Eldiara: Bílá Vrána✓

19.Otázky a odpovědi

Je tohle moc ironické? Pomyslela si Layla, když stála ve fialovém pokoji.

Vypadal sice jinak-například chyběl krb a místo něj se po celé délce pokoje táhly kovové trubky, kterými proudila horká voda, či byl jinak rozestavěn nábytek.
Ale jinak to byl ten pokoj, který Layla měla i v... Minulosti? Přišlo jí divné, to takhle nazývat.

Lonteia si musela odbýt káravou přednášku svých rodičů, ale jakmile skončí, slíbila, že přijde.
Layla si upřímně přála, aby to trvalo co nejdéle.

Vyšla na balkón a podívala se do ulic města-ten pohled jí znovu praštil do očí a připomněl jí, že se nachází v jiné době.

Byl to Fedgar-ale jiný, než ho znala.
Ale aspoň jedno se nezměnilo.
Zářící, barevná světla.
Layla se potěšeně usmála. Byla ráda, že aspoň to si ve Fedgaru ponechali.

Královna a Jizva se posadily na zábradlí a světla měst se jim odrážela v očích.
Takže... Byla v budoucnosti. V době, kdy nic nebylo takové, jaké mělo být.
Co budu dělat?

No, možná by mohla zajít do Labyrintu a zjistit, jestli se může dostat zpět. A nebo...
Můžu se tady aspoň porozhlédnout, napadlo jí. Přecejen, střechu nad hlavou a největší pohodlí mám. A kolikrát za život se mi naskytne příležitost, podívat se do budoucnosti?

Uznala, že je to dobrý plán. Zjistí si něco o tom, jak je na tom vlastně Eldiara v této době, chvíli tu pobude a pak se vrátí do své doby.

Byla tak ponořená do myšlenek, že ani neslyšela Lonteiu vejít na balkón.
,,Víš, proč je naše město tak moc osvícené?" Zeptala se.

Layla sebou překvapeně trhla a Královna vyplašeně zakrákala.
,,Či já vím," pokrčila Layla rameny, ačkoliv se domnívala, že to ví.

,,No, bylo osvícené vždycky, většinou proto, že vlci chtěli mít barevnější město a protože věřili, že světla odeženou zlo," vysvětlovala Lonteia. ,,Po pádu Alfa vlků však ta světla nebyla jen snahou o barevné město. Světla se rozsvítila poprvé za několik let a pro vlky to bylo symbolem naděje, radosti a vítězství. Symbol toho, že už mohou chodit v noci i ve dne po ulicích bezpečně."

,,Ti Alfa vlci nevypadají jako příjemní maníci," poznamenala Layla. Neměla ani tušení, co jsou sakra zač a nevěděla, jestli to vědět chce.

,,To nebyli," zavrtěla Lonteia hlavou. ,,Každopádně, ráda bych věděla, co jsi zač."

Layla si odfrkla. ,,Jsem Layla," řekla. Byl v tom skrytý význam a byla si celkem jistá, že ho Lonteia nenajde. Ačkoliv, byla urozená a měla tak lepší vzdělání, než ostatní vlci. A pokud se i nyní učí historii všech rodů, což Layla v životě nebavilo...

Lonteia otevřela tlamu, aby asi řekla, že to už ví, ale pak jí zase zavřela a zamyšleně se podívala na Laylu.
Ta skoro slyšela, jak jí to šrotuje v hlavě.

,,Jsi Layla," zopakovala tiše. ,,Modrá vlčice se zlatýma očima."

Layla se pohodlně opřela o zábradlí a pobaveně jí sledovala.

,,Layla... Tak se jmenovala sestra královny Arcalimy," zvedla Lonteia pohled, zatímco Layla se nelibě zamračila.
Tak takhle si mě budou pamatovat? Jako něčí sestru? Pomyslela si.

,,Vládkyně Rablestu," dodala Lonteia. ,,Jsi Layla."
,,Bravo," ušklíbla se Layla. ,,Chceš nějakou cenu? Momentálně žádnou nemám, ale tak co."

Lonteia vykulila oči úžasem, ale pak je nedůvěřivě přimhouřila. ,,Layla už je ale aspoň tisíc dvě stě let mrtvá!"

Páni, tak dlouho? Pomyslela si Layla.
,,No, já se úplně mrtvá necítím," poznamenala. ,,Chceš nějaký důkaz, nebo tak?"

Lonteia se zamračila. ,,Pokud jsi Layla, co děláš tady?"
Layla mávla ocasem. ,,Naštvala mě sestra a tak jsem si řekla, že lozit do Labyrintu je dobrý nápad. Což nebyl, protože jsem se ocitla tady."
,,Cože?" Nechápala Lonteia.
Layla si povzdechla a začala vyprávět.

✴️✴️✴️

Lonteia celou dobu pozorně poslouchala, ale nějak se jí tomu nechtělo věřit.
,,Jo a všichni, jako Lexirwa, Pharsa a takhle, opravdu žijí, nebo spíš žili," dodala Lalya na konec. ,,Takže si je opravdu nikdo nevymyslel."

Lonteia dlouho mlčela, jak si chtěla urovnat ten příval informací urovnat v hlavě.

,,Ty mi chceš říct..." Ozvala se po nějaké době. ,,Že si cestovala časem?"
,,Už to tak bude," zívla Layla.

Lonteia nechápala, jak může být tak klidná! Ona sama byla vychovaná tak, aby si udržela chladnou hlavu i za kritických situací, ale to co se stalo Layle, by bylo moc i na ní.

,,A říkáš, že nemáš Zinrana ráda," dodala, protože jí něco došlo. ,,Teda, nemysli si, že ti to věřím."

,,Zaprvé; ty jsi chtěla odpovědi, já ti je dala. Jestli jim nevěříš, je to tvoje věc. Zadruhé; ano, Zinran je blb," prohlásila Layla.

Lonteia se zatvářila skepticky. ,,Vážně?" Natáhla to slovo. ,,Pokud si dobře vzpomínám hodiny historie a já myslím že ano, protože jsem měla příšernou učitelku, u které jsem se bála něco pokazit, tak se Zinran stal Vládcem Rablestu."

Layla ztuhla a nevěřícně vytřeštila oči.
Lonteiu trochu potěšilo, že se jí konečně podařilo vyvést Laylu z míry. Když jí se to povedlo už několikrát.

,,To je blbost," zavrčela Layla. ,,Nikdy bych si ho nevzala!"
,,Za předpokladu, že jsi opravdu Layla," poznamenala Lonteia. ,,Třeba mi tohle chceš jenom nakecat, kdo ví."

Lonteia sama tušila, že Layla mluví pravdu-proč by si jinak myslela, že Arcalima žije? A že Irablijci pořád vládnou Fedgaru?

,,Když myslíš," pokrčila Layla rameny a očividně se snažila zase nasadit chladnou, nevzrušenou masku.

,,Zinran a Layla byli prý jedni z nejlepších Vládců Rablestu," rýpla si Lonteia, ve snaze jí vyprovokovat k silnější reakci. ,,A měli čtyři vlčata!"

,,Drž klapačku!" Vyštěkla Layla, na což samozřejmě nebyla Lonteia, jako budoucí Vládkyně zvyklá. ,,Já si toho pitomce nikdy nevezmu a už vůbec s ním nebudu mít vlčata!"

Lonteia se usmála. ,,Klid. Vždyť ani nejsi ta Layla, no ne?"
,,Už mě pěkně štveš," zavrčela Layla. ,,Takže kdyby jsi mě omluvila, ráda bych se vyspala. Mám za sebou dost blbý den."

Lonteia nic neřekla, jen se na Laylu významně podívala a věděla, že jí tím naštve.
Pak odešla z pokoje, aniž by se na ní Layla otočila.

Huh, zase taková kratší a nudnější kapitola😅 Mohla bych je dělat delší... XD
No nic, asi nemám co jiného k tomu říct, takže zatím ahooooj! XD