, naprosto ignorovala, že tím Kelnana pravděpodobně dohání k šílenství.

,,No tak, nech toho," zabručel Kelnan. ,,Děláš, jakoby ti na tom nezáleželo."

Dohnal jí a srovnal s ní krok.
Starlia dojedla jídlo a dlouhou chvíli mlčela.