Eldiara: Bílá Vrána✓

14.Ostří ve tmě

,,Lvi," zopakovala Faezana tiše. Zvedla oči od zdobené podlahy a podívala se zpátky na Fulgura. ,,Jak jsi to přežil?"

,,Lvi se moc nestarali o padlé," vysvětloval. ,,Ano, pronásledovali přeživší-nastalo spoustu honiček, kdy si každý chtěl zachránit život, ale nikomu se to nepodařilo. Jenže ti, co leželi na zemi, pro ně byli automaticky mrtví. Jsem neskutečně rád, že já přežil."

Faezana nepřítomně přikývla. ,,Dobře. Teď můžeš jít. Vrať se domů, uzdrav se a odpočiň si a až budeš připravený, vrať se do služby."

Aurin měl pocit, že Fulgurovi téměř neznatelně poklesla ramena, ale přesto se uklonil a otočil se k odchodu.

,,Jo a ještě něco," ozvala se Faezana. ,,Dostaneš peníze navíc-zasloužíš si je."

Fulgurovi se zablesklo v očích, znovu se uklonil a poděkoval.

Jakmile odešel, Faezana poslala pryč i Vládce Kalosiru, ale upozornila ho, aby ještě neodjížděl.

,,Svolám všechny Vládce," rozhodla. ,,Musíme tuhle situaci prodiskutovat."
Aurin viděl, jak se starostmi mračí.

,,Fae..?" Začal, nejistý co by měl říct.
Nikdy neměl problém s mluvením-naopak, podle mínění ostatních byl ukecaný až moc. Jenže tyhle děsivé zprávy zchladily i jeho.

,,Běž pryč," řekla Faezana. ,,Musím si to promyslet."

Aurin se chtěl přít, ale pak jen sklonil hlavu a odešel.
Při odchodu se ještě ohlédl a viděl, jak si jeho sestra povzdechla a obrátila tvář k oknu.
Aurin měl čím dál větší pocit, že mu drzá a sebevědomá vlčice mizí před očima.

✴️✴️✴️

Starliu přestali zvát na všechny porady a když se zeptala na cokoliv, co se týkalo plánů ohledně vlčí země, nikdo jí neodpověděl. Zatímco Atsinu už začali připravovat na roli královny.

Starlia jí to nijak nezáviděla-ona nechtěla být královna! Tak proč jí to tak vadilo?

Podrážděně zavrčela, zatímco se rozladěně potulovala tichým palácem, jehož chodby byly zalité měsíčním světlem.

Vyhlédla z okna do nočních ulic města.
Calianthe a všechny královny před ní se postaraly o to, aby hlavní město Yellone vypadalo co nejlépe, aby v jeho ulicích vládl klid a mír. To se však nedalo říct o zbytku Měsíční země.

Doba lvů byla v rozkvětu-jejich magie byla čím dál silnější a panoval blahobyt, tedy aspoň pro některé. Ale ten zbytek, co takové štěstí neměl? Pořád žili ve stejných podmínkách.

Starlia rozrušeně mávala ocasem sem a tam.

Celé dny byla napjatá a nevěděla, jak se uklidnit. Nedostatek informací se jí vůbec nelíbil.
Chtěla vědět, co se děje. A co se bude dít!
Chtěla...

Najednou koutkem oka zahlédla pohyb. Otočila se přesně ve chvíli, kdy jí kousek od obličeje proletělo ostří a zabodlo se do stěny za ní.

Starlia zavrčela a místo toho, aby se dala na útěk, vyrazila k útočníkovi, skrytého za velkým květináčem.

Než se tam však dostala, někdo jí kousl do ocasu a škubl tak silně, až měla Starlia pocit, že jí ten ocas urve.

S vřískáním-vydávané hlavně proto, aby se někdo probudil a šel jí pomoct-se otočila a máchla tlapou a rozškrábla útočníkovi obličej. I v tak krátkou chvili stačila spatřit temně fialovou lvici.