Eldiara: Bílá Vrána✓

122.Pronásledovatel

Ferox s Alakinem se vrátili těsně před svítáním-bez jediného škrábnutí na srsti.

,,Vstávat, no pohyyyyb," bručela jim Ferox do ucha a Layla měla chuť ji praštit.

Mezi větvemi stromů začalo prosvítat šedé světlo a mezi jejich kmeny spatřila Layla tenkou, rudou čáru, která značila vycházející slunce. Les se zase rozezpíval, ptáčci začali štěbetat jak vítali nový den, někde uslyšela švitoření veverek. Lehký vítr rozšuměl listy a přinesl sebou příjemnou, vlhkou vůni.

Layla se rozhlédla po ostatních-všichni se protahovali a čistili si srst od listí a větví. Když se otočila ke Starlii, ta vybuchla smíchy.

Layla se nechápavě zamračila. ,,Co je?" Zeptala se.

Vzadu se někdo další zahihňal a uslyšela pobavené šeptání.

,,Jelen Layla," dobírala si ji Starlia.

Layla zlostně zavrčela a konečně ucítila dvě větvičky, které se jí zamotaly do srsti na hlavě. Než jí stihla zatřepat a větve shodit, natáhl se k ní Aurin, popadl větvičky a mrštil je k Pythonovi a Serenovi.

,,Au!" Vyjekl Python, když ho větvička zasáhla do čumáku-Seren se stihl vyhnout. ,,Proč jsi to udělal?"

Aurin se na něj ušklíbl. ,,Dobře si rozmysli, komu budeš strkat větve do hlavy," řekl.

Python neměl tu slušnost se zatvářit provinile a Layla jeho i Serena probodla pohledem.

,,Jestli už jste přestali s tím blbnutím," zavrčel Alakin a Layla se na něj podívala. ,,Možná si poslechnete, co jsme zjistili."

,,V chrámu hlídala jedna lvice," oznámila Ferox. ,,Přímo před vstupem do chodby, takže soudím, že je otevřená."

,,Jak ta lvice vypadala?" Zajímala se Starlia. ,,Ať víme, na jaký útok se připravit."

,,Pravděpodobně nebešťanka," řekla Ferox. ,,Pokud teda nemáte nějaké jiné okřídlené lvy."

,,Jednu nebešťanku zvládneme," usoudila Layla. Srst se jí vzrušeně naježila při pomyšlení, že už brzy se postaví dvěma sestrám. Měla pocit, že všechno najednou nabralo hrozně rychlý spád a skoro zatoužila po tom jednotvárném, v rámci možností klidném cestování. Potřásla hlavou, aby se těch myšlenek zbavila. Ocitla se v téhle době, aby něco udělala, aby něco zachránila a něco zastavila. Necouvne před tím, ne když už je tak blízko.

Tady to máš Arcalimo a všichni sluhové, pomyslela si. Právě zachraňuji Eldiaru.

Všichni se vydali za Ferox a Alakinem, kteří udali směr. Drželi se ve stínech stromů, dost daleko od kláštera.
Půda tu nebyla úplně rovná, takže střídavě stoupali a zase klesali. Museli se prodírat hromadou zelených keříků a Laylu rozčilovalo, jaký hluk přitom ostatní dělají-ona a Python se přitom podrostem proplétali takřka neslyšně.

Po nějaké době se jim klášter ztratil za zády a oni začali stoupat na kopec, na kterém se nacházel chrám. Měl tvar obdélníku a jeho základem byly vysoké, vzorované sloupy. Na každé straně se nacházely kulaté, vitrážové okna a oni se zastavili před těžkými, dřevěnými dveřmi, nad kterými se rovněž nacházelo vitrážové okno.

,,Kdo ji vyřídí?" Zašeptal Seren.

,,Starlia," rozhodla Layla. ,,Dokáže ji omráčit dřív, než vykřikne."
Podívala se na fialovou lvici, jestli souhlasí a ona přikývla.

,,Páni, to je fascinující," zašeptal Werric, který sledoval, jak Starlia zvedla tlapu a zkroutila ji kolem kliky. Nepoužila žádnou magii na otevření.